Slepejsek

Slepejsek

ivan chocenský

okres Kolín

0 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2
    • 13.10.2018  20:21

    LvT dokumentuje sestupnou tendenci svých opusů (minimálně poslední tři). Pseudointelektuálské plácání a nadhazování paralel (umění, dokonalost, stavba domu, Blake, světlo a stín …), které jsou ale prázdné a bez obsahu (tentokrát včetně obrazu). Nefungují hlavně proto, že nic takového nedokáže LvT v podání svého vraha ukázat. To není pan Důmyslný, ale packal ala bři Coenové. Jakž takž se vymykají pouze prvý (otravná stopařka) a třetí (lovecký) incident, ale ani tady nedokáže LvT rozvinout prapory umění či dokonalosti a spokojuje se s pokulháváním na dohled společenským mezím (obě "povídky" vyznívají spíš jako černé anekdoty, které jsou vystřižené z poněkud jiného filmu). Vrcholem filosofické masturbace je pak celý závěr s Vergilem a Danteho Peklem - šacoval bych to na nějaký amatérský pokus polosvéprávného zoufalce... Podtrženo-sečteno: od hodnocení ODPAD film zachraňují jen zmíněné anekdoty

    • 13.10.2018  19:37

    Hodně omšelé schéma v módním tarantinovském kabátě (včetně nekonečného plkání, kapitolování, důležité role hudby, pompézně nablyštěné a samozřejmě s krvavou lázní). Pfíííí. Stopáž by se dala bez problémů o třetinu zkrátit, příběhu by to prospělo. A taky by to chtělo nějaké životaschopnější finále - s tímhle je z toho skoro moralita...

    • 8.10.2018  15:15
    Toman (2018)
    ***

    Největší slabinou filmu je, že neví, čím vlastně chce být. Výsledkem je jakýsi hraný dokument, který ukazuje střípky, které se podařilo vyhrabat z archivů a vzpomínek pamětníků, ale nijak se netrápí tím, jak do sebe zapadají. Události se tak vynořují a zase mizí, bez souvislostí, bez kontinuity, bez příčin a následků. Na společenské úrovni se to schová za historii, na soukromé úrovni to je ale pro film vražda. Nejmarkantněji je to vidět na zploštělé postavě manželky Pesly - pominu-li, že z filmu například není nikde vidět, že byla nadšenou stalinistkou (odbyto ikonizovaným obrazem Stalina?!) - její chování ve filmu (snad s výjimkou hledání rodiny) je vždy jakoby zrovna spadla z nebe. Podobné záblesky odnikud charakterizují i samotného Tomana - Macháček se mu sice snaží dát koženou tvář hráče pokeru, pod kterou se leccos schová, ale bohužel taky leckdy ujede. Podtrženo-sečteno: fakta možná správná, téma zajímavé, ale jako film bez lidí a bez emocí. jako bych slyšel šustit stránky učebnice dějepisu...

    • 23.9.2018  12:15

    Nemohu říci, že bych se nezasmál (pár hlášek mne dokonce rozchechtalo). Na druhou stranu film je velkou přehlídkou klišé v nahlížení muž vs. žena (v čele se šminkami a podpatky). Bohužel s nimi ale nijak nepracuje, nesnaží se je nikam posunout, nijak změnit ani aspoň nějak jinak nahlížet, takže z nich vytváří jedno další velké klišé "jak se sexistické prase změní v chápavého gentlemana" (mám z toho stejně rozpačitý pocit jako z někdejší dikobrazí satiry "dělník opřený o lopatu").

    • 23.9.2018  11:51

    Námět hodný Hollywoodu (i když o originalitě mluvit nelze). Problém filmu je ve scénáři, respektive vykreslení postav, které místy působí jen jako schematické postavy PC hry - ovšem bez kontinuity vlastního chování (je to cítit i z nanicovatých herců - jakoby sami rozpačití z toho, že vlastně nevědí co hrát) . Jedinou jakžtakž výjimkou je hlavní hrdinka. Naopak totálně nezvládnutou postavou je Dům. Dělá si v podstatě co chce - už jenom fakt, že je naprosto nevypočitatelné, kdy zareaguje na hlas obyvatelů domu či jejich hostů (je tedy vážně "nadán" čtením myšlenek? Jak to, že to netuší jeho stvořitelé, když to do něj museli zadat? Nebo se sám od sebe přeprogramoval? Byli snad někteří hosté zadáni do registru ovladatelů?). Dokážu si představit čtení emocí z tónu hlasu či snímaných gest, ale opět jenom v případě, že to do programu někdo zadá, že tam vytvoří registr tónů a gest s jejich překladem a PC pak jenom vybere správný překlad - to by ale museli udělat autoři - programátoři domu. A čtení nevyslovených myšlenek? Myšlenek, které jsou tak skryté, že je nepřečte ani divák?

