Renfield

Pan Badii projíždí krajinou, velmi zajímavou krajinou, celý film jsem přemýšlel, co je to vlastně za místo. Statické záběry kamery na rozpálené prašné návrší, které občas zkrášlí nějaký ten strom, jsou poutavé. Pan Badii touto krajinou neprojíždí sám, většinou někoho veze, má dost zvláštní otázky a žádné odpovědi, alespoň v první polovině. Právě díky jeho vystupování jsem se až divil, jak snadno mu lidé nastoupí do auta. Působí velmi sebejistě, důležitě a vůbec dominantně, to se ale s nastoupením "toho pravého" mění, je tu úplně jiný Badii, tichý, nejistý vystrašený... Homayoun Ershadi je v roli výborný. Zajímavá je i forma vyprávění příběhu, jeho základem je "pouhý" rozhovor v autě, vlastně taková reportáž o životě. Ale pocit, že to chce minimálně dvě zhlédnutí, nebo ještě lépe více filmů od Abbase Kiarostamiho, ten i přes všechna pozitiva mám. 70%

Je zvláštní, že mě více než samotný Vidocq zaujal jeho parťák Le duc. Ten zde má ovšem podstatně menší prostor, i když jeho chvíle přijde hned několikrát, zřejmě právě to stačilo. Třeba taková akce v podzemních chodbách je dokonalým vrcholem filmu a jeho výstup v ní je vlastně nezapomenutelný, ať už si o něm myslím cokoliv... totiž, chování postav mi v mnoha případech přišlo dost nadsazené, přehnané. Tenhle moment byl jedním z nich, přesto s ním problém nemám, jednoduše tam sedl dokonale a to je hlavní. Navíc celá scéna je, co se akce týče, velmi poutavě (dobově) natočena, má solidní kameru a především atmosféru, což nakonec platí pro celý nádherně špinavý film. Vidocqův příběh je i přesto, co jsem psal v úvodu komentáře, velmi zajímavý, o to víc, když ho výborně "tvrďácky" hraje Vincent Cassel. James Thiérrée se mu ovšem minimálně rovná, nakonec obsazení celé party je dokonalé. A co teprve různí zločinci, především typově velmi dobře vybraní. Přes to všechno se ale nemůžu zbavit pocitu, že jsem viděl výborný pilot televizního seriálu, co už. 75%

Co se vtipů týče, dosti nevyvážené, na jeden solidní, několik průměrných i podprůměrných. Přitom nápad to rozhodně má, bez přílišného mučení se z Hooda určitě dalo dostat mnohem víc, vůbec když za ním stojí Mel Brooks. Alespoň vtipy které do doby Robina Hooda přináší řekněme modernu, jsou celkem solidní, i tady se dalo ještě přidat. To takové obsazení je vlastně velmi dnešní, ale do příběhu sedlo dokonale, stejně tak hudební intro a outro, nebo jak ono vystoupení nazvat. Hodně též zachraňuje Cary Elwes, jak také jinak, když je Robinem Hoodem. 55%

Naštěstí se mezi Krásku a Zvíře připletl i skutečný neandrtálský (samozřejmě v tom nejlepším smyslu slova) krasavec Gaston! Bez něj by to byla "pouhá", solidně animovaná a v rámci žánru tak akorát romantická pohádka, s vícero hudebními čísly. Každé z nich ovšem stojí za to, písně jsou velmi povedené, obzvlášť ta hospodská... čímž se vlastně vracím na začátek, k jeho dokonalosti Gastonovi, je to přeci především jeho píseň. A u jeho scén zůstanu! I když si to možná děti myslet nebudou, jeho družící scény jsou tím nejvtipnějším. Ale co družící, vždyť on prostě přišel s hotovou, nakonec proč to zdržovat, když svatba je za rohem. Akorát mi nejde do hlavy, co na Krásce vlastně viděl, když měl stále kolem sebe ty tři blondýny... 80%

Mít takové Gran Torino a bydlet v podobné čtvrti, raději ho snad před tím domem (včetně otevřené garáže) ani moc nevystavuji. Nebo ještě lépe, mít takové Gran Torino a podobně dokonalou rodinu, sbalil bych si svých pár vzpomínek, zmizel někde v krajině a prožil důchod, dle svých představ. Jenže pro Walta je důležitý právě jeho dům, ulice a snad i celá čtvrť a tak musí bojovat. Jeho nepřítelem nejsou nejbližší sousedé, dokonce ani gangy, ale především on sám. Samozřejmě, něco podobného už tu bylo, jenže tentokrát je to pojaté jinak, řekněme stylem "Amerika bez příkras". Clint Eastwood tomu navíc svým výkonem dává dokonalý nádech westernu, hold pořád to v něm je, stačí pohled. Díky tomu až zamrzí, že závěr není ten očekávaný... ale samozřejmě, právě ten vystřelí do té doby vcelku předvídatelný příběh o třídu výš. A nezůstane jen u něj, má své pokračování v závěrečných titulcích, famózní píseň! Naštěstí ani takové scény u holiče nejsou k zahození! Překvapivě je tu totiž i humor a to v dost velkém množství, vůbec vzhledem k tématu. 80%

