D.Moore

Hancockovi jsem dal bez obav ****. Vždyť má skoro všechno, co má pořádný komiksák mít - navíc díky tomu, že scénář je "slepený" ze dvou, děj nemůže předvídat snad ani David Copperfield! A co se týče konce, jedna z posledních scén,do níž hraje špičková skladba Death and transfiguration, mi oči příjemně navlhčila....

Hodně dobrý, leč bohužel méně známý film se zajímavě nebondovským Rogerem Moorem a nepřekvapivě skvělými Steigerem a Gouldem. Příběh je možná trochu omšelý, ale díky syrovému podání natolik zajímavý, že vás donutí dívat se až do konce. Ačkoliv jeden ze závěrečných zvratů možná uhodnete během sledování (ale moc bych na to nevsázel), na závěr filmu, na poslední dlouhý záběr, budete vzpomínat ještě dlouho. Mrazilo mě z toho, jak je uvěřitelný a nemilosrdný. Dal bych snad pět hvězd... No možná časem, až se mi tuhle věc podaří znovu vidět.

Příjemná dobrodružná komedie, která sice nepatří k nejnápadtitějším, ale pobaví me zaručeně vždycky. O nějakých dvacet minut zkrátit a bylo by to ještě lepší. Zároveň je Mexičan i jeden z mých nejoblíbenějších soundtracků - Alan Silvestri tu vzdává hold mistru Morriconeovi (a dal si na tom sakra záležet).

Mel Gibson i Julia Roberts mají minimálně jedno společné - Spiknutí je můj nejoblíbenější film, který natočili. Tak senzačně sehranou hvězdnou dvojici uvidíte málokdy a málokde. Spiknutí je bezchybná směsice komedie, thrilleru, akce i romantiky, které nechybí nic. Poctivá Donnerova režie je lahůdka jako vystřižená z let osmdesátých, úvodní titulková sekvence s taxíkem projíždějícím městem upomíná na Scorseseho Taxikáře, Patrick Stewart je slizoun k (ne)pohledání, nezapomenutelná scéna mučení vodou mě permanentně děsí, "útěk" s vozíčkem zase tak nějak zvrhle baví... No a k tomu všemu hraje ze všech Burwellových soundtracků ten nejlepší. Dávám pět čistočistě stoprocentních hvězd a nahoru zvedám i palce na nohou.

Herecký koncert MIchale Douglase a Roberta Duvalla diriguje Joel Schumacher. Poslední jmenovaný si na sebe tímhle skvostem upletl tak senzační bič, že Volný pád dodnes nepřekonal.

Skvostná, možná maličko pomaleji se odvíjející věc s úžasným Gregory Peckem. Spolu se snímky Kdo seje vítr a Norimberský proces tvoří tenhle film moji osobní, pomyslnou špičku příběhů odehrávajících se v soudních síních, které neomrzí, ačkoliv zábava je to poslední, na co při jejich sledování myslím.

Tarantino se zkrátka nezapře, ať dělá(me) co dělá(me). Ve filmu nechybí nic, na co jsem od něho zvyklý - špičkové dialogy (Kurt Russell + kdokoliv, rozmluva děvčat o tom, proč mít pistoli a proč je lepší než "nějaký nůž"), pomrkávání na zkušeného diváka, kopa zábavy i hutné atmosféry, která má s humorem společného pramálo. Finále bylo na velkém plátně dechberoucí. Závěru jsem tleskal!__P.S. Díky ti, plzeňský filmový klube, že jsem mohl vidět oba grindhousovské snímky za sebou tak, jak to pánové R. a T. plánovali.

Poprvé jsem tenhle film viděl někdy v patnácti letech.... Tu noc jsem nespal. Pak jsem si pořídil knižní předlohu, přečetl ji a zjistil, že jde asi právě o tu výjimku z pravidla, kdy je adaptace lepší. No a director´s cut jsem si už šel vychutnat do kina. Vymítače jsem znal nazpaměť, věděl jsem, co od něho mám čekat, kdy přijde jaká scéna (těch pár vynechaných tam ale ani tak být nemuselo, stačil by jen digitální remaster), ovšem TAK POS**NÝ JSEM V KINĚ V ŽIVOTĚ NEBYL! Co se týče hororů, jde o nenapodobitelnou věc, díky níž se skoro u každého filmu, který si říká horor, usmívám. Scéna vymítání je na infarkt. Bez debat nejlepší horor všech dob.

Je třeba vidět Sekala.

Nechápu, jak mohl tento film propadnout. Plný skvělých herců, natočený bezchybně a s atmosférou k nezaplacení. No a ten Willamsův soundtrack...! Úvodní masakr patří k nejsyrovějším filmovým scénám vůbec a nikdy bych neřekl, že mi jeho strůjci budou po dvou hodinách tak sympatičtí. Jenže to by nebyl Steven Spielberg. Celá pasáž s Cinqueho cestou do Ameriky je tak sugestivní a dojemná, že slzy nezadržím nikdy.