    • 16.9.2018  18:43
    Predátor: Evoluce (2018)
    odpad!

    Bez pořádného scénáře nemůže vzniknout než sračka, kterou nezachrání nic. Tenhle scénář kulhá na všechny stonožčí končetiny, není schopen udržet moč, natož myšlenku. Většina scén je vymyšlena jenom pro akci, bez logické vazby, beze smysliu, za to v rychlém tempu, aby divák nestačil položit jakoukoli otázku. Herci jsou marní, akce okoukané, děj předvídatelný... Co tady má diváka udržet v sále? Možná sleva na popcorn a colu...

    • 10.9.2018  14:39

    Kámen úrazu u tohohle filmu je v jeho koncepci: příběh vyprávěný očima jeho klukovských hrdinů, takže ne vše, co vidíte, se ve skutečnosti stalo, a i to, co se stalo, se možná stalo úplně jinak. Autoři k tomu nic nedodávají, nic nenaznačují, nechávají jen a jen na divákovi, co a jak vyhodnotí. Budiž. To samo o sobě nemusí být chyba. Problém je v tom, že na to potřebuji sakra dobrý scénář a herce, kteří chytnou diváka. Omerzu bohužel nenašel ani jedno. Scénář kulhá, kde může - když vyprávíte samotné scény, nezní to nejhůř - ale když je vidíte, zjistíte, jak moc jim chybí k tomu, aby z nich byla aspoň zábavná historka - rozpliznou se buď délkou - topení psa - nebo dojedou na chabé herce - jak se Heduš dostal do auta či trapně slzavé vyvrcholení výslechu, dějové křeče - kazišucké přepadení chaty a scény se stopařkou vůbec - či režisérskou bezradností, kdy ztrácí prostor s tím, co mohlo být vypuštěno - záchrana dědečka, kde trvá nesmyslně dlouho než dojde na klíčovou scénu jízdy s kolečkem a ta se místo vrcholu stává jen odfláklou epizodkou. Jediná povedená akce je v tomhle směru útěk z policejní služebny... Divák se tu navíc těžko sžije s některým hrdinou - Mára je typický fracek zralý na pár facek a Heduš dobře maskovaný odstrčený špek posedlý šukáním (mimochodem, kde jste vzali jejich filmový věk? ve filmu o něm žádná zmínka není), oba hodně nestandardní, aby se na nich daly zobecňovat generační sny. Představitelé obou jsou k tomu hodně špatní herci - neživotné dialogy, Márova marná snaha hrát výrazem obličeje. Výsledkem pak je, že tu na začátku zmiňovanou koncepci, cítím víc jako autorskou berličku, abych (nejen) před divákem obhájil i scény nereálné či přitažené za vlasy.

    • 26.8.2018  22:51
    Miss Hanoi (2018)
    **

    Pokus o českou verzi příběhu Laury Palmer sice neskončil fiaskem, ale žádná sláva to není. Důvody vidím v zásadě tři: 1. Vietnamská komunita slibovala mnohé, v reálu došlo jen na hodně povrchní náhled (viz nekonečně rozmáchlý průjezd Sapou). 2. Detektivní linie spoléhá na to, že divák nebude klást jiné otázky než scénář (jinak se začne hroutit jako domeček z karet). 3. Hereckou partu zachraňuje policejní pařez Davida Novotného. Ten si roli užívá. Totéž bohužel nelze říci o vietnamské části ansámblu včetně ordinační sestřičky v policejní uniformě - jejich toporná neživotnost jenom podtrhuje výše zmiňovaný dojem povrchnosti.

    • 26.8.2018  22:27

    Film se tváří, jako že chce řešit nějaké vztahy. Nic ale neřeší. Problémy sice otvírá, ale nijak je nerozvíjí, nijak s nimi nepracuje, nechává je bez jakéhokoli posunu či přidané hodnoty zase zapadnout. Nemám nic proti nekomentovaným výsekům z reality, ale tady to vnímám nikoli jako záměr, ale jako bezradnost. Celý dojem z filmu tak pro mne zcela přesně vystihuje cimrmanologické shrnutí: TAK PROŠLA NOC A RÁNO OPRAVDU DOŠLO K DRAŽBĚ...

