Slepejsek

Těžký psychický nářez. Ne, že by tenhle příběh neměl své mouchy, ale pořád je tu ten emotivní válec (a to se autoři snaží spíš zlehčovat než tlačit na pilu). Je vám 50, máte jasně zajeté koleje v dnešním světě a pak se dozvíte, že vaše matka má alzheimera. Odhodíte ji jako balvan anebo převrátíte následující roky svého života naruby? "Nech mě umřít doma." Co na to rozum? Svědomí? Žaludek?

Nepříliš zdařilý pokus o velkofilm a ještě méně povedený pokus o životopis. Pokud nejste vybaveni teoreticky, film ve vás vyvolá spíš zmatek a zkreslí, co může. Víc než co jiného připomene úsloví o marném honění více zajíců najednou - tady honí 3 zajíce (osobního, politického a válečného) a spolehlivě utekli všichni tři... Nejhůř dopadá zajíc-politik. Ten v podstatě ve filmu ani není. A když, tak se jen mihne a je dobře maskovaný, takže než si uvědomíte jeho přítomnost, je už zase pryč. Absence kontextu a souvislostí dokonale kryje zajíce válečného. Záběry z bojišť tak působí poněkud samoúčelně - což podtrhuje propracovanost některých detailů a jejich neúměrná délka (např. topení v zamrzlém rybníce). Skoro to vypadá jako by právě pro "prodání tohohle ovoce" muselo být nabaleno všechno to okolo... Do třetice je tu zajíc osobní, který nakonec vypadá jako ten hlavní. Vztah Napoleon-Josefína je ale bohužel podán velmi rozporuplně a místo vášně a vzájemné touhy čpí chladností a vypočítavostí. Žhavé jsou pouze jejich dopisy ("beze mne nejsi nic, bez tebe nejsem nic"); jakmile se k sobě dostanou naživo je ona otrávená a on místo ženy vidí jen potenciální matku svého dědice. (Mimochodem, když se tahle celofilmová touha konečně naplní, dědic se potichoučku vytratí a zmizí kdesi v bezejmenném komparsu)... Nevím, co může zachránit o dvě hodiny delší (!) režisérská verze - řekl bych, že to skoro vypadá, jako by režisér sám točil úplně jiný film než ten, který přišel do kin...

Hodně drsná podívaná. Otvírá velký a složitý problém nelegální migrace do Evropy. Filmařsky velmi profesionálně zvládnutá. Korektnost ale bohužel pouze předstírá - pohled z různých úhlů je ve skutečnosti jen zástěrka k vyzobávání detailů pro brnkání na strunku soucitu (včetně naivně idealistického "pseudořešení" tzv.aktivistů). Místo reálného pohledu na problematiku tak divákovi podsouvá jen cíleně upravený obraz, který je stěží víc než manipulativní politickou/ideologickou agitkou...

Únavná road-movie, kde si hlavní nehrdina jako suvenýr z cizích krajů přiveze souložnici nevlastního bratra... Těžce postižené divadelními manýry (nejbolavější jsou zahledění do dálky) a ztracené samo v sobě (k tomu není třeba ani žádných symbolů, ani podobenství - ostatně většině z nich nedokáže film dát žádný konkrétní obsah, takže se tu 105% času jenom mlátí prázdná sláma a předstírá hluboké poselství - asi stejně jako ty viděné dálky...) Místy je to až dojemně komické, místy k uzoufání trapné...

Tak trochu kočičko-pejskovský dort... Jako pozitivum vnímám snahu o retro-ducha (i když ten barvotiskový nádech by mi seděl spíš k padesátkám než k meziválečnému období). Bohužel mám pocit, že autoři se nechali oslepit tématem samotným a jaksi pozapomněli, že je třeba promýšlet děj, prostředí i jednotlivé postavy. Zejména ty mužské jsou tady odbyté (nejvíc ta nejklíčovější - samotný hermafrodit), takže i herci víc pózují v jednotlivých scénách než aby žili filmové životy. Nota bene, i u té hlavní ženské občas pochybuji, že je to těhotná žena týden před porodem... Podtrženo, sečteno - je to takový levný LGBT-plakát...

