Aiax

Jasně. Úžasné triky. Nádherná výprava. Padouchovitý padouch. Jako vždy skvělý Stewart. Ale... počkat, kde se nám poděl Star Trek? Proč se vlastně lidi na tenhle seriál začali v těch šedesátých letech dívat? Kvůli trikům? Kvůli výpravě? Nebo snad kvůli padouchům? Kdepak přátelé, bylo to kvůli myšlence a navzdory legračním rekvizitám i jistému charismatu a příslovečnému "sense of wonder". Ano, kvůli všem těmhle nepostižitelným, efemérním vlastnostem, kterých měl Rodenberry na rozdávání, kdežto Baird by zřejmě nevěděl, o čem to tu plácám. Nejspíš by mi odsekl něco jako: "Co to meleš vole. Dostal jsem od těch pošuků zakázku, ať jim udělám další kousek toho jejich divnýho fetiše, tak co? Udělal jsem to jako vždycky, pravou hollywoodskou směs - čtyři lopaty akce, tři patosu, lopatu standardní pojivové směsi 'Mezilidské vztahy' a navrch padouch, typ č. 3. Nech si své plky o myšlence, na myšlení jsou tu jiní, já jsem jenom obyčejnej filmařskej žoldák. " Eh, škoda dalších slov. Kdyby to nebyl Star Trek, tak bych tomuhle průměrnému béčku dal tři hvězdičky - pobaví stejně solidně jako filmy typu Jádro nebo AvP. Jenže je to Star Trek. A poslední fimové zpracování na mě bohužel působí dojmem kdysi velkého spisovatele, kterému na stará kolena vyschla inspirace a živí se se psaním telenovel. Smutný pohled.

Hned na začátku musím říct, že jsem asi ten největší obdivovatel starých řeckých bájí na celém světě. Už od malička je čtu snad třikrát ročně, jejich filmová zpracování miluju a na střední jsem o nich psal v hodinách literatury pro ostatní spolužáky referáty a za jejich znuděného zívání jim je předčítal. A tak jsem se na nejnovější velkolepé zpracování řeckých mýtů těšil jako malý kluk. A Hollywood mě znovu podfoukl. Se svými lety a zkušenostmi jsem si o téhle fabrice na sny už neměl dělat žádné iluze, ale znovu jsem uvěřil a znovu naletěl. Co k tomu dodat? Trójská válka je holt nesmírné, kolosální téma, keré si žádá geniálního režiséra a scénáristu. A těmi Wolfgang Petersena a David Bienhoff rozhodně nejsou. V jejich rukách se zrodil nablejskaný a efektní snímek, plný patosu (chyběla akorát obligátní americká vlajka), vzletných slov a šlechetných činů, ale bez jakékoliv duše, charismatu a schopnosti zaujmout. Ani luxusní herecká suita se moc nepředvádí. Brad Pitt není špatný herec, ale tady působí vyloženě jako načančaná superhvězda a filmem proplouvá jakoby bez zájmu o výsledek. Někteří jsou jeho výkonem nadšeni, ale já mám podezření, že jsou to většinou tzv. skalní, co jím byli nadšeni už dávno před tím, než film vůbec viděli. Ani ostatní herci však zrovna neoslňují. Bloom je děsný, Cox průměrný, Bean nezapadá, Krugerová sice krásná ale unylá až běda a ani tolik vychvalovaný Bana mi nepřijde nějak mimořádný. Inu, jak už to tak u hollywoodských blockbusterů bývá, chudou osobnost filmu milosrdně halí ultimátní technické zpracování, ale jak vidno z tržeb a ohlasů, ani tato jinak spolehlivá taktika tentokrát nevyšla na sto procent. No nic, ale netřeba věšet hlavu, za dveřmi je přece nový Alexander! Nevím, jak vy, ale já už se těším jak malý kluk!

Tenhle film si čtyři hvězdičky určitě zaslouží. Za neuvěřitelný a dosud nevídaný styl, za lásku, s níž ho jeho autoři natočili, za báječnou Gwyneth Paltrow, které její role sedla jako ruka do rukavice a na kterou jsem se tentokrát doslova nemohl vynadívat, za vynikající triky a úžasně ladící hudbu a vůbec za odvahu natočit film za osmdesát milionů, který není podbízivý a jemuž bylo od začátku souzeno zaujmout jen opravdové fanoušky sci-fi (čímž nemyslím lidi, kteří si občas zajdou na film jako Jurský park a Pán prstenů). Má pouze dvě chyby - jednu opravdu podstatnou, za kterou škrtám pátou hvězdičku, a jednu vcelku malou. Ta první je už klasická hollywoodská záležitost - Conran je bezpochyby velice talentovaný filmař a v honbě za svým snem nezanedbal nejmenší detail, ale přes stromy neviděl les a zapomněl, že každý opravdu dobrý film musí začínat od kostry - zajímavého příběhu, který má drajv, tempo, šťávu a který dokáže strhnout. Conranovi se tohle nepodařilo a na jeho filmu je to vidět, přestože tenhle podžánr nevyžaduje kdovíjak hlubokomyslnou filozofii. Svět zítřka má sice nádhernou nablejskanou karoserii, ale uvnitř bublá jen velice slabý motor. A za druhé - Jude Law sice nezklamal, ale oproti své roli androida v A. I. podává jen velice mdlý výkon. Takže verdikt - Svět zítřka rozhodně nedělá sci-fi ostudu, ale na další opravdový milník žánru, jakým byla Vesmírná odysea, Hvězdné války, Blade Runner nebo první Matrix si budeme muset ještě počkat.

