D.Moore

„Půjdeme teď spolu uctivě pozdravit našeho nového ministra.“ - „Dřív byl na zemědělství. Je mu pětačtyřicet, má ošklivou ženu a čtyři děti.“ - „Z čehož se dá usuzovat, že je schopen všeho.“ Těžko říct, jestli je Návrat velkého blondýna vážně horší než první film, protože je především jiný. Už není bláznivý, ale s přivřenýma očima uvěřitelný, tentokrát je jen bláznivý. Nikdo ze zúčastněných nicméně naštěstí nepřišel o tu nejdůležitější schopnost - pobavit. A Vladimir Cosma si při křížení motivu Velkého blondýna a Jamese Bonda krásně pohrál.

Za právěm opěvovaný závěr přidávám pátou hvězdičku, neboť ta ohromující smršť gagů (včetně známého pádu průčelí domu), která se odehrává během smršti větrné, opravdu těžko hledá konkurenci i po více než osmdesáti letech.

Panejo... Co je nového, kočičko? se mi sice líbilo více, jenže s Casinem Royale lze ten film jen těžko srovnávat, protože mám silný dojem, že Casino Royale vlastně ani film není. Tedy určitě ne jeden film. Je to tak pět úplně jiných filmů, které se shodou nadpřiirozených náhod jednoho krásného večera ocitly na jednom plátně. Jinak si existenci téhle více než dvouhodinové ztřeštěnosti plné hereckých es, nesmírně krásných žen, humoru všeho druhu a vlastně čehokoliv, co vás napadne (včetně Hitlera), nedovedu vysvětlit. Nejvíce mě rozchechtával Woody Allen (své scény si rozhodně napsal sám), pokud mi něco vadilo, pak jedině neúčast Monty Pythonů.

Pro sportovně velice zdatného Keatona muselo být předstírání naprostého atletického dřeva peklem, ale povedlo se a celá pasáž na stadionu je vážně senzační a plná poctivě vypointovaných vtipů (které pak navíc ještě vypointuje závěr filmu).

Roztomilá legrácka. A Douglas Fairbanks přeskakující stolek je jasně nejlepší!

Na rozdíl od předchozího (a podle všeho obecně známějšího a o něco lépe hodnoceného) snímku Go West se mi tenhle líbí podstatně více. Humor sice opět není nijak ztřeštěný, ale to nevadí, i tak je velmi účinný a je ho hodně. Příběh je klasická záměnová komedie v nejlepším slova smyslu, Buster Keaton hraje rozmazleného boháče výborně... A když ve finále konečně začne trénovat v ringu, bojí se soupeřů jako čert kříže a více než s nimi zápolí s provazy, které ne a ne přelézt, musí se smát snad úplně každý.

Noirová kvalita s výborným a výborně zahraným hlavním (anti)hrdinou, napínavá od samého začátku do samého konce a navíc s perfektní Rózsovou hudbou. Ještě více než společné scény Freda MacMurraye a nekompromisní femme fatale Barbary Stanwyck se mi líbily konfrontace s vyšetřovatelským buldokem Keyesem. Zajímala by mě nechandlerovská knižní předloha, kterou bych s velmi chandlerovským filmem rád porovnal.

Neviditelné jsem opravdu viděl. Z nadějně vypadajícího seriálu, kterému bych milerád odpustil i vykrádání Macourka s Vorlíčkem, kdyby to bylo co čemu, se ale bohužel díl od dílu stávala čím dál pitomější záležitost. Scénář se postupně jaksi rozpadal, s postavami si s jemností šíleného vědce dělal, co chtěl - ty, které se zdály být důležitými, odsouval do pozadí, a tu nejzajímavější dokonce sprostě vyhodil (ano, myslím Kristýnu Bokovou), humor se vezl na dost trapné vlně, ač se občas povedlo něco lepšího... Zajímalo by mě, kdo z České televize tenhle projekt schválil a jestli ho schválil jen na základě scénáře k prvnímu dílu, protože tak to opravdu vypadá. První díl byl totiž, jakkoliv přeplácaný, asi nejlepší ze všech. Měl-li Radek Bajgar celý děj opravdu promyšlený a chtěl-li, aby se vše vyvíjelo a dopadlo tak, jak to nakonec dopadlo, asi by už nikdy raději neměl nic psát. Vše bylo příšerně chaotické, děly se různé "zvraty", které neměly vůbec žádný smysl, do toho se pletla vodnická mytologie, na níž ve finále také vůbec nezáleželo... Na zbytek seriálu jsem se vlastně díval jen kvůli Kristýně Bokové (která zmizela někdy v polovině) a Luďku Sobotovi (který nevydržel o moc déle).

Není to špatný film, jenže častěji než vtipný je spíše (v nejlepším smyslu toho slova) úsměvný. První polovina strávená na ranči se mi líbila více (pozdní přicházení ke stolu vede), ačkoliv závěrečná část se stádem krav řádícím ve městě byla příjemně bláznivá a úprk v kostýmu ďábla se vážně povedl.

„Varuji vás, madam! Znám zpaměti Ženevskou dohodu.“ - „Bravo! Někdy večer mi ji musíte zarecitovat. Já hraji na cembalo.“ Tři velcí komici Peter Sellers, Peter Sellers a Peter Sellers se ještě před Doktorem Divnoláskou sešli v tomto filmu a už tehdy ukázali, jak jim to dohromady krásně jde. Už vtípek s úvodním logem Columbia Pictures mě pobavil jako máloco v poslední době... A že film zestárl a zpracování některých jeho částí je spíše úsměvné? O to je podle mě kouzelnější.