Ústřední nápad s obnovou považuji za velmi dobrý. Spolu se záběry z traileru a dalšími avízy to slibovalo zajímavou podívanou. Bohužel film samotný zůstává očekávání hodně dlužen. Osciluje kolem něčeho důvěrně známého (snad Minority Report), ale v takovém odstupu, že ten středobod ani nepoznáte. Detektivní zápletka v podstatě není a to, co je za ni vydáváno, je plné klišé, bez nápadu, bez překvapení (zvraty ? - vlastně ani nezaregistrujete...) Čím déle o filmu přemýšlím, tím větší je můj pocit NEDODĚLANOSTI. Neustále se totiž rozšiřuje počet věcí, které mi přijdou vymyšlené jen k prvnímu rohu (na konec záběru). Za ním se ovšem naprosto ztrácí a tápou ve tmě (v lepším případě). Je to o to překvapivější, že na předpremiérové debatě se pan režisér nechal slyšet, že film se připravoval dvakrát tak dlouho, než tomu normálně bývá. Škoda, že si za tu dobu autoři nenašli čas, aby trochu popilovali scénář a svět, ve kterém se odehrává... Mimochodem: kdesi v baru se tam mihne "ruská ruleta". Hrajeme si na to, že oživí každého, kdo zemře nepřirozenou smrtí - je tohle ten případ, když de facto zemřu dobrovolně a chtěně? Prostě ráno skočím z mrakodrapu, abych si v poledne "obnovený" došel na oběd a odpoledne skočil pod auto zkoušeje, jak řidič zareaguje? Na druhou stranu, pokud na tuhle hru přistoupím, a lidi ztratí strach ze smrti, jaký smysl potom dává hrát "ruskou ruletu"?

Ukoptěná snůška nejbanálnějších pravd a prázdného tlachání/mlčení schovávající se do mlhy mystična. Tváří se to bůhvíjak hluboce filosoficky a přitom to neumí říct ani "Dobrý den!" tak, abyste neměli pocit, že je to jen póza. Navíc mizerné (toporné) výkony obou hlavních mužských postav (zejména Švehlík působí rozpačitým dojmem) - nejviditelnější je to na postavě spisovatele, který "musí" jet hledat až kamsi do Indonésie, ale přitom je ve vlastní rodině naprosto chladným=cizím elementem před i po...

Přeslazená růžová knihovna. A možná spíš něco jako morální výchovná lekce v americkém tričku. Brrr! Ještě teď mi trnou zuby...

Opulentní hostina. Bohužel čím opulentnější, tím povrchnější. Jakoby nebyl čas (ani chuť) se čímkoli zabývat do hloubky - řada věcí/postav se tak mění v prapodivné figurky (manželka) až komickou ilustraci (kvantové vize). Škoda, mohlo to být velké drama o odpovědnosti... PS: Nebo je to celé jen předehra k nové konspirační teorii (démonický mstitel) atentátu na J.F.K.?

Občas byla missing nejen Anna, ale i já. Přiznávám dobrovolně, že držet krok s IT-story je pro "starou školu" trochu problém. Jenom tak tuším, že "mladé škole" občas skřípne pero (některé vyšetřovací postupy by zasloužily hlubší prozkoumání). Děj se ovšem žene vpřed a kdo chvíli stojí, již stojí opodál. Místy jsem měl pocit, že je to trochu povrchní - jakoby autoři měli potřebu dotknout se všeho - osobně bych si odpustil Robina - a tím pádem jim nezbyl čas na hlubší záběr a propracování. (Stejně povrchní - chcete-li "přelétavá" - mi přišla i pohřešovaná Anna, takže jsem si oddychl, když ji konečně našli.) Závěr tlačí na pilu zvratů, ale všechny zůstávají jaksi na vodě (spíš v úrovni možných než skutečných). Přesto všechno: v současné produkci jasně palec nahoru.