Tenhle film má jednu nespornou výhodu - dozvědí se o něm jen ti diváci, kteří se zajímají o svět okolo sebe, jsou ochotni nechat se inspirovat zkušenějším a moudřejšími lidmi a baví je přemýšlet. A nejen proto se zde nemohou objevit komentáře typu "žádná akce, hrozně jsem se nudil, ať žije Van Helsing" - i v rámci svého žánru totiž tento snímek znamená naprostou špičku, mistrovské dílo, jak po technické stránce (kamera, hudba), tak i obsahové. Mimoto má pan režisér Morris zřejmě čich na osobnosti, protože pro svůj zatím poslední snímek se mu povedlo vybrat naprosto mimořádnou a jedinečnou osobnost - bývalého amerického ministra obrany a dlouholetého ředitele automobilky Ford Roberta McNamaru. A ten je třetím a největším důvodem, proč musím udělit pět hvězdiček, i kdybych nechtěl. Nemá smysl, abych se tady o jeho jedenácti lekcích nějak rozepisoval, máte-li náladu posunout svůj myšlenkový obzor a život vůbec zas o trošku dál, sežeňte si Fog of War pohodlně se usaďte a ponořte se do osudů jednoho výjimečného, třebaže poněkud kontroverzního (jak pro koho) člověka.

K již existujícím komentářům se snad nedá dodat už nic nového a objevného, vše bylo řečeno. Je to popkornové, přiblblé, barevné, rychlé, lehké, zábavné, stupidní, úsměvné, šťavnaté, přiměřeně dlouhé a má to happyend - voila, další hollywoodské katastrofické drámo je na světě. Po Dnu nezávislosti, Armageddonu, Dnu poté apod. (Drtivý dopad nepočítám, ten je o stratosféru výš) hrozí naší Zemi (rozuměj, USA) znovu mrtvička, tentokrát na zástavu srdce. Divákovi je předloženo narychlo spíchnuté "vědecké" vysvětlení v duchu klasických startrekovských řešení ("převeďte energii z warpového jádra do kvantovitě-elektroprotonových akumulátorů v kávovaru na pátém poschodí") a skupinka komiksových chirurgů se vydává v komiksové "lodi" dovnitř Země, aby srdce naší modré planety zase nastartovala. S těmihle filmy je to podobné jako s kvantovou mechanikou - ony prostě nesporně a prokazatelně fungují, i když nikdo nemá nejmenší tušení proč. A jejich tvůrci s nimi nemají velkou práci - ingredience jsou známy, příprava rovněž, a pokud vše poslušně dodrží, nemohou toho moc pokazit.

Pozor! Podívejme podívejme, velké překvapení tohoto roku! Škoda že tenhle server nenabízí desetistupňové hodnocení (už poněkolikáte stejný postesk), protože tenhle film by si zasloužil víc než čtyři hvězdičky, ale na absolutní hodnocení to taky není. Vedle tohoto vcelku nenápadného thrilleru vypadají velké hollywoodské produkce typu Spy Game nebo Nepřítel státu jako dětské mobily s legračními melodiemi vedle satelitního telefonu NSA. Tohle není pro jednodušší diváky, zvyklé na polopatická vysvětlování hollywoodských trháků pro široké masy. Memet se s nikým nemazlí, vše vysvětluje náznakově (například neřekne přímo, čí je to dcera, jen naklepne, že jí hlídá Secret Service, tedy ochranka amerického prezidenta; znalý divák si domyslí) a za pochodu a výsledkem je neuvěřitelně atmosférický, inteligentní snímek, z něhož přímo sálá propracovanost scénáře, zasvěcenost režiséra a kompetentnost lidí zodpovědných za technické aspekty filmu - kamera, hudba, střih, zvuk. Jestli v kině neradi přemýšlíte a potřebujete spíš jen nějaké barevné pozadí pro konzumování popkornu, rozhodně se tomuhle fimu vyhněte obloukem. Pokud však máte rádi filmy z vojenského či špionážního prostředí a nemáte rádi, když z vás tvůrci dělají blbce, považujte tenhle komentář za doporučenku nejvyšší důležitosti. Pohov. 80%.

