Renfield

Pravděpodobně díky předloze, ze které tvůrci čerpali, nechybí Jagně podstatně propracovanější příběh, než měl Vincent. To však má i svá negativa, samozřejmě se z ní nevešlo všechno, takže některé postavy působí, co se jejich povahových rysů týče, poněkud zvláštním dojmem. Znát je to především na Antekovi, v jedné scéně by pro Jagnu udělal vše, hned v další se k ní chová dost neuvěřitelným způsobem, i když se v jejich vztahu a vztazích vlastně nezměnilo nic. Něčím podobným si však opravdu projdou všichni, dokonce i vedlejší postavy, které jsou však i na malém prostoru velmi dobře využity, charakterizují totiž místní poměry. Předsudky, pomluvy a všestranná závist jsou všude, stačí k tomu několik rozhovorů, jenž dávají ději a jeho směřování jasný smysl. Vizuálně film opět nadchne, mám však pocit, že tady ještě lépe funguje spolupráce s výbornou hudbou, která to celé posouvá o laťku výše. Stačí vzpomenout na scénu svatby či masopustu, první zmíněná začíná posmutnělým obřadem, aby se vše rozzářilo na svatebním veselí, alespoň zdánlivě. Druhá zase v první části s až hororovým nádechem a následným pokračováním v dešti, logicky už bez hororu. U obou je také dobře vidět, jak tvůrci pracují s vizuálním pojetím, tam kde je nejhůře, se vše zostří, téměř až do podoby klasického filmu, aby při opačných chvílích na povrch zase vystoupil barevný akvarel. 90%

Hned při oslavě narozenin je v náznacích patrné, že tady všechno tak idylické nebude, ale u náznaků také zůstane, film překvapivě nepouští blíže do rodiny, dokonce i samotná Chiara zůstává tajemná. Ten neosobní přístup mi k vážnému tématu nesedí, vše se odehrává téměř bez emocí, hlavní hrdinka si projde několika zásadními změnami, které se bez bližšího pohledu těžko chápou. Přitom kamera zabírá převážně detail její tváře, jakoby do ní chtěla nahlédnout, což ani Swamy Rotolo svým výkonem nepřipustí. Možná je tohle zvláštní pojetí záměrem, mě však k tématu nesedlo. 60%

Oproti Grindhouse traileru bylo kde přitvrdit, jenže Eli Roth po výborném Black Friday těžce ubral a nejvíce tím trpím to, co mělo být vrcholem všeho, scéna večeře. Ta hned v jejím úvodu najede na tu správnou atmosféru, její součástí je například kladivo a pak? Pak vlastně nic, velmi rychle zase končí a vracíme se zpět k identitě vraha, což vlastně ani tak zajímavé není. Podstatně lépe, ale také ne úplně dokonale, dopadla trampolína, která je tak po úvodu tím nejlepším. Přitom v Black Friday Roth výborně pracuje s napětím, především ta atmosféra před "otevřením" obchodu je na výbornou, to něco ve vzduchu je cítit a s přibývajícími minutami více a více. Není to úplně o jedné scéně, samozřejmě mi sedla retro atmosféra, spousta nostalgických filmových odkazů a solidně fungující parta na zabití. Ale doufal jsem, že se to bude tak nějak více držet traileru, že to prostě bude odvázanější masakr, jemuž by sedl i ten vizuál. 65%

První polovina je spíše dokumentárním pohledem do těžkého života rodiny farmáře. Ozvláštní ji především návštěva Shangchu, jinak žijící v klášteře, na čemž má očividně podíl v současnou dobu učitel Tagbum. Jejich opětovné setkání a pátrání v minulosti je velmi zajímavé, jenže tak nějak vyšumí, život jde dál. Ale už u nich jsou znát společenské zvyklosti a samozřejmě důležitá součást víry v životě rodiny. Ta se naplno projeví po smrti dědečka a opětovném otěhotnění Drolkar, jenž má v tomto případě rozum. Komediální prvky mi tak úplně nesedly, tady naštěstí ustupují dramatu, což je na síle příběhu znát. Film však neopustí svoji až meditativní atmosféru a vlastně i dávku jakési "pozitivity", což je vzhledem k tomu co se tam děje lehce zvláštní, ovšem ten pocit jsem měl. Problémy se rozplynou ve víře. 65%

Od úvodní scény mi přišlo zajímavé, jaké pochopení má Jára pro Karla, není totiž zrovna typ těch, co by ho následovali, a přece. Smysl mi dávala část, ve které se na Karlovi snaží vydělat, jenže potom se vše vrací zpět k obdivu a v cestě za mistrem, snad i hlubokému porozumění. Ze začátku mi úplně nesedl ten dlouhý odklon od zajímavé rodinné linie, ale postupem jsem jejich krátké a svým způsobem velmi tragické road movie přišel na chuť. Ale zpět k rodině, tam je totiž Jana, ta, které vlastně v jednom vůbec nerozumím, proč tam je? Každý tu má někoho sobě blízkého, ale Jana je v úplně jiném světě, její příklon k učiteli tak naprosto chápu, jenže... Ano, zase mě jednou bavilo zapřemýšlet si nad tragickými postavami Bohdana Slámy, ta deprese je místy hmatatelná a to tu svítí nejedno slunce. Výborný Jiří Mádl (mohlo ho být více), taktéž Aňa Geislerová a samozřejmě Diviš Marek. Závěr nemohl být jiný než nejednoznačný, pěkně si to v něm sedne. 75%

