Renfield

Je trošku zvláštní, když je v akčním filmu tou nejlepší scénou krátká, za to famózně obsazená konverzačka v kostele. Potom musí napadnout, že Trench a Barney mohli na to kafe zajít klidně i dřív... teda hned jak se otevřou kavárny. I když, nějaká epidemie přece nemůže zastavit Postradatelné, to dá rozum! Jistě by i v tomto případě přišli na to, jak ji porazit, pravděpodobně klasicky cestou řádné palebné síly. Každopádně by si k tomu mohli vzít jiného kameramana, protože i díky jeho práci akční scény prostě nenadchnou. Řekněme třeba takový Jet Li, ten již mnohokrát dokázal, že bojová umění umí, proč ho tedy točit stylem "ať není poznat, že je úplně levej"? Ale sestava je to přímo snová, to zase jo, jenom je škoda, že při takovém obsazení těžko každý vynikne. Ono o to pravděpodobně ani nešlo, ale například u (na tom malém placu) nejlépe hrajícího Mickeyho Rourka, bych si to rozhodně přál. Podobně jako sestava je na tom i celkové pojetí, trefně osmdesátková atmosféra a především spousta hlášek. Jenom ten James Munroe se mohl jmenovat více rusky... no nesedlo by to k těm létům více? 60%

Kniha byla spíše o psychologii, nátlaku, postavy více rozebírala... mám ji rád, ale filmové zpracování Otakara Vávry taktéž. Kdyby se jí měl více držet, pravděpodobně by vznikl tříhodinový, občas snad až lehce monotónní epos, ono vše co se dobře čte, ještě nemusí dobře vypadat na plátně. Navíc Vávrovi motivace byly zřejmě jiné, jak jinak si vysvětlit takový důraz na neskutečně syrové scény mučení, nebo třeba výslechů, jejichž "naučení nazpaměť herci dokonale odehráli. Hold doba vzniku má ve filmu své nesmazatelné a přesto nerušící místo. Jediné co možná trošku zamrzí, je sice solidní, přesto lehce uspěchaný závěr. Delší konfrontace Bobliga s Lautnerem by potěšila, při hereckých výkonech jaké zde předvádějí Vladimír Šmeral a Elo Romančík dvojnásob. Ale výborně hrají i ostatní herci, Otakar Vávra navíc typově trefně obsadil i tu poslední roli, což samozřejmě příběhu prospívá. Atmosféra všudypřítomného děsu potom prostupuje celým filmem, díky úvodní písni prakticky od první minuty. Ta k tomu vlastně nepotřebuje ani ty Goyovy obrazy, je silná sama o sobě. Podobným dojmem působí i promluvy mnicha, to kdyby náhodou zase výborně natočené scény upalování nestačily. 90%

Svým způsobem zde hraje Clint Eastwood důchodce, čímž se stává film až nečekaně reálným, něco podobného nebývá zrovna zvykem. Ale zaujalo a rozesmálo mě něco jiného, již zde hraje důchodce, ovšem po sedmadvaceti letech od premiéry filmy stále točí a navíc v nich i hraje, obdivuhodné! V roli Franka je navíc klasicky výborný, ale ještě zajímavější roli zde má fantastický John Malkovich. Jejich "přátelský vztah" je ozdobou filmu, scény telefonních hovorů, nebo honiček v ulicích a prvních seznámeních v reálu, jsou ty nejlepší. Mnohem zajímavější, než Frankova milostná linie, u které tedy chápu, že se do filmu ze staré školy tak nějak hodí, navíc ji Wolfgang Petersen nenechal příliš místa, takže se dá přetrpět. 75%