Hned zkraje musím říct, že naprosto chápu, proč tenhle film některé diváky (o.k., většinu z nich) tak nadchl. V jejich hodnocení často zní výrazy jako emocionální náboj, citová rozervanost, katarze, odpuštění a spousta dalších velkých a ušlechtilých slov. Na druhé straně ale dobře rozumím těm, kteří mluví spíše o vyumělkovanosti, pozérství, zdlouhavosti, nesoudržnosti, neupřímnosti, snaze vecpat "nějaký ten cit" do každého záběru a natočit "kulťák" za každou cenu. Osobně jsem tak nějak uprostřed, uvědomuji si neobyčejný um, s jakým Anderson svůj opus natočil, vynikající herce (dokonce i Cruise! Neuvěřitelné, co ty dnešní filmy už dokáží :)) a dokonce i upřímně a bez ironie obdivuji zručnost, s jakou manipuluje divákem. Ale vidím i všechny ty výše jmenované stinné stránky, které chvíli bublají hodně hluboko pod povrchem, chvíli jsou zase hodně zjevné, ale jsou tam. Přesto nemůžu než dát plné čtyři hvězdičky, protože tenhle film si je i přes veškeré výtky zaslouží.

Velké překvapení, Matt Damon natočil relativně výborný film a navíc thriller! Sympatický snímek Douga Limana má všecho, co nemá třeba Scottův Muž v ohni - spád, gradaci, lehkost, inteligentní scénář (zřejmě také díky předloze Roberta Ludluma). Tyhle luxusní áčkové thrillery fakt můžu a u Bourneovy identity neboli, jak zní český, jako obvykle nekompetentní název distributora, Agenta bez minulosti jsem se moc dobře bavil.

Ne, marná sláva, pan Inárritu je prostě velice dobrý, přemýšlivý a zručný režisér. Z už tak poměrně zajívamého a dojemného scénáře udělal opravdu napínavý film, který pak ještě stoupá v hodnotě díky Seanu Pennovi, Naomi Watts a Beniciovi del Torovi. Styl vyprávění během první půl hodiny spolehlivě odfiltruje ty, kdo požadují stroboskopickou akci hned při úvodních titulcích, takže zůstanou jen diváci, kteří si film opravdu vychutnají. Z určitého pohledu by se asi dalo najít pár výtek, jako snad až moc promyšlená promyšlenost, hraničící až s vykonstruovaností, nebo občasná snaha vypudit z diváka slzu za každou cenu. Ale to nic nemění na tom, že Inárritovi se povedla další trefa a že o něm ještě určitě uslyšíme.

Škoda přeškoda, tenhle film mě hodně hodně zklamal. Mám rád moderní thrillery, mám rád Tonyho Scotta a mám velmi rád Denzela Washingtona, takže po přečtení zdejších komentářů a hodnocení jsem čekal kdovíco, snad něco jako Nepřítel státu nebo Sum of all Fears, ale tohle nebylo vůbec dobré. Pravda, má to velice, velice hezký exteriér, takový svěží a cool, veškeré technické aspekty filmu, jako kamera, výprava, zvuk, hudba, střih jsou naprosto špičkové. To taky možná některé lidi tady zmátlo. Ale pod nablejskaným zevnějškem se krčí tak průměrný "hollywooďák", že průměrnější snad už ani nemohl být. Man on Fire se táhne tak pomalu, lenivě, že dokonce i vždy úžasný Denzel se tady jen tak plouží, jako by jej tempo filmu děsně uspávalo. Tu tvrďáckost jsem mu neuvěřil ani na půl sekundy, působil na mě spíš jako ten medvídek hlavní dětské představitelky. Takový roztomilý taťulda. A to jak se drsňácky mračil při popravování hlavních zlosynů, to bylo spíš k popukání. Velice sympatický výkon podal Christopher Walken (po Rundownu už druhý za sebou!) a taky malá Dakota Fenning, která potvrdila, že výborně zvládnutá role kapánek přemoudřelého děcka (jak je dobrým americkým zvykem) ve Spielebergově Taken nebyla náhoda. Škoda, mohlo to být vcelku originální a novátorské drámo, jen kdyby to Tony trochu zhustil, přidal plyn, drajv, tempo, vzbudil sem tam Denzela a trochu i hrábl do scénáře (anebo ho možná naopak nechal tak, jak byl; nechce se mi totiž věřit, že by Brian Helgeland, který má na svědomí geniální L. A. Přísně tajné nebo Tajemnou řeku, dodal něco tak neslaného nemastného, s několika logickými dírami a poněkud neuvěřitelnými momenty).