Bude mít i druhá série svého Malva? V jejím úvodu jsem nad tím přemýšlel a brzy bylo jasno, někdo se sice později "vyprofiluje", ale tak zásadním se nestane. Což je dobře, druhá série jde svoji gangsterskou cestou, ve které se najde místo i pro několik komorních příběhů. Hlavních postav je tu tedy více, myslel jsem si, že Rye Gerhardt bude jednou z nich a on svým způsobem i je, svým způsobem. Každopádně Kieran Culkin mi připomínal mladého Buscemiho, což je snad záměr? Možná... ať tak či tak, potěšil. Těmi nejzásadnějšími však z mého pohledu byli Hanzee Dent, Dodd Gerhardt a Mike Milligan samozřejmě i s Kitchen Brothers. Z těchto jmen je tak nějak jasné, kterou část považuji za nejsilnější. Ano, válka gangů je famózní, obzvlášť všechny až westernově laděné přestřelky, takový lov snad ještě více, než výborný hotel! Z té komornější části vývoj u opět výborně napsaných postav (platí pro všechny), třeba bratrské soupeření Dodda s Bearem, nebo co se atmosféry týče, nádherně natočená procházka Beara se Simone. Ústřední duo zaujalo méně, tedy do fantastické chatařské epizody. Scénář a dialogy jsou zase ozdobou celé série, ale pro tuto epizodu, ve které přichází i jedna velká proměna, či její náznak, dovršen v té následující, to platí minimálně dvojnásob. Stylem vyprávění připomene Tarantina, následující epizoda, i díky použití vypravěče (samotného Martina Freemana), snad ještě více. Závěrečné napojení na první sérii je dokonalé, také proto vedle nového fleku pro Milligana, potěší především dvojice budoucích pánů, tedy Numbers a Wrench. Atmosféra a hudba let sedmdesátých Fargu padne, dokonalé jsou i veškeré kostýmy, mrazivé lokace natáčení a samozřejmě herci. Nejvíce snad ti hrající výše zmíněné postavy a k nim Patrick Wilson s Jesse Plemonsem. Za dokonale Coenovskou tečku (uprostřed), považuji vyjednávání alkoholického právníka Karla! A ono lehké nadpřirozeno? Však i to do těch let sedne. 95%

Sofie a Libby v téměř opuštěném babylonském kině, na plátně Intolerance! Nádherná scéna, právě i díky promítání Griffithova díla, jsem jim to nemohl nezávidět, kdyby samotný prostor kina náhodou nestačil. Celá pátá epizoda je snad tím nejlepším, co série nabízí, například scéna vystoupení Dory Mae s Libby, její mrazivý závěr. Nebo atmosférou až hororový (což vlastně má v následujícím ději své opodstatnění) příchod horníků. Nakonec, ve stejné atmosféře se odehrává celé babylonské dění, ale nejen to, zásadní pro celý příběh je stejně, jako jeho postavy, bez výjimky velmi dobře napsané. Právě na nich příběh stojí a díky nim i přes pomalejší tempo vyprávění nenudí. Snad až do posledního komparsisty jsou navíc dokonale obsazeny, potěší obzvlášť kompletní Carnivale, ale i zlo, v podání famózního Clancyho Browna. I v Carnivalu zůstávám raději na straně zla, v tomto případě toho domnělého, i když... jednoduše Professor Lodz, prakticky každá scéna s ním je silná, Patrick Bauchau je v jeho roli naprosto dokonalý. A samozřejmě potěší i Michael J. Anderson, ten například hned po Babylonu, v zase výborné scéně soudu, včetně jeho následného pokračování. Tady mi bylo toho jediného z Babylonu svým způsobem až líto, těžký to úděl, to snad raději už Black Blizzard a smrt v něm... a dalo by se pokračovat. 85%

