Mikah

Chápu, že mnoha lidem lidem tento seriál připadá příjemný a zábavný, ale není možné na něj spoléhat jako na dobrou autistickou reprezentaci. Cílem totiž není šíření povědomí o autismu ani nabídnout lidem ve spektru něco, s čím by se ztotožnili, cílem je, aby se co nejširší publikum pobavilo nad lidmi, kteří jsou v něčem jiní. Je to seriál, který vytvořili neurotypici pro neurotypiky. Tvůrci se radili s psychology a rodiči autistických dětí, ale samotní lidé na spektru se na něm prakticky nepodíleli a dokonce i hlavní postavu hraje neurotypik. Sam spíše než jako člověk působí jen jako slepenec stereotypů. Bylo by třeba tyto stereotypy spíš bořit, než se k nim neustále vracet. Někteří lidé se shodují, že věrnější zobrazení autismu vidí spíš v Casey a Else. Seriál neukazuje Samův svět, jeho prožívání a jeho těžkosti, ale spíše to, jak se jeví lidem kolem něj a jaké problémy přináší Samův autismus jim.

Tvůrci některých seriálů se rozhodli aroace postavy vymazat (Jughead!), protože o čem by seriál bez romantiky asi byl, že, ale tady z toho udělali hlavní téma. A povedlo se jim to skvěle. Hezky s těmito identitami publikum seznamují, podávají základní informace a ukazují, jak se takoví lidé můžou cítit a jakým problémům čelí. Tvůrci si dali opravdu záležet a museli si udělat dobrý průzkum. Najdeme tam hodně moudrosti a úvah nad tím, jak funguje společnost, rodina a vztahy. Na japonský seriál je tento hodně open-minded a mám z něj hroznou radost.

Komiksová předloha se mi moc líbila a lepší seriálové zpracování si asi nedokážu představit. Populární teen seriály typu Euphoria nebo Skins jsou pro mě příliš drsné a temné a cítím se kvůli nim mizerně, ale Srdcerváči jsou jako pohlazení. Je to opravdu hezký, milý a barevný seriál s božími postavami a já se hrozně těším na další řadu.