DrBuznička

Ono je strašně vyčerpávající a otravný, když vám hraný film pořád dokola stereotypními zcizováky opakuje, že je jen hraný film. Nejde totiž o žádný experimentální/subverzivní princip, nýbrž o princip zcela stupidní, který diváka připravuje o to, co je na hraném filmu nejkouzelnější. Což zákonitě vede k resignaci a následnému otrávení nudou - pokud tedy nejste nenároční diváci, kteří se spokojí s přiblbou exhibicí herců, kteří si dělají srandu "sami ze sebe". A největší zklamání Polskiego filmu tkví vlastně v jeho srabáctví: V tom, jak se bojí fikční realitu narušit nějakým opravdovým zcizujícím efektem a namísto toho na sebe jenom vrství další roviny filmů o filmu (respektive jsou jen tři a je složité se v nich zorientovat jen díky jejich nedotaženosti). Všechno je dopředu napsaný a ten odvážný krok do dokumentární reality - který by popřel to trapné hraní si na hru a možná doopravdy něco sdělil - není nikdy učiněn. (A tak mi na filmu nejvtipnější vlastně přijde, že Krakow vypadá ve filmu doopravdy jako Brno a že Matonoha vážně vůbec neumí hrát.)

Příjemně civilní výtvarné pojetí. Ale ten scénář... Ten mohl klidně vzniknout za jedno odpoledne. Poslepené 4x20ti minutové epizody, které se většinou ani tématicky nevážou k tomu, že Superman umírá. A často se na ten fakt dokonce úplně zapomíná. (Každopádně to je ale aspoň o něco dotaženější než třeba Prometheus.)

Chtělo se mi zvolat: "Och Ridley, proč si mě tak zklamal?" Ale pak mi došlo, že mě ten dědek už přes deset let vlastně vůbec nezajímá.

Celá základní premisa filmu je vlastně chybná. Protože to, co Oni chápou jako duši, jsou ve skutečnosti genetické předpoklady lidského chování. Božští Oni se tak svým experimentem vlastně snaží vyvrátit behavioristickou teorii, ale myslí si, že dělají něco úplně jiného. K čemuž by jim stačil mnohem jednodušší pokus a nepotřebovali by tvořit tak strašně temný svět. Bohužel nevím, zda se to Oněm na konci podaří, protože jsem usnul. A to se mi doopravdy moc často u filmů nestává, takže Smrtihlava musím nazvat nudným, i když to moc často u filmů nedělám (mám sofistikovanější výtky - dramaturgické, formální atd. - viz výše). A "temný" to taky moc není, pokud teda divákovi nestačí k depresi to, že se celý děj filmu odehrává ve tmě a že postavy trápí ontologická nejistota.

Běžte s Diktátorem - jako nejlepší komedií tohoto roku - doprdele!

Avengers mají téma, bystré oko si může všimnout jak parádně jsou sestříhaní a režisér je v mnoha případech bezmála rafinovaný. Navíc je film ryze komiksový... Takže moji spolužáci ze střihové skladby jsou nejspíš teplí.

Tento film jsem neviděl. Ale mám na něj svůj názor.

Tento film mě znechutil. Včera v noci po jeho zhlédnutí jsem napsal toto: "Jeho brutalita se pro mě neváže nikoli k tématu, ale samoúčelně poutá k brutalitě samotné, čímž se výpověď filmu stává téměř nulovou. Režisér mě přesvědčil o tom, že nechci vidět již nikdy žádný jeho jiný snímek. Pachuť po cigaretě mi v ústech zhořkla." Ale když jsem se druhý den ráno probudil, musel jsem nad filmem stále dokola přemýšlet. Takže možná přeci jen tak hloupý není. A plakát připomíná Dustina Hoffmana ze Strašáků - přičemž Samovo zpracování tématu je ale dokonale čistší.

Kdyby se tak Machatý nenechal příliš strhnout zvukem jakožto senzací... V podstatě nabízí nulovou práci s novým výrazovým prostředkem jakožto významotvorným nástrojem. Vůbec nejde o to, že ta hrstka namluvených dialogů dnešního diváka zarazí svou technickou nedokonalostí i jakousi řemeslnou blbostí (postavy mluví a neotvírají ústa), ale jde zejména o to, že film by fungoval daleko lépe bez nich: Celý děj je totiž vyprávěn způsobem němého filmu - nejde o příběh ve kterém by přirozeně absentovaly dialogy. Takže když se mluvené slovo několikrát náhle objeví, je to jako (následuje rozsáhlá metafora) číst nějaký kvalitní román, kde vás na následující straně překvapí komiksové okénko ve kterém pokračuje děj onoho románu, zpodobněný rukou nějakého vysoce nekreativního kreslíře, s bublinami se slovy od nějakého silně netalentovaného pisatele. A vaše počteníčko, vaše fantazie jsou pak pěkně pokurvený.

K Pepincovi: Tohle bys navíc ve filmařských příručkách hledal marně... Ale jo. Jedna kniha mě vlastně napadá. Jmenuje se myslím "Jak užít filmu k provokaci homesexuálních uživatelů ČSFD".