    • 26.8.2018  22:13

    Pokud byla jednička zábavnou oddychovkou, pak dvojka je pouhopouhou ždímačkou na peníze. Nedokáže vymyslet nový příběh (jen parazituje na jedničce), hudebně kulhá na obě nohy - po the best zbylo jen the nebest, místo svěžesti a radosti úporná vyumělkovanost a křeč (vygradovaná v dokonale zdokonalené Cher) - brrrr! Jednou větou: ani po kotníky aneb nevstoupíš dvakrát do téže řeky.

    • 3.6.2018  23:18
    Teambuilding (2018)
    odpad!

    Nic trapnějšího už se snad ani natočit nedá...

    • 27.5.2018  21:39
    Na krátko (2018)
    ****

    Tak tohle budu rozdýchávat hodně dlouho... Dost drsný/nemilosrdný pohled na rodinu - nebo spíš rodičovství - v dnešní době. Svou beznadějností a marností místy připomene POUPATA, ale drama je tentokrát střídmější, intimnější. Velmi dobré herecké výkony (zvláště babička Marty Vančurové). Příběh dcery poněkud schematický (skoro až proflákle - jakoby se nedalo vymyslet nic jiného?), je tady tak trochu jako vzdálená kulisa. Příběhu syna nepomáhá ani nenahrává, spíš naopak. Přesto mezi letošními českými filmy zatím jasná jednička.

    • 22.5.2018  01:24

    Mám pocit, že Holubovou s Kleplem bude muset nějaký režisér rozvést jinak oslaví i filmovou zlatou svatbu... Jinak ovšem žádná díra do světa - ani do Česka. Oproti všem těm předcházejícím "Pepům", "Zoufalkám" či "Věčně nevěrným" ale nemám tak šílený pocit trapnosti. Možná je to tím Brutusem, možná tím, že Polívková si fakt zaslouží o kousek víc než "úchyla z Účastníků zájezdu".

    • 22.5.2018  01:17

    Tak nebýt Lee Marvina (a očí Gail Russell) je to zoufalá nuda de facto o ničem. K drsné realitě chybí už jen krůček - aby šerif střílel do zad. Chybí vypravěčský drajv. Tohle lze prezentovat jako vztahový víceúhelník stejně jko western - oboje ovšem stěží v Béčkové kategorii...

    • 17.5.2018  00:11
    Hastrman (2018)
    ***

    To, co se povedlo, je linka vazby na kraj a přírodu, přirozený způsob žití - fungují celkové záběry krajiny i zařazení lidových zvyků. To, co se nepovedlo, jsou bohužel hlavní motivy: zvíře v člověku, člověk ve zvířeti. Karel Dobrý byl skvělá volba. Bohužel mu dochází dech v okamžiku, kdy má ukázat souboj člověka a zvířete v sobě, nadmuže chtíče a nadmuže citu. Jakoby se mávnutím kouzelného proutku proměnil v samčího trotla. Ještě hůře ovšem dopadá Katynka. V její postavě totiž žádný boj není ani v náznaku. Jediné, co ji charakterizuje je neustálé okázalé nabízení vlastního těla. Zcela nečitelný je vztah obou postav po splynutí v bouři. Rozhodně nemám pocit nějakého souznění či dokonce lásky. Oboustraně. Ona mi přišla spíš vyděšená a on jen jakoby uklízel nepohodlného svědka. Na Katynce tak zaujme jediné - smysl castingu pro černý humor, když do její role vybral ZMRZLOU... Paradoxně je tak nejsilnější postavou farář - bohužel shazovaný rádobyvtipným vynálezectvím (ať už jde o lipovou pannu nebo o lesní jogging). Ostatně v zasazení do kontextu doby spatřuji další slabinu filmu (naprosto devótní vesnice vs. holka, před kterou si sedne na prdel i pan hrábě...) Přesto všechno v současné době nadprůměrný český film.

    • 16.5.2018  23:50

    Na filmu jediná pozitivní věc - pokus natočit něco jiného nebo jinak. Nápad bohužel neoriginální (x-krát použité schéma transformované jen do jiné klíčové veličiny), uspěchaný a nedotažený ani v základní logice (vypadá to, že monstra slyší jen to, co říká scénář - šumění televize je přitáhne na dálku, ale zrychlený dech neslyší ani na dva metry; kraj je bez lidí, ale elektřina vesele funguje - přesto ve sklepě svítí svíčky; hluchoněmá sice nic neříká, ale jinak samozřejmě hluk způsobuje - o to horší, že ho neslyší, syn se bojí s otcem na ryby, ale pak vesele běží odpálit ohňostroj, kde se ve sklepě s miminem vzal eMZák a proč tam najednou začala téct voda?...atd atd atd). Příběhu chybí logika, postavám prokreslení - absence souvislostí není výhodou, jen pohodlností autorů, kteří na ně prostě rezignovali a vsadili na to, že divák to spolkne i bez nich. Bohužel. Takže podtrženo sečteno docela hloupý film, který vás chce nachytat na blyštivé pozlátko. PS: nejvíc práce mi dalo udržet bránici při scénách v zásobníku zrní.

