Slepejsek

Slepejsek

ivan chocenský

okres Kolín

1 bod

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4
    • 1.12.2019  10:38

    Poněkud nudná variace na Sněhurku a sedm trpaslíků. Jenom bez prince a bílého koně. Na pohádku bez ponaučení, na povídku bez pointy. Nebo mi něco hluboko(S)myslného uniklo? PS: že by Oskar pro veverky?

    • 24.11.2019  19:51
    Vlastníci (2019)
    ***

    Nejsem si vůbec jist, zda bych film označil za komedii. Spíš absurdní drama. Některé postavy (nejvíc pan Švec) mi přijdou poněkud přitažené za vlasy, některé naopak nedotažené (paní Roubíčková se sice ohání stanovami, ale čekal bych to i fyzicky). Lidé jsou různé a jejich schopnost domluvit se - nebo spíš nedomluvit se - je jako vystřižená ze života. Jenom ten poschůzový epilog si mohli autoři odpustit... Oslavné komentáře typu "český film roku" mi přijdou trochu přehnané, na to by musel být děj trochu lépe vystavěn a vypointován.

    • 23.11.2019  16:21
    Joker (2019)
    ***

    ..."Míváte nějaké negativní myšlenky?" "Mám jenom negativní myšlenky."... Vážně působivý depresák. Komu by nad Arturem neukápla slza pochopení a soucitu? Kdo by necítil v hrudi chvění při jeho zmrtvýchvstání na sociálně rozjitřené ulici? Kolik to stálo úsilí udržet se v řadě a nikdo to neocenil. A jak málo stačilo, aby se dočkal aplausu? Jenže všechno je příliš jednoznačně nalinkováno dopředu. Přes všechny barvy klaunské masky a převleku si od začátku do konce vystačí s černou a bílou. A když k tomu přijdou místy ještě po lopatě servírované pravdy, ztratí se možnost na hlubší zamyšlení nad osamělostí jedince postaveného mimo společností/většinou vymezené hřiště jako Gotham v dýmu a plamenech sociálních nepokojů. PS: Dobrý výběr hudby. Jaksi rušivý dabing.

    • 16.11.2019  18:13
    Amnestie (2019)
    ***

    Bezprostřední dojem z filmu je velmi silný. Děj je sice dlouho roztříštěný, takže divák musí dávat bedlivý pozor, aby se neztratil nebo neusnul, ale nakonec se všechno protne v jediném odhalení: mocipáni nového světa nejsou o nic lepší než mocipáni včerejší. To mne vede i k hlavnímu otazníku - a tím je samotný název filmu. On totiž onu historickou havlovu amnestii a následnou vzpouru vězňů v Leopoldově zase až tolik neřeší. Vlastně jsou to pro něho jenom takové kulisy, do kterých svůj spektákl zasazuje. Odvolání na skutečné události jakoby mu poskytovalo štít, kterým kryje svůj pohled na revoluční kvas (žádné oslavy, žádná idealizace, jenom sex, prachy a moc - v tom je blízký třeba 10 let starému snímku IrenyPavláskové ZEMSKÝ RÁJ TO NAPOHLED). K zamyšlení pak zůstává, zda název filmu neodkazuje na nějakou hlubší paralelu mezi děním před a za zdmi věznice. PS: 1) Není náhodou, že film jde do kin pár dní před oslavami 17.listopadu 2) Není nic děsnějšího, než Marek Vašut hovořící po slovensky

    • 10.11.2019  18:59

    Samotářský chlápek s dcerou vs. osamělá ženská se synem, horský samorost vs. městská panička, slanina vs. lišejník. A hory. A sníh. A vánoce. A to všechno ještě pořádně přitažené za vlasy. Chcete klišovitější rozdání karet? Nastavovaná kaše (prarodiče a pan Miler) a trochu předčasná vánoční tolerance. Krásné Tatry vs. přehrávající herci (dominují Polívková a Dejdar). Pohádka pro chytlavé. Chce to hóóódně vitamínu Béééééé. Brrrrrrrrrrekeke!