Zřejmě díky mé dlouholeté zálibě, ve které také konečně žiji, jsem si při scénách ničení domu a tím i ničení práce Matky říkal, že bych to nevydržel a konal mnohem dříve a zásadněji než ona. Jenže pokud jsem ono podobenství správně pochopil, mají tyto scény a především jejich délka své opodstatnění. I když mi to tak původně přišlo, celý závěr vlastně natažený není, mohlo tu toho být mnohem více. Ale jsou i méně pravděpodobné, za to prostší možnosti, například mohlo jít o zvláštní, z jedné strany velmi nadřazený vztah hlavních hrdinů. Či autora a jeho fanatické fanoušky, kteří chtěli alespoň něco z jeho práce a nakonec i soukromí. Jenže nic se nevylučuje, vše sedne i do výjevů z jedné zde už několikrát zmíněné knihy, to navíc na ploše jednoho domu v ráji, či ráje samotného. Z onoho ráje nevidíme příliš, není třeba, stačí to, co vidí Matka. Matthew Libatique ji se svoji fantastickou kamerou pronásleduje od prvního záběru, nejčastěji v detailu tváře, ovšem vždy s využitím celého prostoru nádherného domu. Ono se to nemusí zdát, ale třeba takové pronásledování přes několik pokojů a když je třeba, záběr na detail, koberec, fotka.... Vše navíc s výborným zvukem, například rozhovory ve vedlejší místnosti, ale i spousta ruchů, ty snad především v druhé části. Ta první mám pocit vrcholí, když se v domě sejde celá rodina a řeší spor, který jeden z bratrů ukončí po svém. Výborná scéna, ale není první, už předešlé postupné sbližování a oddalování je dokonale natočeno, už zde atmosféra houstne a začíná horor gradující ve zmíněném závěru plném výjevů a poselství. Psal jsem, že Libatique Matku s kamerou pronásleduje, je to tak, famózní Jennifer Lawrence prakticky nesleze z plátna! Javier Bardem, Ed Harris a Michelle Pfeiffer jí potom dokonale doplňují. Nemůžu si pomoct, mě matkou Darren Aronofsky dostal a to už potřetí. 90%

Klasika, kterou i pro film zachoval Franco Zeffirelli v tom nejdivadelnějším pojetí a je to tak dobře. Pravdou sice je, že jsem si nějakou dobu zvykal na dialogy ve verších, nebo pojetí celých scén, které i když se například odehrávají na náměstí, vůbec ho nepotřebují... z toho všeho se brzy stává originalita a filmová přednost. Výborné divadelní výkony podávají i herci, čímž k jedinečnosti scén ještě dopomáhají. Navíc jak Olivia Hussey, tak Leonard Whiting do rolí padnou i typově a skutečně to mezi nimi funguje, celé to vztahové nadšení se jim dá opravdu věřit. Snad i proto je očekávaná závěrečná scéna velmi silná a zase nádherně natočená. Z dalších rolí se nedá nezmínit Milo O'Shea... zajímalo by mě, jestli se Durand-Durand vydal na cestu křesťanství před, nebo po Barbarelle? Očekával bych spíše po. Ale zpět... jedinečná a stále nejlepší adaptace, více už psát netřeba. 80%

Vyhořel bych snad první den, na tohle hold musí mít člověk povahu... tenhle pocit jsem měl hned, když vtrhl Frank s panem Burkem do nemocnice. Zmatek, ve kterém se musí orientovat jak saniťáci, tak doktoři, sestry a Marcus, to je ten, kterého není dobré nutit, aby si sundal brýle (jo, je tu i humor a není ho až tak málo). Sice je náročnost práce všech zmíněných tak nějak známá, ale s Počítání mrtvých mám pocit, že jsem to svým způsobem prožil, neskutečně intenzivní, reálné! Navíc, i když není Nicolas Cage vždy stoprocentní jistota, Frank je jedna z jeho zásadních rolí a zvládl ji na výbornou! Kolikrát stačí jen pohled do jeho očí... role podobně zničených depresivních podivínů, mu prostě padnou. Zajímavý je potom vliv vedlejších postav na jeho příběh, či náladu. Frank se mění dle toho, s kým jede a nutno říci, že žádný z jeho parťáků není herecky slabý, ale nejvíce jsem si užil zde vlastně již zmíněného Vinga Rhamese. Toho času tedy bez brýlí, za to s kázáním, přesněji promluvou k "bohu", výborná scéna. Nakonec která není, i díky klasicky dokonalé kameře (ty ulice!) a samozřejmě soundtracku, jsou noční jízdy nádherně snové. Říkal jsem si, že bych tohle chtěl prožít taky, jenže potom přijde probuzení, vždy přijde probuzení. Atmosféra je fantastická a už jsem ji jednou zažil, nedivil bych se totiž, kdyby se těmi ulicemi proháněl i Travis... Hold Martin Scorsese a New York, co dodat! 85%