Naivně jsem si myslel, že matka z úvodu filmu bude mít v jeho dalším dění jednu z hlavních rolí. Jenže tak tomu není a není tomu tak ani u jiných, co přicházejí a zase mizí, nebo se ještě jednou dvakrát objeví. Fritz Lang celou první polovinu vypráví bez hlavního hrdiny, sledujeme, co udělá s obyvateli města přítomnost vraha mezi nimi. Strach a obavy jsou všudypřítomné, ať už jsou motivace lidí jakékoliv... nadčasová forma vyprávění prostě nadchne! Ale zdaleka nejen ta, vzhledem k velkému množství dialogů jsem si říkal, že Lang musel být příchodem zvukového filmu opravdu nadšen a snad i byl, ale na ten němý rozhodně nezanevřel. Je tu více pasáží, kterým právě ono ticho (a to ticho naprosté), dodává na atmosféře, vypráví v nich pouze kamera, její fantastické kompozice. Patrné je to zase již v úvodu filmu, pohledy na prázdné schodiště řeknou vše... a co teprve míč, či balónek mezi dráty. Jedním z vrcholů je samozřejmě i scéna, podle které se film jmenuje, pronásledování vraha a otisk písmene M! V této části zase přichází jeden ze skvostných pohledů kamery a to pohled z okna, když je vrah poprvé obklíčen. Domovní kompozice připomenou Polanského, ty v hostinci, ve kterých kamera proplouvá mezi hosty, téměř naráží do jejich tváří, aby vzápětí zmizela do úplně jiné scény, zase například Triera. Ale třeba je to v těchto případech jen pocit, každopádně častá inspirace jiných jistě byla a to včetně výborného střihu. "Prolínací" scéna dvou naprosto odlišných porad, v nichž ale jde o to jedno, nebo výslech na policejní stanici a k němu záběry škod v domě, výborné. Čímž se konečně dostávám do poloviny druhé, kde již vystupuje onen hlavní "hrdina", který je pojat takovým způsobem, že se mu musí občas fandit (minimálně, ale přesto). Samozřejmě jde především o závěr, jeho obhajobu ve vrcholné scéně soudu... řekněme lidového, žebráckého? Možná. Každopádně Peter Lorre je zdaleka nejen zde, ale zde především neskutečný, právě díky němu platí výše zmíněné. Třešničkou na hodně pokřiveném, atmosférou stále expresionistickém dortu budiž to, že Lang nabízí jedinečný pohled do policejní práce, dá se říci dobové, ale ono se to zase tak neodlišuje. A závěr, který klade zásadní otázku, odpověď na ni je na každém. 95%

Klidně se to mohlo jmenovat třeba "Addams", takový strejda Charlie je vlastně ještě podivnější, než strejda Fester. A India silně připomíná... no, to je každému jasné. Každopádně je to Stoker, rodinka podobně zvláštní, jen z pohledu Wentwortha Millera, nebo ještě lépe famózního Chan-wook Parka! Scénář sice nevnímám tak negativně jako někteří, ale vizuální podpis Parka je cítit z každé scény a to včetně úvodních a závěrečných titulků. Každý záběr kamery je do detailu promyšlený, právě ty detaily, výborný střih a mix zvuku k nim, jsou naprosto fantastické! Nelze zapomenout na česání vlasů, hru na klavír, loupání vajec, ořezávání tužky... dalo by se pokračovat až k "vrcholu", tedy scéně ve sprše a povahovému odhalení. Ono, co se kamery týče, je dokonale využit celý dům, občas jsem měl pocit, že je dalším z herců, třeba taková scéna na schodišti řekne vše ještě dříve, než postavy vůbec promluví. Dialogů tu ostatně není příliš, zase, není jich třeba, vypráví Park s Jungem a pohledy herců. Chemie mezi Matthew Goodem a Miou Wasikowskou je dokonalá, oba jsou ve svých rolích naprosto reální, nelze jinak, než jim to všechno věřit. India si navíc prochází svoji velkou cestou proměny (či znovuzrození?), ze sympaticky podivné holky je... je výborné finále. Skutečný vrchol filmu, ke kterému snad ani není třeba více psát... jednoduše další z výborných scén. A málem bych zapomněl, všechno tohle psychologické bytí hudbou dokonale podbarvuje Clint Mansell! Jenom ta Nicole Kidman mi přišla lehce nevyužita. 85%

Vůbec se "mladému Stallonemu" (tedy Eddiemu) nedivím, Henry byl na přes držku po celý film! Jasný, chlast je život, ale až tak si nevážit vlastního štěstí? A že ho měl! Také lidí kolem sebe, i když to ve většině případů byli podobné trosky. Ovšem do posledního komparsisty dokonale obsazené trosky, lepší alkoholické ksichty fakt těžko pohledat. Scénář je jednoduchý jako Henryho život, točí se především kolem něj, ale rozhodně nenudí. Navíc Mickey Rourke pravděpodobně vystihl Bukowského dokonale, alespoň z toho mála, co o něm vím. Byl jsem nadšený z jeho držení těla, chůze, ale i přízvuku a stylu mluvy... film na něm prostě stojí, občas lehce opilecky. Stejně tak zásadní je dokonalá atmosféra zapadlých barů, vlastně hned toho prvního, do nějž až poutavě zve v úvodu kamera. Aby se v závěru filmu zase v poklidném tempu vytratila, jako by se nic nestalo a ono vlastně nestalo, minimálně s Henryho životem. 75%