D.Moore

Scéna s "nekonečně" dlouhým prknem patří k tomu nejvtipnějšímu, co jsem kdy viděl!

Slibný námět bohužel potápí (Ha!) scénář, který si dal záležet jen s veledrsňáckou postavou Juda Lawa. Ostatní členové posádky a to, jak tupě se chovají... To je nevídaná odfláklost. A je to škoda, protože film má dobré momenty a závěrečné cigáro na hromadě zlata je vlastně nezapomenutelné.

Čím blíže k závěru, tím více zvratů se v Loftu děje a tím menší smysl má jakákoliv snaha předvídat, jak to asi dopadne. Ale přitom to nepůsobí překombinovaným dojmem - tvůrci chtěli zamotat divácké hlavy, což se jim povedlo, a potom je překvapit, což jim vyšlo také. Možná to nemuselo být tak dlouhé a epilog byl úplně zbytečný, ale to jsou jen dvě takové malé výtky, jinak jsem se bavil a byl příjemně napjatý.

Michael Caine už zase krade. Problém tentokrát ovšem je, že ačkoliv má on i jeho postava svaté právo být unavený, film přece tak unavený být nemusel. Herecká sestava se mi líbila, několik scén bylo opravdu dobrých, jenže nedávná Loupež ve velkém stylu byla mnohem lepší - nejde o to, že to byla komedie, ale o to, že měla říz.

"Neseděl jsem minule vpředu?" - "To jsme ještě nebyli svoji!" Prostě výtečná ztřeštěná komedie plná humoru všeho druhu od klasické grotesky přes třeskuté absurdity po nečekaně verbální vtipy. Nevšiml jsem si snad jediného hluchého místa, nadchly mě dekorace a do Ossi Oswalda jsem se zamiloval stejně jako třeba do scény s epidemií foxtrotu. Ústřicovou princeznu jsem navíc viděl s živým hudebním doprovodem, který jí dodal ještě větší grády.

Tady není co řešit. Co do seznamu skladeb (na blu-ray je jich o devět více, než kolik se píše ve zdejším obsahu) i co do Freddieho vizáže jsou to, pravda, trochu jiní Queen, ale samozřejmě je to stále skvělá muzika, ze které srší energie na všechny strany a která vás drží u obrazovky a nutí přinejmenším podupávat do rytmu. Tradičně perfektní je moje oblíbená Now I'm Here, ale k vrcholům koncertu určitě patří Father To Son, White Queen, Seven Seas Of Rhye nebo Liar.

Nápadité, napínavé, střídmé. Příjemné překvapení.

Whiplash, jsem neviděl, kýčovitý La La Land mě nebavil, ale z Prvního člověka jsem bezvýhradně nadšený. Strhující letecké scény všeho druhu (máte pocit, že tam sedíte s ním/s nimi) prokládá neméně dramatickými výjevy z toho "obyčejného rodinného života", Ryan Gosling zase jednou velmi dobře hraje a věřil jsem mu všechno. Scénář přitom vůbec není taková ta klasická životopisná záležitost, při jejímž sledování si divák jen v duchu odškrtává položky, a na hranici kýče se dostane až v závěru (náramek), ovšem vybalancuje to, nespadne a nenatluče si. Mám radost také z toho, že můžu zase jednou pochválit hudbu. Justin Hurwitz totiž hraje na teremin, scénu s Gemini doprovází valčíkem a při přistání na Měsíci burácí tak dramaticky, jako kdyby spolupracovali Hans Zimmer s Philipem Glassem. Na soundtrack se tedy moc těším.

Velmi zajímavý a skvěle zpracovaný dokument. Jedinou výtku bych snad měl k tomu, že pamětníkům občas takřka nebylo rozumět, ale jinak bez výhrad. Pohled na (ne)zištnou pomoc je příjemně nejednoznačný a diváka donutí přemýšlet, což je jedině dobře.

Chtělo by se napsat, že Tom Hardy hraje místy tak špatně jako Ben Affleck v Daredevilovi nebo Edward Norton v Hulkovi, ale nebyla by to pravda. Jeho výkon je mnohem blíže Nicolasu Cagovi z Ghost Ridera. Místy zkrátka tak špatný, až je to zábava. Opravdu jsem si nebyl jistý, jestli se Hardy zrovna pitvoří proto, že to má být vtipné, nebo proto, že to má být vážné (ale přitom to je zase, jen nechtěně vtipné). Film samotný žádná hrůza není, ale není to ani skvost. Vůbec mi například nevadilo, že necákala krev a neodletovaly hlavy, mnohem raději jsem, když filmaři pracují s náznaky. Docela solidní byly i akční scény (hlavně ta se zásahovou jednotkou) a vcelku ušel i záporák. Horší ovšem bylo, že mi vše ve Venomovi připadalo hrozně uspěchané a když přišlo "velké finále", skoro jsem to nepoznal.