Většina scén výborná, ale jsou tu i takové, místo kterých mohlo klidně být něco úplně jiného. Za to animované pasáže jsou trefně ujeté, občas by se snad daly nazvat až poetickými. Tedy ke scénkám padnou a dobře je propojují. Každopádně Cirkus je Cirkus, musím si ho zase po dlouhých letech připomenout. Končím, kočka mi žere barák. 75%

Pan Badii projíždí krajinou, velmi zajímavou krajinou, celý film jsem přemýšlel, co je to vlastně za místo. Statické záběry kamery na rozpálené prašné návrší, které občas zkrášlí nějaký ten strom, jsou poutavé. Pan Badii touto krajinou neprojíždí sám, většinou někoho veze, má dost zvláštní otázky a žádné odpovědi, alespoň v první polovině. Právě díky jeho vystupování jsem se až divil, jak snadno mu lidé nastoupí do auta. Působí velmi sebejistě, důležitě a vůbec dominantně, to se ale s nastoupením "toho pravého" mění, je tu úplně jiný Badii, tichý, nejistý vystrašený... Homayoun Ershadi je v roli výborný. Zajímavá je i forma vyprávění příběhu, jeho základem je "pouhý" rozhovor v autě, vlastně taková reportáž o životě. Ale pocit, že to chce minimálně dvě zhlédnutí, nebo ještě lépe více filmů od Abbase Kiarostamiho, ten i přes všechna pozitiva mám. 70%

Je zvláštní, že mě více než samotný Vidocq zaujal jeho parťák Le duc. Ten zde má ovšem podstatně menší prostor, i když jeho chvíle přijde hned několikrát, zřejmě právě to stačilo. Třeba taková akce v podzemních chodbách je dokonalým vrcholem filmu a jeho výstup v ní je vlastně nezapomenutelný, ať už si o něm myslím cokoliv... totiž, chování postav mi v mnoha případech přišlo dost nadsazené, přehnané. Tenhle moment byl jedním z nich, přesto s ním problém nemám, jednoduše tam sedl dokonale a to je hlavní. Navíc celá scéna je, co se akce týče, velmi poutavě (dobově) natočena, má solidní kameru a především atmosféru, což nakonec platí pro celý nádherně špinavý film. Vidocqův příběh je i přesto, co jsem psal v úvodu komentáře, velmi zajímavý, o to víc, když ho výborně "tvrďácky" hraje Vincent Cassel. James Thiérrée se mu ovšem minimálně rovná, nakonec obsazení celé party je dokonalé. A co teprve různí zločinci, především typově velmi dobře vybraní. Přes to všechno se ale nemůžu zbavit pocitu, že jsem viděl výborný pilot televizního seriálu, co už. 75%

Co se vtipů týče, dosti nevyvážené, na jeden solidní, několik průměrných i podprůměrných. Přitom nápad to rozhodně má, bez přílišného mučení se z Hooda určitě dalo dostat mnohem víc, vůbec když za ním stojí Mel Brooks. Alespoň vtipy které do doby Robina Hooda přináší řekněme modernu, jsou celkem solidní, i tady se dalo ještě přidat. To takové obsazení je vlastně velmi dnešní, ale do příběhu sedlo dokonale, stejně tak hudební intro a outro, nebo jak ono vystoupení nazvat. Hodně též zachraňuje Cary Elwes, jak také jinak, když je Robinem Hoodem. 55%