hippyman

Westernové městečko Tulsa bylo vystaveno na pláži – většina domů je složena pouze z fasády a přímo za nimi je Jaderské moře.

Boj o Butlerovu farmu, který se odehrává přibližně v polovině filmu, se natáčel celých šest dní, během kterých došlo k několika zraněním. Nejvážnější se stalo kameramanovi Ernstovi W. Kalinkemu, který byl zasažen hořící pochodní. Naštěstí ho rychle uhasil režisér 2. štábu Radenko Ostojić, ale i tak musel být odvezen na osm dní do nemocnice v Rijece. Zbylé záběry Butlerovy farmy dotočil jeho asistent Everhardt Dycke. Ovšem i při jiných pasážích se stala řada zranění, např. Karin Dor (Ellen Patterson) spadla z koně, herce Götze George (Fred Engel) kůň pro změnu kousl a Lex Barker (Old Shatterhand) se zranil při zpětném trhnutí medvědobijky.

Natáčení se uskutečnilo z drtivé části na Plitvických jezerech, např. u jezer Kaluđerovac (Stříbrné jezero), Galovac (místo, kde má být pověšen Fred Engel ztvárněný Götzem Georgem) a Kozjak (přestřelka). Jeskyně, kde se nachází poklad, se nacházela u již zmiňovaného jezera Kaluđerovac, její exteriéry se ale natočily v improvizovaném filmovém studiu v budově hasičské zbrojnice v Crikvenici. Tulsa a El Doro byly postaveny v Starigradu-Paklenic, Butlerova farma stála v dolině Grobnik, Lex Barker (Old Shatterhand) zápasil s Jozem Kovačevićem (Velký vlk) v okolí Prijeboje a Údolí duchů představovala Velika Paklenica.

Pierre Brice (Vinnetou) neuměl vůbec jezdit na koni. Teprve v průběhu natáčení se stal skvělým jezdcem, když ho učil jezdit Lex Barker (Old Shatterhand), který dostal koně už jako malé dítě.

Pro natáčení se využilo 3 000 doplňků a 2 500 koní. Z indiánského vybavení bylo nakoupeno mj. 50 luků, 50 toulců na šípy, 50 sportovních šípů, 450 obyčejných šípů, 50 tomahavků, 25 legín (jakožto indiánských nohavic), 25 košil a 50 mokasínů za celkovou sumu 12 tisíc marek.

Perličková výšivka na Vinnetouově (Pierre Brice) kostýmu není podle odborníků výzdobou apačskou, nýbrž siouxskou. Kostymérka Irms Pauli o tom věděla, přesto je neposlechla.

Pierre Brice (Vinnetou) byl zpočátku hodně skeptický a role indiána ho vůbec nelákala. Nejvíc mu vadilo, že postava má ve filmu málo textu.

Výběr představitele náčelníka Apačů nebyl zrovna jednoduchý. Uvažovalo se např. o Heinzovi Ingo Hilgersovi, Carlosi Thompsonovi, Horstu Buchholzovi (jeden ze Sedmi statečných) nebo Christopheru Lee. Nakonec byl vybrán až pouhých pět týdnů před plánovaným začátkem natáčení Guy Williams. Jeho smlouvu však producent po setkání s Pierrem Bricem zrušil.

Odborným a technickým poradcem byl Piet ter Ulen (vlastním jménem Gerhard F. Hummel), produkční šéf Constantin-Filmu a jediný znalec mayovek ve filmovém štábu. Dokonce se osobně setkal s vdovou po Karlu Mayovi, Klarou.

Autorem scénáře je producentův dlouholetý známý Harald G. Petersson.

Producent Horst Wendlandt chtěl, aby se režie ujal Alfred Vohrer. To mu ale vedení zamítlo a angažovalo Haralda Reinla, který již měl zkušenosti s natáčením v Jugoslávii a také spolupracoval s Lexem Barkerem, plánovaným představitelem Old Shatterhanda.

Producent Horst Wendlandt podle slov filmového žurnalisty Ericha Kociana dlouho váhal, zda zfilmovat Karla Maye. Jednou seděl v restauraci a Wendlandt se náhodně zeptal číšníka, zda zná Karla Maye. Ten odpověděl, že četl všechno, a to zbořilo veškeré producentovy obavy. Podobnou příhodu údajně zažil s Wendlandtem také nakladatel Lothar Schmid v mnichovském hotelu Königshof, kde se vrchního ptal přímo na knihu „Poklad ve Stříbrném jezeře“.

Původní plán počítal se 74 natáčecími dny, nakonec se ještě protáhlo - od poloviny července do 20. října 1958.

Již při točení prvních záběrů došlo k úrazu. Při natáčení obtížné šermířské scény mezi Karou ben Nemsim a Muradem Ibrahímem byl na pravé ruce zraněn Rafael Luis Calvo. Narozdíl od J. Alberta von Remperta však naštěstí jen na několik dní vypadl z natáčení.

Počátkem října 1958 se během končícího natáčení smrtelně zranil herec Joseph Albert von Rempert. Třiadvacetiletý Španěl měl simulovat pád do jedné propasti, nešťastně si ale při tom přivodil zlomeninu páteře a spodiny lebeční. Zraněním v nemocnici bohužel podlehl.

Exteriéry se natáčely v blízkosti Aranjuez, známého letního sídla španělských králů.

Autory literárního „Fantomase“ jsou Pierre Souvestre a Marcel Allain. Jejich příběh vycházel v sešitovém vydání již počátkem 20. století. V letech 1913-14 vznikla dokonce pětidílná filmová série, režisérem byl Louis Feuillade.

Ve filmu bylo údajně vystříleno víc nábojů než v jakémkoli jiném starším snímku.

Film byl natočen na motivy románu Karla Maye Z Bagdádu do Stambulu.

Rozpočet nepřesáhl 30 milionů korun.