D.Moore

Stylová podívaná plná napětí a završená infarktovým finále v kostelní věži. Orson Welles je v roli uprchlého nacisty ještě nesympatičtější než coby Charles Foster Kane (a to je co říct) a jeho postava se chová krásně nepředvídatelně. Coby režisér mě pak Welles dovedl na hodinu a půl dokonale připoutat k obrazovce. Ani nedobrá kvalita obrazu filmu neuškodila.

Povedená komedie. Ne Belmondova nejlepší (Zvíře a Muže z Acapulca nepřekonala, následující rok ji navíc trumfla Bezva finta), ale přesto velmi, velmi dobrá. A i když se humor spoléhá hlavně na konverzační přestřelky (už v dabingu jsou vtipné, leč v originále a s titulky jsou mnohdy úplně jiné a ještě vtipnější), já jsem se nejvíce smál od nárazu do (plexi)skla až do společné večeře. Závěrečná úlitba fanouškům akčního kaskadéra Belmonda mi vůbec nevadila.

Tak dobrý jako Henry Fonda v hlavní roli tenhle film bohužel nebyl. Démonický začátek působil spíše směšně, pak se postupně střídaly zajímavé chvíle, více či méně nepatřičný humor a dramatické momenty, které se někdy povedly a někdy ztroskotaly na hercích. Vlastně se mi zdálo, že kromě Fondy téměř nikdo nepochopil, jak dusivou a bezvýchodnou náladu mělo Vítejte do zlých časů mít, naopak spousta herců se ji jakoby snažila zlehčovat... A bojím se, že na povel režiséra.

Známější verze Drdova příběhu s Jiřím Sovákem a Rudolfem Hrušínským je sice lepší, nicméně Pandrhola v podání Josefa Vinkláře a Radovan Lukavský coby Smrťák rozhodně mají také něco do sebe. Navíc si v téhle pohádce zahrála moje asi nejoblíbenější česká dabérka Helena Friedrichová.

Další velmi hezká pohádka od Vlasty Janečkové. Tentokrát trochu "temnější". Zaujal mě hlavně hospodský ve skvělém podání Vladimíra Brabce - jeho dojemný monolog o zmizelé dceři krásně ukazuje rozdíl mezi těmito televizním pohádkami a těmi současnými. Dnes, mám ten dojem, tvorba pro děti herce k žádnému velkému výkonu nevybízí. A to je škoda.

Je-li v záběru Clouseau, který právě něco neskutečně demoluje nebo nevědomky testuje, jak moc trpěliví jsou lidé kolem něj (velmi, velmi, velmi trpěliví), nemá ani tenhle Panter natočený po desetileté pauze chybičku. Můj problém ovšem přichází s Christopherem Plummerem, jindy sympaťákem, který se mi do role poděděné po Davidu Nivenovi prostě příliš nehodí. Je sice tím jediným, co můžu Návratu Růžového pantera vytknout, ale vzhledem k tomu, jak moc se jeho siru Littonovi film místy věnuje, je to docela podstatné. Ale co, i ten titulní diamant má vlastně malý kaz, že.

Ačkoliv bych mohl Filosofskou historii snadno kritizovat za přemíru vlastenectví, nebudu to dělat. Vznikla rok před pádem Československa, v době, kdy to (nejen) za hranicemi bublalo jako v papiňáku, a tak toho kromě roku 1848 hodně říká také o nástupu druhé světové války a o tom, že se Češi i tehdy burcovali a národní hrdost posilovali, jak jen to šlo. Literaturou, divadlem, filmy. Otakar Vávra si s debutem poradil dobře a spousta scén je působivých - ze studentské oslavy přímo dýchá a voní jaro, Špínův odchod do kláštera je zase patřičně trpký. Z obsazení je třeba pochválit samozřejmě Jana Pivce, Jindřicha Plachtu a Zdeňku Baldovou, velice se mi však líbila i půvabná Karla Oličová. Scéna potlačení vzpoury se Vávrovi povedla, akorát ji bůhvíproč podkresluje nevhodná "jásavá" hudba (ale vlastně to možná byl záměr).

Všechno začalo v roce 2005, kdy si studia Aardman a DreamWorks naplánavala další spolupráci - stop-motion komedii Crood Awakening, jejímž hlavní hrdinou měl být prehistorický vynálezce a kterou psal... John Cleese. Co se dělo pak, nevím. Každopádně z Cleesova scénáře nezůstal kámen na kameni (haha), a to je převelká škoda. Neříkám, že Croodsovi jsou špatní, vůbec ne, ale děj postrádá jakoukoliv originalitu. Co však nápady přímo hýří, je zpracování. Digitální pravěk vypadá krásně a snímá ho digitální kamera, se kterou (stejně jako v případě Ranga) měl co do činění Roger Deakins, hraje k tomu výborný Alan Silvestri a především svět obývají neodolatelní tvorové, jaké by si nedokázal představit ani šílený paleontolog ve chvílích největší nudy. Ptáci křížení s berany, suchozemské velryby, papouščí želvy, krokodýlí prasoskunk, plameňáci křížení s piraňami, dva lemuři spojení jedním ocasem... Takových nápadů je opravdu hromada a právě díky nim se na Croodsovy dobře dívá. Ale nic "montypythonovského" nebo "cleesovského" jsem v nich napoprvé bohužel neviděl.

Řekněte přede mnou "inspektor Clouseau" a já si s velkou pravděpodobností vybavím některou scénu právě z tohohle filmu. Výstup z auta do fontány, pád z okna, zničující výslech podezřelé (tedy zničující pro inspektorův oblek), několik jízd policejním antonem, kulečník, sérii pokusů o vraždu, závěrečnou konfrontaci každého s každým, při níž se hlavní hrdina jen nemohoucně podívá do kamery... Peter Sellers je fenomenální a jeho postavě bez problémů uvěříte, že by do blázince dokázala přivést i tubu prášků na uklidnění.

Rozporuplné. Na jednu stranu skvělé vesmírné scény, pastva pro oko, na stranu druhou místy velmi jalový "to jako vážně?" scénář, který momenty působivého dojetí kazí momenty k smíchu. Přiznám se, že jsem řadu věcí nejspíš nepochopil, protože film na mě v několika momentech valil tolik informací, že jsem je zkrátka nestíhal vnímat, natož o nich přemýšlet. Možná, že napodruhé to bude lepší. Ovšem to napodruhé bude až na DVD, ne v IMAXu, jak jsem původně plánoval.