Rychlé střídání dne a noci, úplňku za úplňkem, ale hlavně nedořešené scény, které alespoň ve výsledku nejsou tak důležité. Střih tomu opravdu čest nedělá, navíc jeho zběsilost místy budí dojem, že jde o akční film, což atmosféře tak úplně neprospívá a především na ni to celé stojí. Naštěstí většina scén děj zpomalí a je tak zrcadlem časů dávno minulých, které jsou tu patrné v každé kulise, ale i lesu, mlze, jednoduše náladě filmu. První polovina je skutečnou poctou starým hororům jako celku, což jsem si opravdu užíval. Druhá částečně dodává psychologickou rovinu a mohla ještě více, kdyby Benicio Del Toro nepůsobil překvapivě znuděným dojmem. Hugo Weaving tak všechny přehrává a veškeré scény ve kterých se ukáže (není jich mnoho), si krade pro sebe. 70%

Ve filmografii Davida Finchera není alespoň v jednom Zabiják výjimkou, i nad ním musím přemýšlet. Mám však pocit, že v něm marně hledám něco víc než jen "pouhý" pohled do nitra jednoho lehce egoistického zabijáka. I to však má své klady. Vzhledem k Fincherovu filmovému perfekcionalismu, který samozřejmě nechybí ani zde, si nemyslím, že by některé přešlapy hlavního hrdiny byly omylem. Ten je ve svých monolozích velmi sebejistý, aby však vzápětí udělal něco, co působí přesně naopak, řekněme polidšťuje ho, nebo působí až satiricky, což mi vlastně dává smysl. Ona totiž i úvodní dvacetiminutovka několik takových přešlapů má, přesto však ještě dává pocit, že sledujeme klasicky neomylného nájemného vraha. V ní je film opravdu minimalistický a funguje na výbornou, což mi přijde zvláštní, protože po vyjetí do ulic už jsem ten pocit neměl. Je tu bitka, rozhovor s Tildou, pátraní a svým způsobem originálně nešikovný hlavní hrdina, ale celé je to tak nějak bez "té" atmosféry. Líbí se mi Fincherův klasický odstup od zabijáka, tedy nebýt docela neuvěřitelné závěrečné scény... až příliš slunce do toho chladu, škoda. Šanci tomu ještě dám. 65%

Překvapilo mě, že Laura netuší, koho si její bratr bere. Snad to má symbolizovat jak velké odcizení je mezi ní a rodinou. Takové, které vlastně sama chtěla, k čemuž stačil jeden zážitek z dětství, se kterým se dodnes nedokázala srovnat. To jaká je, je její obranou, formou terapie, zapomnění tím, že bude ve všech směrech "lepší" a hlavně naprosto odlišná, než její rodina, i kdyby to měla být pouhá póza. Ten střet dělá film zajímavějším, vůbec když přijede Lauřina posila Benjamin. Ale není to o něm, je to o srovnávání se s minulostí, což funguje na výbornou obzvlášť právě na svatbě. Z tohoto pohledu mi nevýrazný a pro severské filmy vlastně netypický závěr vůbec nevadil. Syrovost dohání detailní kamera a k ní padnoucí "trierovské" zrno, tady zřejmě nějaká inspirace byla. 75%

Adela má o svých cílech jasno, Irene zase logicky přemýšlí nad svým dítětem, Javier však zůstává nejednoznačným. Jsou chvíle, ve kterých od něj čekám nějaký vážnější dialog, on neřekne nic, nebo něco naprosto nepodstatného. Občas to vypadá, že má Irene snad více než rád, že je na její straně, aby tohle hned v další scéně vyvrátil činem, který zapadne do jeho původního plánu. Těžko říct, jestli je tato nejednoznačnost záměrem, mě to každopádně bavilo. Pravdou však je, že mi celý plán k němu příliš nesedl, právě on zná nejlépe všechna rizika a samozřejmě si je dobře vědom, že to přeci jde i bez nich. První polovina se mohla důvodům a myšlení páru celkově věnovat více. Ta je však spíše o budování atmosféry, než o postavách, což není na škodu, ale vykompenzovat to šlo. Zbytek filmu míří více do thrilleru a funguje lépe. Napětí nechybí ani při "obyčejných" rozhovorech, natož třeba ve scéně, kdy si dům prochází vyšetřovatel. V závěru napadne sníh, zúročí se vše co bylo naznačeno a přidá se další žánr... Celkově velmi dobrá gradace děje. 75%

Samota ve dvou, odcizení a znovunalezení, obojí je z dění a hereckých výkonů doslova cítit. Není na to třeba hlasitých hádek, stačí pohledy při tichém nepochopení, nebo pozdějším uvědomění si. Jako studie jednoho vztahu dokonale uvěřitelné (scéna klavírního duetu!), jenže pro ten vztah jsou důležití i jiní, co se tak nějak mihnou, nebo mají chvíli prostoru, aby později z příběhu zmizeli bez smysluplného závěru. Naštěstí se to netýká Janky, která je snad ještě zajímavější, než oni dva. Kristína Svarinská také spolu se Zuzanou Stivínovou předvádí vůbec nejlepší výkon. Podivný střih a snad i pokus o syrovější kamerové pojetí, tomu však příliš nepřidává. 65%