Mikah

Mé druhé setkání nejen s Íránským filmem, ale také s režisérem Majidem Majidi. Jeho film, který jsem viděla už dříve, Božské děti, mě velmi zaujal, a proto jsem se sehnala i Barvu ráje. Tento film bohužel má očekávání nesplnil, ale to jistě proto, že byla příliš vysoká. Přese všechno je to krásný, kvalitní, zajímavý a nanejvýše poutavý film, v němž jsou citlivě vykresleny osudy slepého chlapce, který to v životě rozhodně nemá jednoduché. Snad u každého člověka vyvolá nějakou citovou odezvu, protože nejde se na něj dívat s odměřeným přístupem a chladným srdcem.

Tak to zase byly dvě hodiny násilí a brutality. Stále nechápu, jak něco takového mohu podstupovat dobrovolně, i když vím, co mne čeká. Ve filmu je vyobrazena vesnice hrůzy dle Kim Ki-duka. Všechny postavy jsou psychicky narušené, jednají naprosto iracionálně a na žádné se bohužel nenajde žádná výraznější sympatická vlastnost. Celý film stojí stejně jako většina režisérových děl na agresi, zvrácenosti, bolesti, týrání zvířat, sexuálním násilí a dalších problémech. Při mnoha scénách se mi doslova zvedal žaludek. Celý film je poměrně natahovaný, myslím, že by neuškodilo zkrácení o několik minut. Jinak mám smíšené pocity a stejně jako u většiny ostatních Ki-dukových filmů mám stejný problém – je to dobrý film, ale téma je tak hrozné a brutální, že ve mě jen vyvolá pocity odporu a opovržení. Myslím, že se teď budu muset podívat na nějakou komedii, aby mi zlepšila náladu.

Film mi uběhl neskutečně rychle. Nenudila jsem se ani minutu, jak mě film vtáhl do děje. Do děje o novozélandské dívce, kterou v jejím rozvoji brzdí tvrdohlavý děda, jenž je přesvědčen o tom, že ženy patří domů za plotnu a nejsou schopny se samy rozhodovat. Nezmění názor, ani když Pai ukáže, že v sobě něco má. Bude se muset rozhodnout, zda jsou pro něj důležitější tradice nebo blízcí. Výborný, poutavý, zajímavý a emotivní film, zobrazující tradice souostroví v Pacifiku, o němž jsem do této doby téměř nic nevěděla, což byla jistě škoda.

Anglický název neklame a opravdu se jedná o rozkošné rivalky :). Roztomile bláznivá učitelka Mi-oak, jež je zastánkyní toho, aby třídní učili ve svých třídách železnou rukou, a trochu tajemná žákyně páté třídy Mi-nami, která vypadá na to, že si z ničeho nic nedělá a neustále je „hrozně v pohodě“. Zprvu si spolu nesednou, ale ukáže se, že spolu mají něco společného a není to jen zájem o mladého učitele. Je to neskutečně pohodová a milá komedie, díky které jsem se docela zasmála, postupně se tam míchá více závažnosti. Je ale pravda, že mi tam zcela nesedělo několik věcí, například známé korejské natahování do extrémů. Ale musím přiznat, že je to asi jedna v věcí, které přispívají tomu, že korejské komedie shledávám svým způsobem geniálními. Takže pokud máte náladu vypnout a pobavit se a zároveň máte rádi korejské komedie, Lovely Rivals je vhodnou volbou. Za mě silnější 4*.

Velmi příjemný film s hodnotnou myšlenkou. V první části sledujeme podivném počínání muže, který je o sobě přesvědčen, že je supermanem, a ženy, jež natáčí o onom muži reportáž. Celá část působí dost humorně a mile. Postupně se dozvídáme o pravé totožnosti muže a o jeho minulosti, která jeho chování vysvětluje. Občas je lepší ztratit se ve své fantazii než trpět v kruté realitě... Avšak dokáže skutečně zhojit všechny rány? Rozhodne se zůstat ve svém světě, pro který je sice nazýván bláznem, ale naplňuje jej, anebo se začlení do společnosti a stane se obyčejným a „normálním“ mužem?

Když se dnes řekne upírský film, asi málokdo by si vybavil citlivý, až poetický snímek plný citů, který rozhodně nelze označit za kýč, ždímající peníze. Který navíc působí tak realisticky, že člověk až uvěří, že něco takového se ve vedlejší ulici klidně děje a vezme si k srdci upozornění, že když vychází z podchodu, musí počítat s tím, že to může být poslední věc, co udělá. A takový Ať vejde ten pravý je. Dva mladí lidé, dvě osamocené duše plné bolesti, toužící po souznění a pochopení. Ona je upírka, on člověk. Na rozdíl od jiných lidí mu ona nepřipadá divná jen proto, že se odlišuje. Co bych vytkla, je, že Eli s Oskarem se zde nechovají na 12 let, ale na polovinu. To ale nezkazí můj celkový dojem z filmu, protože se určitě povedl.

Hodně příjemný a pohodový film. Občas život potřebujeme trochu osladit.

Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit dle mého názoru nepovedenou verzí Rogera Kumbleho z roku 1999, protože toto dílo Stephena Frearse se určitě zdařilo a stojí za vidění. Je to působivý film, v němž sledujeme spletitý život šlechty 18. století se svými intrikami, kde se každá špatnost, kterých tu není nedostatek, skrývá pod maskou elegance a nevinnosti. Film má skutečně zamotaný děj, což může mást, jelikož když jsou za dne dvě postavy nejlepšími přáteli, pod rouškou noci mezi sebou mohou do krve bojovat. Film je plný inteligentních a nenudících dialogů a má skvělé obsazení. Herci a herečky si se svými postavami vyhráli a vtiskli jim nezaměnitelný charakter. A také je radost pohledět na mladičkého Keanu Reevese, jenž je v roli naivního učitele hudby skutečně rozkošný.

Ó, Lubomír Lipský dokáže být skutečná krasavice... První minuty byly poměrně nudné a zmatené, ale brzy se hra vyvinula v prvotřídní zábavu.

Nesmírně silný film. Pevně se ve mně usadil a po celou dobu trvání mi zabraňoval dýchat... Jedná se o hodně netradiční milostný příběh, kdy se potkají dvě ztrápené duše a stanou je jedinou. Je v něm tolik emocí, které na člověka dolehnou... Úchvatné.