D.Moore

Báječná komiksová podívaná, která si na nic nehraje a pokud ano, není to na ní moc poznat. Podobně lehký pocit jsem naposledy měl asi z (původní) Fantastické čtyřky - divákovi je od začátku jasné, co a jak se stane, ale i tak je příběh zábavný, nebere se smrtelně vážně a je radost ho sledovat. Gal Gadot je jako Wonder Woman senzační (jako umíněná Amazonka ve svém světě i jako kouzelný "mimoň" v tom našem, ale poloh má mnohem více) a líbí se mi její stoprocentní nasazení, Chris Pine je sympaťák a ani Danny Huston a David Thewlis se neztratili. Hudbu bych si sice dovedl představit nápaditější, ale akční i jiné scény podkresluje dobře, no a v neposlední řadě se mi líbil ženský pohled režisérky Patty Jenkins, která tu proti sobě staví "bezmužný" svět Amazonek a starou dobrou Anglii, v níž muži vládli a na ženy se dívali spatra.

Viděl jsem zatím jen první sérii, tedy šest skvělých půlhodinových povídek. Každá byla jiná, ale všechny byly neuvěřitelně nápadité. K srdci mi asi nejvíce přirostla druhá epizoda, úžasná zlodějská groteska, ale jde to opravdu těžko poměřovat. Obzvlášť se mi líbí, jak jsou tvůrci mazaní, jak například ve třetí epizodě dobře vědí, že divák ví nebo alespoň tuší, a přesto (nebo právě proto) se rozhodnou ho něčím překvapit a vyvést z míry... A povede se jim to. Jen tak dál!____Druhá řada laťku udržela přesně v té výšce, ve které byla, tedy velmi, velmi, velmi nahoře. Výborný byl už první díl v lůžkovém voze, ale obzvlášť rád bych vypíchl ten druhý, dokonale krásný.____A ani po třetí řadě nemám důvod snižovat hodnocení. Originalita pánů Pembertona a Shearsmithe asi nezná mezí, mají jedinečný talent spojovat humor a napětí a překvapovat. Epizoda s účtem v restauraci byla z téhle řady asi nejlepší.____Čtvrtá řada potvrzuje vše, co jsem napsal už dříve. Obzvlášť první dva tři epizody jsou něco nevídaného a nestačím se divit, co Pemberton a Shearsmith dokážou vymyslet. Mistři nápadů, zvratů a point, jinak to napsat nelze.

Jan Novotný je v hlavní roli sice skvělý, ale scénář mi připadal střídavě velmi nedotažený nebo naopak až zbytečně doslovný. Celé Monstrum na mě působilo hlavně jako protiruská a protikomunistická propaganda a myslím, že z tak nadějného a zajímavého námětu šlo rozhodně vysochat více.

Silně naivní závěrečný zátah působil ve srovnání s mrazivým zbytkem filmu jako pěst na oko a chtě nechtě za něj musím ubrat hvězdičku. Jinak ale bylo všechno v nejlepším pořádku - ze scén z Pankráce se až zvedal žaludek, Dalibor C. Vačkář opět složil skvělou hudbu a herci byli do jednoho stoprocentně přesvědčiví.

Napětí je to tam (skoro ani na chvíli jsem neměl ten vtíravý pocit "Co kdyby se teď objevil žralok?", on se prostě vždycky objevil zničehonic), hravá režie rovněž, jen žralok, John Williams (který tu atmosféru dost zachraňuje), Roy Scheider a pár dalších zůstali. Druhé Čelisti jsou zkrátka jen dalším filmem s lidožravým žralokem, který se nemůže rovnat Spielbergovu nepřekonatelnému originálu, ale na druhou stranu není naaštěstí ani úplně pitomý.

Je to lepší než předchozí film, ale zase ne o moc. Potěšující rozdíl je hlavně v tom, že se tentokrát tvůrci opravdu snažili přijít se zajímavými a neokoukanými nápady, no bohužel zapomněli na příběh. Takřka úplně na něj zapomněli. Na jednu stranu je v pátých Pirátech třeba skvělá scéna s gilotinou, která jako by vzešla z hlavy Gora Verbinskiho, fajn finále na kotvě a několik neodolatelných černohumorných scének (jmenování kapitánem například). Na stranu druhou tam ovšem je také řada až příliš jednoduchého humoru (laciné dvojsmysly jako ze současných tuzemských komedií), který je navíc zbytečně předvídatelný (vždycky bezpečně poznáte, že se blíží vtip nebo "vtip"), pár až příliš překvapivých zvratů, za něž bych někoho nejraději protáhl pod kýlem, a "zábavnost" Jacka Sparrowa má většinu filmu spočívat v tom, že je ožralý jako pes a chová se tedy ještě podivněji než obyčejně. Záporák Javiera Bardema se mi líbil, ústřední pár už tak moc ne... Geoffrey Rush moc prostoru nedostal, ale udělal, co mohl. Hudba byla zoufale nenápaditá.

Volné, o něco komediálnější pokračování Kaviáru jen pro přátele. Excelují tu obzvlášť Petr Nárožný a Jiřina Bohdalová (hlavně díky nim ta komika tak nabobtnala), zaujme, že Vladimír Menšík a o 21 let mladší Jitka Molavcová tvoří krásný pár a jak moc Lubomíru Lipskému sedí civilní poloha. Ovšem i Iva Janžurová a Josef Somr (a jeho skoba) jsou skvělí.

Člověk se musí chtě nechtě zamyslet, jak by se zachoval on sám. Takové hry mám rád. Kaviár jen pro přátele mi tou zvláštní náladou plnou úsměvů, za nimiž je leccos schováno, dokonce připomněl Boha masakru.

Žádná sláva. Jak tady ostatní správně píší, je to jen zbytečně natažená anekdota, která se spolehla na souhru Vladimíra Menšíka a Jiřiny Bohdalové osvědčenou scénkami z televizních estrád. Pointou to zavání někdy od poloviny, ne-li dříve.

Šviih, vtip, šarm, napětí, akce, romance, krásné ženy, šviháčtí muži... Všechno je v téhle kouzelně odlehčené kriminálce, která jako by se na plátno vysypala z nějakého šestákového románu. Martin Frič byl režisér světového formátu.