D.Moore

Kurta Russella jsem chtěl zřejmě vždycky vidět jako zkorumpovaného policistu alkoholika, protože od začátku tohoto filmu mi bylo jasné, že jeho role je opravdu přímo pro něj a že v ní bude skvělý až do konce. A také byl. Temný stín nad L.A. je překvapivě dobrá kriminálka, sice o něco delší než by se mi líbilo, ale se zajímavým příběhem a důrazem na lidské svědomí. Kromě Russella se skvěle předvedl i Brendan Gleeson.

Tahle satira snad neměla zuby ani v době vzniku... K tomu, co chce říct, by jí stačilo maximálně deset minut, ničeho navíc se divák už nedočká.

Slušný noirový film - obzvláště ve druhé půli je to jedno překvapení za druhým (mám rád tyhle příběhy, ve kterých se zdá už všechno vyřešeno, ale ani zdaleka není). Díky vesměs věrohodným hereckým výkonům a zručné Fričova režii si z 13. revíru leccos zapamatujete a nadstandardní práci odvedl Julius Kalaš, protože hudba je vyloženě skvělá.

Mohlo by se zdát, že deset půlhodinových dílů na procházku historií Olympiku bohatě stačí. Bohužel nestačí, ani zdaleka. Ano, je vidět, že koncerty v Malostranské besedě měly skvělou atmosféru, lidé byli uvolnění a kapela se velmi dobře bavila, jenže jejich sestříhání není ani tak kosmetická, jako spíše řeznická práce a na ty nejzajímavější písně, které Olympic už nehraje a o nichž tento cyklus byl především, se často nedostane. Záznam je navíc lajdácký i v tom, že vůbec nepředstavuje hosty, a tak se například v prvním dílu na pódiu zčistajasna objeví Ladislav Klein, zazpívá Vzpomínku plíživou a zase zmizí, aniž by o něm kdokoliv cokoliv řekl, aniž by ho představil titulek... Pavel Chrastina ve druhém dílu totéž. Když pak Petr Janda před představováním kapely prohodí, že o hostech toho nakecal dost, je to tak nějak na hlavu.

Celovečerní Sherlock Holmes má na vše víc času - na to, aby Watson dostal stejný prostor jako Holmes, aby si režie mohla vyhrát (všechny ty záběry přes zrcadla a zrcátka, kterých bylo i v "obyčejných" epizodách dost, jsou tady také a ještě nápaditější), aby příběh plynul příjemným nepřekotným tempem a aby závěrečné vysvětlení a vyprávění bylo dostatečně působivé. Zase se to zkrátka povedlo.

Docela slušná detektivka s přesahem, k jehož rozpoznání mě ovšem film musel poněkud násilně dotlačit až v úplném závěru. Pak jsem se musel sám sebe akorát ptát, jestli jsem Zádušní oběť celou nepochopil, nebo jestli to byla chyba jinak zručně napsaného scénáře. Nevím.

Jan Pivec a Bohuš Záhorský se trumfují, kdo se měl v mládí hůř a komu dalo větší práci, aby se vypracoval. Dělají to s takovou noblesou a pozvolně stupňovanou agresivitou, že je není možné nemilovat.

Prostinká povídka, nebýt Jaroslava Marvana a Stanislava Neumanna, nebylo by na ní moc zajímavého.

"Zabíjel nevinný lidi a k tomu ještě moderní technikou. Byl to blbec!" Senzační obsazení v čele s Janem Pivcem a Rudolfem Hrušínským, kteří si vychutnávají každé slovo a každé gesto. Bez milionového nápadu Josefa Nesvadby by ale pochopitelně nebylo co točit.

...to raději tím drátem do oka.