D.Moore

Možná to bylo momentální náladou, možná (spíše) ne, ale tenhle film se mi vlastně skoro vůbec nelíbil. Nebýt Jeana Rena, díky němuž bylo několik momentů lehce úsměvných, šlo by snad o naprostý průšvih. Ano, já vím, že všechna ta trapnost, přehnanost, ukřičenost a zběsilost měla být vtipná... Jenže nebyla.

Více než poctivý thriller s příměsí katastrofického žánru. Vše začíná špičkovou scénou havárie horské dráhy, pokračuje nepolevujícím pátráním, které vpřed žene duel obdivuhodně sympatického George Segala a nebezpečně "obyčejného" psychopata Timotyho Bottomse, a končí strhujícím, doslova dechberoucím finále. Pro snímky tohoto typu mám velkou slabost... A Rollercoaster je téměř srovnatelný dejme tomu s Černou nedělí, tedy s jedním z nejlepších zástupců žánru.

Tři a kousíček. Jako detektivka či kriminálka bylo Ve stínu velice slabé pokoukání s tou nejtuctovější možnou zápletkou a s těmi nejomšelejšími možnými charaktery. Jako dobový film to už bylo lepší, atmosféra se mi zdála uvěřitelná a bylo vidět, že si filmaři vyhráli. Ovšem s "poselstvím lidstvu" a "uctěním památky těch odvážných" je na tom snímek podobně jako kriminální linka - prachbídně (ačkoliv myšlenka natočit něco právě "o tom" je jistě chvályhodná). Díky za výborné herecké výkony Ivana Trojana a Sebastiana Kocha a příjemnou, takřka noirovou kameru, nedíky za to ostatní a příliš dlouhou stopáž.

Stejně jako komiksová minipovídka nejsou ani tyhle animované Železné boty ničím jiným než sympatickým atmosférickým kraťasem, z něhož hellboyovská atmosféra doslova sálá. Spíše než o příběh nebo napětí jde hlavně o humor, no a toho se taky dočkáme. Střih pěst - zvon mě opravdu rozesmál a závěr zrovna tak. Tři minuty bohatě stačily. "Cestuju nalehko."

Skvělý film (Co všichni máte?). Řekl bych, že Ruka je pro Olivera Stona tím, čím je pro Stevena Spielberga Duel, případně Něco zlého - výborným snímkem, který se však od jeho pozdější tvorby odlišuje tak, že možná nesedne každému. Mně se nicméně líbil, a to především zásluhou režiséra a scénáristy v jednom, který uvařil velmi hustou atmosféru a přišel s poměrně neotřelými nápady, jako jsou přechody z barevného do černobílého obrazu, dále díky práci Jamese Hornera, pro něhož Ruka také znamenala jednu z prvních zakázek... No a samozřejmě díky herci v hlavní roli, že. Chválit výkon Michaela Caina je v mém případě nošení dřevěných komentářů do lesa místní databáze, nicméně neodpustím si napsat, že... Ne, všechna slova jsou tentokrát zbytečná. Pět čistých hvězd.__P.S. Nikdy nebudu vystrkovat ruku z jedoucího auta.

Na první pohled skvěle obsazený snímek plný velmi hezkých (až krásných) dívek i žen a sympatických charismatických mužů, o nichž vím, že dovedou být vtipní. Na pohled druhý nepříliš vtipný výtvor s nesnesitelně trapným Rupertem Everettem v roli ředitelky školy, tisícem fórů, z nichž asi 990 je zcela pitomých, a s nemastným neslaným Colinem Firthem. I když se mi vlastně zdá, že klady mírně převažují (největším překvapením byl Russel Brand, který mě snad poprvé doopravdy pobavil), jsem spíše zklamaný. Dvě a půl.

Dějově ohromně jednoduchý film s chvályhodným poselstvím. Řítí-li se na Zemi kus asteroidu, musí prostě jít Studená válka stranou, velmoci pěkně přiznají, že planetu obíhají desítky jaderných hlavic, a po nějakém tom přemlouvání je všechny namíří na ten přibližující se balvan. V době vzniku muselo jít o velmi příjemný, osvěžující optimismus. Pokud jde o trikovou stránku Meteoru... No... Ano, v několika momentech nepůsobí zrovna draze (třeba úvodní titulky jsou neskutečné béčko)... Ale! Scény, jako je ta s mohutnou lavinou nebo evakuací Hongkongu, na který se žene obrovská přílivová vlna, jsou naopak zvládnuté na jedničku a mají stále co říct. A to nemluvím o tom, co se později stane New Yorku... Tři a půl hvězdy si dovolím zaokrouhlit nahoru za scénu příchodu Seana Conneryho do NASA, která velice nápadně připomíná jakoukoliv scénu příchodu agenta 007 do kanceláře slečny Monneypenny, za prezidenta Henryho Fondu a za sympatického sovětského odborníka doktora Dubova.

Tři a půl hvězdy zaokrouhlím nahoru především za po čertech atraktivní nápad (inu, v jednoduchosti je síla), slušně propracovaný svět (na hodinu a půl dlouhý film tedy rozhodně slušně) a za Sama Neilla. Na Svítání se mi dívalo velice dobře, akce byla dostatečně akční, horor sice zavoněl jen párkrát, ale byl tam, myšlenka (či pointa, chcete-li) v závěru nechyběla a nebyla ani dvakrát marná... Slušné B.__P.S. A ta Dafoeova auta!

Podivný, ale dobrý film, kterému nedělá problém vmžiku odskočit od bláznivé grotesky (ta honička na střechách hotelu je fantastická) k naoko tuctové romantice, odtud přes lehce krimi část zpět ke grotesce, pak zase k psychologickému thrilleru... A tak dále. Peter O'Toole podal opět skvělý výkon, člověk ho musí obdivovat i ve chvílích, kdy nic nedělá, jen se nechává vozit jeřábem a nadává, (pro mě) neznámý režisér a stejně tak autor hudby překvapili. Možná to všechno ale mohlo být o trochu kratší.

Dahlovu předlohu, kterou film soudě dle spousty rozhořčených komentářů nehezky zneuctil, jsem nečetl, a tak jsem se prostě kochal fantazijní animovanou jízdou pod taktovkou Henryho Selicka, říkal si, jak by se mi tenhle film líbil coby dítěti (zřejmě moc) a podupával si do rytmu skočných písní a Newmanovy bezva hudby. Hrané pasáže byly moc pěkně stylizované, ale vadil mi v nich prkenný představitel hlavního hrdiny (dokonce víc než ohavné tetičky či ještě ohavnější pavouk). Milý oddech. A dostal jsem chuť na broskve.