Zádušní oběť

Kdyby byla tahle televizní náročná záležitost z nelehké doby tak napínavá a plná emocí a zvratů, jak jí líčí obsah z dílny ČT, měla by určitě jiné hodnocení. Milan Knažko v roli vyšetřovatele je fajn, je to milá změna na obrazovce, hlasově hodně připomínal Martina Hubu. Ostatní ale nestojí za nic, a to ani jindy krásná Evička. Bandička Neužil, Jiráček, Hádek a flashbacky s nimi jsou televizní šmírou. (12.05.2017)

Scenárista Körner bohužel stárne a jeho scénář podle toho vypadá. Spojení temné detektivky z doby 1. světové války s protiválečným dramatem se nepovedlo. Nejradši bych začal několikaodstavcovým rozborem toho, proč závěr filmu nemohl fungovat, ale nechci tu spoilerovat. Schubert a Šporcl aspoň dodali trochu dobré hudby, máme tu několik slušných herců (a Vilmu Cibulkovou, jejíž role se dá shrnout do tří písmen: WTF), kameraman se snažil, než mu to všechno srovnali do stejně tmavých odstínů hoši od kompjůtrů, zkrátka ani pozitiva nejsou jednoznačná. Průměr České televize je totiž stále spíše podprůměr. (10.04.2017)

Kdyby to trvalo ještě o čtvrt hodiny déle, tak se tam snad všichni povraždí. Té depresivity, beznaděje a patologie je nakonec tolik, že se to obrací proti tomu, co tvůrci chtějí sdělit. Závěrečných deset minut mě už opravdu dorazilo. Z celého filmu si budu pamatovat vynikající kameru a suverénního Kňažka. (10.04.2017)

Na české poměry velmi dobrý film, téměř plná spokojenost a nejvyšší hodnocení, do kterého mnoho nechybělo. Válečné filmy či ty, které s válkou souvisí, příliš nevyhledávám, ale některé mě svým zpracováním velmi zaujmou (např. Lidice). V tomto případě zaujme zejména Milan Kňažko, který svou málomluvnou roli komisaře ztvárnil výborně, a také Eva Josefíková, která zaujala mou pozornost hrou na housle (pokud se tedy nejednalo o dublérku). (09.04.2017)

Je to takový plakátový sestřih válečných hrůz dějin. Noirově laděné retro se sklony k okázalé manýře od zvířecích vojáků po náboženské rituály. Zádušní oběť se podobá klasickému dramatu o třech dějstvích. Začíná jako variace na Zločin v Polné, neboť i tady podobně jako za hilsneriády se hledá obětní beránek v židovské komunitě, vesměs už zdecimované útěky před pogromy. Pak pokračuje nejsilnější částí ve stylu maigretovské detektivky, jíž Milan Kňažko prochází takřka bez hnutí brvy, jediný střízlivě věcný proti vůkolní hysterii, která se bohužel dotkne i některých hereckých projevů. A vrcholí dost uměle inscenovanou osudovostí. Celá důsledná stylizace mává vlajkou současného diktátu temnoty. Svíce, petrolejky, lijáky, stíny, tmavá zákoutí, hrubí neurvalci proti bezbranným ženám, Schubertovy melodie znějící v zapadlé krčmě nebo na hřbitově, mrtvola v kostele, záchvaty, morfium; zkrátka se buduje mozaika strachu a zmaru. Nicméně ve výsledném účinku šíří podmanivou náladu i znepokojivé tajemství, přestože zkušení konzumenti detektivek uhádnou pachatele i jeho motivaci dost brzy.Filmu by pomohl výraznější dramaturgický zásah. Jak se totiž zjevuje záhadný vousatý ctitel či kněžka tajného spolku, začne se Zádušní oběť podobat pouťovému braku, jenž se těžko snáší s obecnými úvahami typu „Můj Bůh už dávno umřel“. A když uslyší povzdech „Tolik utrpení“, divák se v duchu přidá – No právě, trauma na trauma, změna v nedohlednu. (11.04.2020)