    • 23.4.2018  16:21
    Pepa (2018)
    *

    Do půlky snůška vyčpělých silvestrovských scének (od hippie matky přes traumata školních lavic až po pomaturitní ztrátu panictví), v druhé půlce plochá historka okresního formátu o tom, jak trubka k šoustu nepřišla... Mám pocit, že ještě větším nešťastníkem než filmový Pepa Novák, je jiný Novák. Jmenuje se Ján a je režisérem a spoluautorem scénáře tohohle filmu...

    • 9.4.2018  13:31
    Tvář vody (2017)
    **

    Retro-stylizovaný komiks (co se příběhu týče ovšem horší, s oběma přimhouřenýma očima, béčkové úrovně). Přidám ještě Octavii Spencer a do únosu i Sally Hawkins a tím je výčet pozitiv u konce. Negativa? Na jedné straně až kouzelné detaily jako bonbóny či sexuální ego agenta Stricklanda a vedle toho zásadní díry - film nedokáže zprostředkovat klíčovou vlastnost tajemného tvora - zrcadlit toho, s kým se potkává (odtud i název filmu - v českém překladu lehce zkomolený či zavádějící) - čímž se zcela vytrácí širší kontext a zůstává jen bezbřeze kypačkovitý příběh, kde je ve finále sex vydáván za lásku (nota bene ve světle zmiňované klíčové vlastnosti vody je otázkou, zda jde o lásku skutečně opětovanou anebo jen iluzi). A samozřejmě bezradný závěr, kde se "odvolává, co se odvolalo, a slibuje, co se slíbilo"...

    • 9.4.2018  11:45
    Do větru (2018)
    *

    Podivně vykroucený děj připomíná jakéhosi Frankensteina, který nemá obratle zasazené přirozeně do sebe, ale zcela libovolně k sobě přišroubované či přivařené. Jak to stvořitelům přišlo pod ruku. Snaha po psychologickém dramatu se tak hroutí dřív než může začít. Dokonalou ukázkou je toporný Matyáš Řezníček. Za promarněné považuji prostředí jachty, respektive řeckých moří, které mnohdy vyznívá jen jako nešikovná pozlátková exotika. A korunu bezradnosti nasazuje noční příhoda s migranty (?)

    • 24.3.2018  13:59
    Tlumočník (2018)
    *

    Základní otázku (je na tom hůř syn oběti nebo vraha) film sice vysloví, ale vlastně nijak neřeší - o obou protagonistech dostaneme jen pár útržkovitých informací. Zato je tu řada odboček nikam (svatba, vykradení auta, ukrajinský tábor). Technicky vzato: co nového chcete zjistit 70 let po skončení války? Film mi přijde poněkud bezradný, stejně jako ústřední detektivní postup "Zeptáme se, třeba si někdo vzpomene..." Jediné pozitivum je pro mne výkon Petera Simonischeka v prvních dvou třetinách filmu (zlom poznání v závěru mi nepřijde příliš věrohodně podložen a strašně ho sráží teatrální závěr). To, co přetlouká vše, je ale toporný deklamátor Juraj Menzel - připomíná panáčkujícího mopslíka, který po každé gramaticky správně přednesené větě očekává od páníčka odměnu ve formě cukrátka...

    • 24.3.2018  13:23

    Hlavní problém vidím v tom, že to, co se tu děje a jak se to děje, nemá vůbec nic společného s realitou. Je to syntetický svět autorů a jeho umělost ještě zvyšují herci svým přehráváním (zejména Cibulková a Rašilov), Připadal jsem si, jako bych šel do nevěstince a místo holek z masa a kostí našel všude jenom bakelitové panny...