    • 3.11.2019  13:14
    Hra (2019)
    **

    Upřímně řečeno odcházel jsem z kina s rozpaky "co to vlastně mělo být?". Režisér provinčního divadla chystá premiéru nové hry a současně prochází manželskou krizí. Takže myslivecká historka o honění dvou zajíců najednou - s tím, že přitom stihne obskočit nadrženou zaječici, která mu ale samozřejmě taky uteče? Jenže paralela mezi oběma světy zůstává jen u toho, že oba jsou stroze bez emocí a oba se hroutí - režisér svou hru vlastně neřídí a manželé si jen otráveně předávají plod své lásky alias přítěž, jež jim brání v rozletu. Žádná z epizod (kromě sexu) nedostává tolik prostoru, kolik by potřebovala, takže vyznívají poněkud ploše a jediné emoce, které z toho vzejdou jsou hysterické výlevy. Jak paradoxně tady vyznívají nové obzory proti "nechci se vrátit k našemu starému životu". Navíc pseudoartový nádech s členěním do dějství/kapitol, které jakoby odkazovaly někam jinam, a závěrečný epilog v jedné posteli, který jakoby vše završil otázkou, jestli to nebyl jenom zlý sen, který - až se probudíme - bude pryč...

    • 3.11.2019  11:41
    Abstinent (2019)
    *

    Už z traileru jsem měl strach a film tohle očekávání bohužel naplnil. Je hodně špatný, tak nějak nevěrohodný a hlavně zoufale didaktický, poučný. Samotný děj přitom není až tak ztracený. To, co ho sráží je jeho zpracování. Nejsem odborník ani na mládež ani na alkoholismus, ale nemohu se zbavit pocitu, že tu někdo míchá hrušky a jablka, že zaměňuje hodinky a holínky. Alkoholismus má různé fáze - stejně jako láska - od počátečního okouzlení až po fyzickou závislost. Autoři jakoby v tom měli zmatek, takže u svého hrdiny míchají příznaky jednotlivých fází jako barmanský zajíc jednotlivé alkoholy. Vznikají tak scény, nad kterými se divák může jenom pousmát - vysrkání basy piva vs. lití tvrdého jako vody; rozhodování "pít či nepít" na školním záchodku či později dokonce na stužkovacím (?) večírku - mimochodem jenom absolutní hňup na takový večírek s předpokládanou konzumací jede vlastním autem. Mimochodnost těchto scén ještě podtrhuje následující léčebna s hrdinovým tvrďáckým postojem "mám to pod kontrolou" a faktem, že v léčebně nemá naprosto žádné fyzické problémy provázející závislost (opět "vtipná" scéna se vzpomínkou na pití na záchodku). Léčebna je vůbec kapitola sama pro sebe - její potenciál (alkoholici) je zoufale promrhán (zúžen do scén dvou příjmů delírií) a nahrazen dlouhými nicneříkajícími pohledy do tváře hrdiny. A tady se dostávám k největší slabině filmu, a to je Josef Trojan. Jeho tvář rozhodně není okno do duše. Nedokáže odzrcadlit duševní pochody a nechává diváka, ať si sám myslí, co si myslí. A může to být cokoli. Místy mám pocit, jakoby Trojan i vypadl z role a do jeho výrazu se vloudil úšklebek nad tím, že sám neví, jak z těch rozpaků ven, a střihač to tam nechal... Mohl bych pokračovat výčtem dalších much, ale rozumnější bude spláchnout to všechno pořádným panákem...

    • 30.10.2019  16:13
    Staříci (2019)
    ***

    Něco jako "eastern"? Film velmi přesný a působivý (až děsivě) ve vykreslení stáří (čím blíž jste, tím víc děsí).Po celou dobu sledujeme, jak staříci bojují především se svými věkově-zdravotními omezeními. Někomu to může přijít nudné, někomu úsměvné, ale není to ani nuda ani komedie. Tím spíš, když pod tímhle obalem se skrývá mocná síla, která je nezastavitelně táhne přes všechny překážky: touha vyrovnat staré účty, které společnost vyrovnat nedokázala. Žádné právní kličky, žádná politická korektnost, hezky pěkně po staru, po chlapsku - zub za zub, oko za oko. Trochu to připomíná nedávnou TERORISTKU. Jen s tím, že tady není nic nadsazeno a že tam, kde TERORISTKA uhne před posledním krokem, tady je dotažen. Spravedlnost je víc než zákon. PS: herecký koncert pánů Mrkvičky a Schmitzera (podobnost s Clintem Eastwoodem čistě náhodná?)

    • 28.10.2019  14:21

    Milan jezdí pracovat do Německa. Doma, na slovenské vesnici, tráví pouze omezené chvíle volna. Tentokrát dochází k tragické vnější události (spolužák jeho staršího syna skočí pod vlak), která nabourá idylu a vše otočí naruby. Film je velmi silný v tom, jak postupně stahuje hlavního hrdinu, a s ním i diváka, pod pokličku idyly. Kamenem - chcete-li katalyzátorem - při tom je hrdinův starší syn, který chtě-nechtě platí členské příspěvky v jakési mládežnické domobraně. Ta přitom funguje podle jasného hesla: kdo nejde s námi, jde proti nám. Kdo nejsi náš, zhyň. Falešná/vesnická solidarita, zaslepenost zaštítěná národem a Bohem vs. rozum a svědomí. Přes to, že vývoj je jasně daný, film nás udržuje v napětí. Bohužel v okamžiku, kdy má šanci přejít od obecných proklamací ke konkrétní společenské výpovědi, jakoby mu došel dech a koule. Škoda. Mohla z toho být bomba. Takhle jde jenom o velmi solidní rozehrání...

    • 28.10.2019  12:16

    Celkem zábavný napínák s poněkud bezradným finále. Od začátku je cítit, že všechno je trochu jinak (ach ty rodinné tradice) a že pod dokonale načinčaným povrchem se skrývá cosi, co se má ke svatebnímu veselí asi jako rozpálená pánev ke šťastným a veselým z pohledu mladého dobře narostlého kapra. pokud si načtete plakátované anonce, nemusíte se bát rychlé smrti a o to víc v klidu očekávat, co a jak autoři vymyslí, do čeho svou nevěstu namočí a jak ji z toho zase vytáhnou. Nutno říci, že se jim to vcelku daří bez křečí, zásadních přešlapů a totálních trotlovin (i když tu a tam jim nožka samozřejmě ujede - jakože slyšet někdy je a někdy není, čas je relativní a důsledky zranění jakbysmet). Možná by to autoři nemuseli brát zas až tak vážně a mohli na diváka pomrkávat dřív a častěji (viz třeba tarantinovské OD SOUMRAKU DO ÚSVITU) - některé momenty si o to přímo říkají. Výrazněji mi vadily jen dva momenty: jaksi nadbytečně vnucovaný satanismus (včetně v českých poměrech zcela jinak zapsaného "šém hám fóráš") - a pak ono již zmiňované kečupové finální zúčtování. Jako pěst na oko. rychlé a efektní, ale jaksi úplně mimo, bezradné. Jakoby celý film shodilo se stolu mezi hloupé frašky. Škoda.

    • 27.10.2019  01:31
    Ad Astra (2019)
    **

    Jako sci-fi hodně dietní, s prostoduchým dějem, bez nápadu. O jediné vzrušení se starají odbočky, které s dějem de facto vůbec nesouvisejí (ať už je to nesmyslná honička na Měsíci či záchranářská zastávka na norské lodi - kdo si v tu chvíli nevzpomene na Nostromo?). Řekl bych, že vesmír tu hraje jenom kulisu a všechny ty řeči o filosofování o lidstvu jsou jenom prázdné kecy. Stejně dobře to mohlo být moře nebo poušť. Jako psychothriller naivní. Povrchní. Doslova. Přesto, že ve filmu se několikrát opakuje monitoring psychického stavu hlavního hrdiny, o jeho vnitřních pochodech se dozvíme jen málo. Zvraty se projevují jen na chování a reakcích sledovaných zvnějšku. A když už se konečně objeví široký prostor (dvoutýdenní samota na cestě vesmírem), odbude se to sotva minutovým screeningem. Nebo mám věřit tomu, že emočně umrtvený chlápek, kterému v životě nestoupl tep nad 80, letí přes celou galaxii, aby svému domněle mrtvému otci řekl "mám tě rád, i když jsem si myslel, že tě nenávidím, protože jsi kvůli práci utekl ode mne a od maminky až na druhý konec vesmíru" a dokonce uronil slzu při mávání na jeho poslední cestu, a pak se vrátil na Zemi jako emoční opak svého dřívějšího já? Vivat happy end! A co si mám myslet o těch příšerných scénách, které mi cukaly bránicí a hlavou hnaly myšlenky, že James Bond se posunul do kosmu? Třeba šplh po startující raketě zakončený úspěšným vstupem na palubu, snahu posádky bez dýchacích přístrojů zlikvidovat chlápka ve skafandru vypuštěním smrtícího plynu nebo veleskok ledovou beztíží u Neptunu (včetně průletu meteoritovým pásem) z jedné kosmické lodi na druhou? Vážně to někdo může myslet vážně? (PS: nechápu, jak něco takového může v CINEMÉ dostat 100%)

    • 27.10.2019  01:08

    Situační komedie vystavěná na osvědčeném vzorečku cizinec v českém prostředí. Pak už stačí jenom domalovat pár schématických figurek (údržbář=hypochondr, hospodyně=alkoholička, kastelán=ojebávač, manželka=panička a ještě k tomu americká, šlechtický původ a rodinné sídlo, které se rozpadá) a o smích bude postaráno. A navrch samozřejmě morální happy end (protože tak se to v hollywoodu nosí). Ber kde ber. Na plátně z toho vychází něco mezi satirou Dikobrazu a lidovostí Kameňákova. Umělá sladidla se mohou tvářit jako cukr, ale cukr z nich nikdy nebude. Celým filmem se jako červená niť linou nářky na to, jak je rodina bez peněz, ale na jejím každodenním životě žádné strádání vidět není (pokud by nemohlo být zdrojem srandy- jako třeba telefonáty do Ameriky, spása ve formě vstupného od zbloudilé milenecké dvojice či narážka na bezplatné školství). Celkem přesně tyhle rozpory vystihuje otec, který jeden den bohorovně pustí dceru na projížďku s mladým sousedem na koních bůhvíkam, aby o pár dní později ostřížím zrakem rozehnal jejich nevinný polibek na štaflích u vánočního stromu. Komedie, která není o nic lepší než ty ostatní z posledních let. Ale taky o nic horší. Takový jednooký šeroslepý standard doby.

    • 13.10.2019  10:58
    Blíženec (2019)
    *

    Hodně slabé akční béčko (i když akční je tu vlastně jen kolumbijská honička na motorkách). Zoufale primitivní scénář s trestuhodně odfláklým využitím motivu klonu - takhle je z toho tak trochu romantický cajdák (i slzička mi ukápla). Hrají tady jenom Smith a Owen, ostatní jsou jen toporné loutky do počtu. Aspoň dík za ten fór s odpravením záporáka...

    • 11.10.2019  23:09

    Ač se tomu hlavní hrdina brání, co může, výsledkem je chtě-nechtě jakási variace na Kafku. Praha sedmdesátých let tady hraje jenom kulisu, a to kulisu vymalovanou v comicsových barvách. Bohužel mi to došlo pozdě, ale bohudík přece. Tohle není a nemůže být realita. Už jenom proto, že divákovi ji zprostředkovává spisovatel paranoik a zhrzelá hysterka. Ona tak trochu kulhá i logika - hlavní hrdina plánuje cestu do Prahy, účel tedy už musí být dán - nakonec si ho i několikrát potvrzuje s českou spojkou (bonviván Pavla Kříže) - teprve pak se dozvídá o nějakém rukopisu, ale v Praze to najednou vypadá, že o nic jiného než o rukopis nejde... - původní cíl - konspirační schůzka s Václavem Havlem z toho nakonec vychází jako úsměvná parodie špionážních klišé, která jakoby byla z jiného světa a přesto je - možná nechtěně - malým komickým vrcholem filmu. Jinak je to spíš smutný pokus udělat z komára velblouda. Paradoxně z toho všeho dramatického nejzajímavěji vypadá monolog ministra kultury. Iluze svobody nebo dekadence?!?

    • 28.9.2019  11:51

    Když jsem odcházel z kina, chytl jsem dva bezprostřední ohlasy: "My tak nějak nevíme, jak to vlastně uchopit." "No jak? I takhle žijí lidi." Co třeba LOVE-STORY, vole? Ten chlápek možná v dnešním korektně globalizovaném světě vypadá jako poněkud neotesaný neandrtálec, možná to dokonce měl být antihrdina, ale na plátně dopadá lépe než všechny ty společensky úspěšné amorfní améby okolo. Důvod je až nebezpečně prostý: má totiž něco, co jim chybí - KOULE. A to i tam, kde to bolí. Nebo WESTERN? Takže každej, kdo je má - nebo aspoň chce mít - taky, nemůže, než mu držet palce. PS.: Nevěřte všemu, co do vás valej. A když už nemáte koule, mějte aspoň srdce...

    • 28.9.2019  11:32

    Pažout na abiturientském večírku rozvedených? Ne, že by člověku nepřeběhl úsměv po rtech. Ne, že by si bránice nedala pár pohybů. Tenhle film sice není víc než snůška starých otřepaných klišé, ale i stokrát opakovaný vtip může zabrat. A některé jistoty prostě člověka uklidní a přeladí do pohody (aspoň v tu chvíli zapomene na svoje starosti). Takže když nic, tak aspoň dík za proužkované oblečky Mirka Etzlera (že by nová módní retro vlna?) a pevně zafixované kozy Jitky Čvančarové při tango mortale...

    • 28.9.2019  10:45

    Tak trochu intelektuálský Tarantino… Na Mistra je příběh poněkud rozvlekle vyprávěný (přes pouhých 90 minut délky dělá dojem dvouhodinové šichty), postavený hodně na dialozích a slovním humoru (bohužel tytam jsou čistě partnerské záležitosti, tady je to převážně o americkém stylu života, což ne každý Evropan kouše). A pak už jsou tu jenom Woodyho lásky - hudba (navozující spíš nostalgii než retro - ale na druhu stranu ji lze vnímat i poněkud rušivě pro její neférovost vůči některým postavám) a New York (okouzlení je naštěstí promítnuté do detailů a ne profláklých panoramat). Podtrženo-sečteno: v kontextu toho, co je dneska v kinech příjemná, lehce nadprůměrná oddychovka; v kontextu Woodyho tvorby jenom takové dědečkovské povzdychnutí "a to jsem měl taky rád..."

    • 17.9.2019  11:50
    Slunovrat (2019)
    *

    Celkem působivá "pseudofolklórní" vizuální složka (včetně hudby a zpěvů). Jinak ale bohužel jen laciný a plochý pokus oblafnout diváka tajuplnou komunitou. Největší slabinou je totiž právě ona komunita, která má tolik logických děr a nezodpověditelných otázek, že i ementál je proti ní neprostupnou hradbou. Od toho se odvíjejí i chabé herecké výkony - ono tu vlastně tak nějak ani není co hrát a zbytek se ještě utopí v halucinogenních tripech. Nejhůř dopadá zase komunita a její naprosto univerzální, šediví a podřízení členové. Bez jakéhokoli náznaku individuality, bez myšlenek, bez pocitů, bez emocí, bez tužeb, bez zájmů... (Mimochodem, když si uvědomím, že režisér tu mohl pracovat právě s vnímáním postav ovlivněných drogami, tak mohl být i vizuál mnohem divočejší a extrémnější, s podstatně většími - takto promarněnými - možnostmi)...

    • 15.9.2019  02:21

    BOHUŽEL znám knihu a tak nemohu režisérovi odpustit úpravy (tu a tam něco vypustil, tu a tam přidal, tu a tam upravil). Bohužel tím film strašně zjednodušil, zredukoval na pouhou obrazovou ilustraci, která samotná neobstojí. Kniha je za 5 hvězdiček, film za dvě. Řadu věcí totiž nedokáže přetlumočit, řadu věcí zjednodušením posunuje jinam. Je mi z toho smutno. Humbuk kolem filmu a jeho uvedení v Benátkách považuji za laciný reklamní trik - kdo ví jestli tam vůbec někdo ze sálu odešel. Právě uhýbající kamera je jedním z mínusových prvků. Neviděl jsem žádné fascinující černobílé záběry (okouzluje jen nezvyklost na ČB formát). Podobně prázdné je spoléhání na "němé scény", které nezasvěcenému divákovi mohou vyznít jako tápání. Herecké obsazení je sice mezinárodní a hovoří se o bůhvíjakém úspěchu castingu, ale na plátně to není vidět. Snad jenom že známé české tváře by komplikovaly uvěřitelnost postav. Průšvih začíná vlastně hned úvodní scénou s prchajícím chlapcem s jakýmsi zvířátkem v náruči. Scéna domyšlená - v knize je upálení veverky popisováno poněkud odlišně. Nesmyslně nadsazený zvuk (těžké oddychování těžko patří šestiletému chlapci a zvuk kroků odkazuje spíš na splašeného slona). Výsledkem bylo, že dobrou půlhodinu mne film nedokázal vtáhnout do děje a po zbytek jsem neustále vypadával...

    • 24.8.2019  23:17

    Rozvleklá filmařská onanie odnikud nikam, bez paty a bez hlavičky, o nějakém vzrušení - natožpak vyvrcholení - ani nemluvě. Střepy samoúčelných scén, které sice tu a tam blýsknou prasátkem, ale dohromady nedokáží vytvořit žádný smysluplný celek.

    • 24.8.2019  23:10
    Přes prsty (2019)
    ***

    Klasická vztahovka (se všemi klasickými klišé) tu a tam opepřená kolečkovskou nekorektností. Stačí to na letní plážovou oddychovku. Nic víc, ale taky nic míň.

    • 24.8.2019  23:07

    Kult ani klasika z toho nebude. Zápletka není úplně hloupá, ale kousek tomu chybí, aby to diváka chytlo. Hodně nevyrovnané herecké výkony - na jedné straně Preiss a pánské sudičky, ale na druhé ) banda zombíků (Urban a jeho milovaná). Podtrženo-sečteno: nemastné, neslané, ale aspoň tu nikdo nepiští a nekvičí...

    • 9.8.2019  13:15
    Zatoulaný (2018)
    ***

    Škoda, že není nijak alespoň naznačena minulost hlavního hrdiny. Jak se do své role dostal, jak ke své filosofii dospěl. Před námi se objevuje už uhnětený k obrazu autorovu. Pod přívalem naturalistického gay-porna (místy víc odpuzujícího než šokujícího) se pak poněkud vytrácí naléhavost a věrohodnost a trochu to podkopává i jeho finální rozhodnutí (překvapivě žádné překvapení). Bez efektního prostředí zůstane jenom na dřeň očištěná historka o tom, že štěstí si nekoupíš.

    • 9.8.2019  12:49

    Film nostalgicky ometá prach z dobových rekvizit, které ožívají jakoby nikdy nezemřely. Přesto na mne působí jako prošvihnutá šance. Důvody vidím dva: 1) annonce (viz výše) jakoby popisovala trochu jiný film - nemyslím si, že Florence si chtěla "otevřít knihkupectví s progresivní moderní literaturou" - prostě jenom knihkupectví; stejně tak si nemyslím, že Violet se za něco mstila, prostě měla jinou myšlenku a Florence jí překážela; kde jsou ty "probuzené dlouho potlačované emoce"? 2) kromě zmiňovaných emocí mi tu vůbec chybí nějaký ohlas okolí - ve filmu to bije do očí v okamžiku, kdy Florence objednává 250ks Lolity - jen tak pro sebe? Anebo s vidinou, že to prodá - pak ale musela ona a potažmo její knihkupectví ovlivňovat okolí mnohem více než kolik je film ochoten ukázat. Pak se ale i konání postav posunuje do trochu jiné roviny. A v tom vidím chybu filmu - že skutečné důvody a emoce jsou schovány někde hluboko pod povrchem a ty si je diváku tahej z prstu. Dohaduj se. Jak hodně to osciluje třeba v pasáži ostré komunikace s právníkem. Připadám si jako bych se jako rybář díval na mrtvou hladinu rybníka zatímco dole šrotují všechno živé a doma jsem našel obálku s useknutou ploutví a na základě toho šel plakat na půdu, že za ten masakr jsem odpovědný já. Chci říci, že osoby jednají a cítí na základě událostí, o kterých divák nic neví. Mimochodem jaký vliv to chtěl starý blázen uplatnit? A proč ho očekávaný výsledek "zabil"?

    • 13.7.2019  15:31

    Film si na krajíc namazal příliš mnoho témat. Jakoby se bál, že holka, kluk a koně na dospívání nestačí. Jakoby se bál, že nemá co vyprávět. Po celou dobu pak jenom skáče od jednoho k druhému, do všeho dloubne, roznimrá, ale nic nikam neposune a nedotáhne. Jen klouže po povrchu od jednoho klišé k druhému (zemřelá matka, otec samorost, ztráta práce, sousedka utěšovatelka, postižená sestra, existenční starosti, koně, hugo bitkár či sok-nesok s motorkou), které se zjevují a zase mizí, tak jak je zrovna Ivanovi vhod. Výsledkem jsou poněkud přeplácané neživotné romantické rozpaky...

    • 13.7.2019  15:07
    Slow West (2015)
    **

    Film je pro mne bohužel dokonalou ukázkou toho, že když příběh postavíte na kulhavé logice a souvislostech, nikdy ho bez problémů nerozchodíte. Vezměme to tedy od začátku: na divoký západ přijíždí teenager, který chce najít svou lásku, dívku, která sem s otcem utekla z rodného Skotska. Přesto, že dívka chlapce nezvala (a v podstatě o něj nestojí), on dobře ví, kde ji v té Americe hledat. Přesto, že ona své místo pobytu úzkostlivě tají a snaží se na něm žít vpodstatě inkognito, on přesně zná místo, kam za ní jet. A nejen to, ale celkem nikde se netají s tím za kým a kam jede. Jediní, kdo neví kam, nikdy o tom neslyšeli a z junáka nejsou schopni to dostat, jsou ostřílení pistolníci. Vzhledem k tomu, že se živí jako lovci lidí, sice nevědí kam si pro kořist jít, ale zato - na rozdíl od důvěřivého greenhorna - moc dobře vědí, kdo je ten, resp. ta, za kterou on míří. A tak chodí pešek okolo... Při tom film má velmi slušnou vizuální stránku, silnou atmosferu, nese si notnou dávku černého humoru. Na můj vkus by si mohl odpustit tolik planého filosofování (ala Quentin?) a vedle podivných bytostí by se mohly objevit i nějaké normálnější (aby to nebylo jenom panoptikum kreatur) - o to víc by vynikla linie "žádná romantika, jen cynické štěstí nestát ve správnou chvíli na nesprávném místě. Škoda, mohl to být víc než slušný western...

    • 22.4.2019  12:50
    Teroristka (2019)
    ***

    jasný palec nahoru! Černá komedie (s místy krásnými - hudebními - westernovými motivy) místy dovedená až ad absurdum. Bez toho maskování by si asi autoři nemohli dovolit některé věci vyslovit. Některé linky či postavy jsou poněkud kulhavé či bez nápadu, ale v celkovém kontextu to až tolik neruší. Použil bych dokonce označení ANGAŽOVANÝ film, protože otvírá diskusi na téma, které je dnes žhavé, ale jaksi politicky nekorektní - jak se má slušnost bránit zlu, když standardní cesty selhávají...

    • 6.4.2019  16:10

    Slušný námět, bohužel příliš plytce vyprávěný (říkám si, co by s ním dokázal takový Woody Allen). Přes krátkou stopáž jsem měl pocit, že se film neskutečně vleče - a to ještě od hlavního tématu často odbíhá do bočních slepých uliček, které vztahy nijak neposouvají, jen nahánějí čas (namísto pseudodetektivní či gay-linie bych čekal víc kolem postavy Josepha, a to jak směrem k jeho tetě, tak k novému "otci").

    • 31.3.2019  14:19
    Jan Palach (2018)
    **

    Jako pokus o přiblížení nebo dokonce pochopení osobnosti a činu JP film totálně zklamává. Velký podíl na tom má obsazení - Zavadil prezentuje Palacha jako kamennou tvář ala Frigo, která se nemění ať brigádničí anebo š..., pardon se líbá s milovanou; žádné city, žádný vnitřní svět, žádný mladý člověk v rozpuku, jenom mrtvá loutka. Částečnou omluvou může být, že stejně neživé jsou i ostatní postavy (Helenka, spolužáci, profesor... - snad s výjimkou matky a slovenské svůdnice). Volba scén je hodně náhodná, někdy nesmyslná nebo beze smyslu (úvodní hledání Jeníka, brigáda ve Francii), někdy klišovitě tlačící na pilu (jdu k prezidentovi); jednotlivé střípky na konci nevytvoří mozaiku, ale rozpadají se do svých ulit. Jakoby autoři neměli žádnou koncepci a spoléhali na to, že tohle téma si nikdo nedovolí kritizovat. Jakoby netušili kudy kam a co vlastně chtějí říci. Jakoby se báli narušit "společenskou objednávku" jakýmkoli osobním posunem mimo očekávané meze. Bohužel se nepodařilo vybarvit ani atmosféru doby - tady je hodně scén klišovitých až poplatných dnešnímu oficiálnímu náhledu a navíc bez alespoň základní znalosti dobového kontextu se divák ztratí ani neví jak. Body jakž takž až za poslední čtvrthodinu (od odjezdu na vánoce), ale ta to 1) nezachrání 2) nemá na co navázat 3) stejně neumí to, co neuměl film předtím = zprostředkovat, co se děje v hrdinově mysli. A navíc to režisér zabije úplně nesmyslnou poslední scénou, dlouhým záběrem na popáleného - jakoby si byl vědom, že film se příliš nepovedl a musel dát nakonec pořádný vykřičník... (pro srovnání se mi chtě-nechtě vkrádá film Já, Olga Hepnarová, který zápasil s podobně neuchopitelnou osobností a vypořádal se s ní - přes všechny své nedostatky - asi o tisíc procent lépe...)

    • 31.3.2019  00:30

    jednoduchý silný příběh, smutný až depresivní (ne nadarmo ověřený několika předcházejícími verzemi). Tahle hudba není můj šálek kávy, ale přesto mne rozsekala na hadry. Skvěle zahrané (ona i on), takže se jim to nedá nevěřit. Pro mne body navíc i za záběry z koncertů. Problém je tak trochu v celkovém přepozlátkování. Emoce tam jsou, ale bohužel zakrývají to ostatní (motiv hluchoty jde do ztracena, také její hudební kariera je prapodivným stylovým veletočem) - proto zůstávám jen u průměru.

<< předchozí 1 2 3 4