    • 15.3.2018  08:47

    Zklamání s kopou výhrad. 1. Ten film neví, co chce. Býti ani říci. 2. Scénář. Jeden nápad (poslat čerstvou vdovu s dcerou za manželovými milenkami) nestačí. Zápletka je bohužel jaksi křečovitě zašmodrchaná nejspíš jenom proto, aby se mohla - stejně křečovitě - rozšmodrchávat. A vedle toho je spousta vaty (auto v kraji či pouťové mimikry). 3. Průměrné výkony hereček. Balzerová místy příliš sklouzává do své postavy z Žen v pokušení; Vilhelmová je bez výrazu jako mluvicí panenka. 4. Světlým bodem je naopak výkon (i postava) Myšičky. To je síla, láska i naděje.

    • 29.1.2018  14:31

    Stačí 3 slova: pastva pro oči.

    • 28.1.2018  01:04

    Chtělo se mi říci skoro klasická teenagerská vyvražďovačka (akorát že mimo záběr poněkud zhulená a tím pádem místy víc pařba než napínák). Počet mrtvých zůstává konstantní díky použití časové smyčky, takže otázka nezní kolik ale kolikrát musí hlavní pipina umřít, aby dospěla ke kostrbatě didaktickému polepšení... Až pak mi došlo, že mnohem spíš to bude taková jednolevelová počítačová hra, která v partě a při dostatku trávy a energeťáků je schopná vydržet právě tak hodinu a půl, aby nezačala nudit...

    • 28.1.2018  00:49

    Můžete být klidně Ridley Scott - a k čemu je vám všechno filmové řemeslo, když nejste schopni vystavět příběh a postavy, které nenudí a jsou živé (když už ne víc, tak aspoň jako zombíci). Námět dával velké možnosti a velký prostor, výsledek je velká prázdná bublina. Jako krimi se to pro jistotu ani netváří, jako akčňák je vrcholem osamělý běh po noční silnici. Psychologie postav je odfláknutá, takže divák zůstává jenom divákem, aniž by měl šanci porozumět a s kýmkoli tu aspoň trochu souznít. A otázka prachy vs. city? Finální zlom pana miliardáře je umělý jako vzpěrač na bobulích a důvěryhodný jako lev vegetarián...

    • 22.1.2018  20:44

    Velmi dobře namíchaný koktejl smíchu a slzí, jehož postavy stojí oběma nohama pevně na zemi. Autoři se s tím prostě nemažou, stejně jako se s námi nemaže život. Prostě jde a kdo chvíli stál, už hází moudra opodál. Frances McDormand je skoro kožená tvář, ale přesto přesně víte, co jí táhne hlavou. Svěže překvapující muzika. PS: doporučil bych jako povinnou četbu politikům: Jednodušší, než vyřešit problém, je zlikvidovat toho, kdo ho připomíná. Anebo není?

    • 20.1.2018  16:17

    Podivně nekompaktní dort od pejska Filipa a kočičky Haliny (takový náznak malé české Brigity Džounsové říznutý Starci na chmelu). Ne, že by se divák nezasmál (i když vtipy jsou občas hóóódně klišovité), ale bránice (a potažmo bříško) ho rozhodně bolet nebude. V tomto případě (má jít o komedii) to ale rozhodně plus není. PS: možná o hvězdičku víc, být příslušnicí něžnějšího pohlaví

    • 14.1.2018  23:22
    Špindl (2017)
    **

    Poklidná komedie, u které se nevyplatí přemýšlet. Nic originálního, všechno jsou staré obehrané situace, místy umělé a místy vyčpělé stereotypy zasazené do staronového sněhu. Nikoho neporazí, ale na druhou stranu ani neurazí. Jen tak prošumí kolem vás jako rychlejší lyžař na sjezdovce. A je celkem jedno, že jste si ani nevšimli, jakou barvu měl jeho kulich. Teda pokud to byl kulich...

    • 3.12.2017  17:53
    Kvarteto (2017)
    *

    Absurdní kolotoč s topornými a vyprázdněnými loutkami, které vedou stejně vyprázdněné a neživotné řeči. Čeho je moc, toho je příliš. Místo hraní v kvartetu by hrdinové stejně dobře mohli chodit venčit psy nebo pozorovat hvězdy ke stejnému pískovišti a nic by se nezměnilo - pouze finální zvrat by mohl dostat pravděpodobnější impuls...

    • 20.11.2017  19:56
    Pirko (2016)
    *

    Doslova zoufalý scénář (čím víc ke konci, tím zoufalejší) a prvoplánová snaha šokovat (za každou cenu). Hvězdičku ponechávám za záblesky (návštěva matky - do telefonu a naivitu hlavní postavy - i když tady má naivita takový rozsah, že soucit přerůstá v přání, ať už ji, proboha, někdo probere - ale právě to je ten důvod hvězdičky)

<< předchozí 1 2
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace