rikitiki

Je fajn, že vznikají dokumenty, které aspoň částečně nahrazují, co historie po staletí obcházela. Ženy ve výtvarném umění, dokonce v sochařině, která platila za výsostně mužské území. Dokument přináší několik portrétů zajímavých žen (zde však měl být trochu důslednější, osudy některých nedořekl), ukázky jejich díla a trochu historie o uměleckých školách a jejich přístupu ke studentkám. Vzhledem k tomu, že dokument byl francouzský, šlo až na pár výjimek o francouzské sochařky, což je škoda, protože určitě žily sochařky i v jiných zemích.

A do háje! Tak tohle bylo blbý, nepřehledný a přeplácaný. Boj proti otrokářství a drancování Konga se propojil s příběhem navracejícího se Tarzana, který má obličej posmutnělého intelektuála a tělo plastového Kena (jo, pekáč je obdivuhodný) a řeší rodinné trýzně s Jane. Do toho se přimíchávají nevěrohodné CGI opice, nějaký krokodýli a chlápek, který si chce zahrát na Srdce temnoty. SHRNUTÍ: Když už obří opice, tak jedině King Kong! Tohle je odvar.

PLUSY: Vynikají nápad s třetím oříškem, který o dost předčil obsah původního oříšku rozlousknutého Libuškou.  Norské řešení víc odpovídá povaze Popelky, její samostatnosti a sebevědomí. Zlá sestra – zde jen holka, která se za svou matku evidentně stydí, ale zároveň je v jejím vleku, přestože by se s Popelkou ráda kamarádila. A tudíž má i vlastní osobnost, nikoliv jako česká Dora, která byla jen hihňající se přívěšek své matky. Přenádherná norská příroda v zimě.  Krásné Popelčiny plesové šaty (rozhodně hezčí než ten přeplácaný růžový hadr s vlečkou od Pištěka). Vtipně transformovaný netopýří klobouk zlé macechy z české verze do zastrašujícího účesu norské macechy. MÍNUSY: Nedostatek humoru a hlavně téměř nulové budování atmosféry. Ten film je mdlý. Plyne si od scény ke scény, propojení žádné a náladu v divákovi vzbudí leda v podobě stále zklamaného očekávání, kdy už ho vtáhne do děje. Nevtáhne.

Neodpustitelné. Režisér by měl mít aspoň minimální míru zodpovědnosti. Tady na ni Scorsese zcela rezignuje a dokonce adoruje totálního hajz…  podvodníka. Možná se mu podařilo zobrazit dekadentně opulentní dobu 90tek, ale na piedestal postavil totálního parchanta, chlapíka, který nic nevytváří, jen přeprodává a kasíruje. Podvádí a obírá chudáky, co si našetřili pár dolarů do slamníku, a slouží mu to jen k nechutně spotřebnímu životu, kde i v soukromí dokazuje, že umí jen ubližovat a myslet výhradně na sebe. Ostatně, četla jsem, že předobraz hlavní postavy si z velké části své historky chvástavě vymyslel. ____ Film je tak odporným chvalozpěvem na nejbrutálnější kapitalismus bez špetky empatie k ostatním, v čele s týpkem, který je na ránu každým svým projevem. Scorsese ho přesto snímá jako vtipného maníka, co je děsně cool a zábavný, proto bychom se ani neměli zamýšlet nad tím, co vlastně dělá. Ani se nepokusí hlavního hrdinu ironizovat nebo shodit. Právě proto považuji film za neodpustitelný. Ukazuje zlo jako bezva zábavu. SHRNUTÍ: Když nakradeš dost a umíš to dobře okecat, můžeš se stát i filmovým hrdinou.

Spíš než příběh, který je pouhou záminkou, zaujme odlehčený způsob vyprávění, využívání děleného plátna a dialogy se zavražděným (ve druhé řadě s vlastními já), které se odehrávají v hlavě poněkud narušené ale zábavné hrdinky. Má to spád a Cuoco dokazuje, že umí zahrát i o nějakou tu laťku výš než jen sitcomové herectví. Série je mírně parodická a občas i docela vtipná. SHRNUTÍ: Kterak se zbavit traumatu z dětství tím, že si pořídíte nové trauma v dospělosti. Poznámka: což nedoporučuje ani jeden ze sta psychologů. MÓDNÍ OKÉNKO: Hlavní hrdinka nosí hravé a osvěžující outfity. V některých případech dokonce rehabilituje údajně nudné kousky, viz například pletené vzorové svetry a dokáže je vynést ve šmrncovní kombinaci. (2. řada)

Vzdávám, vynechávám, končím. Nemám sílu sledovat další z řady umělecko-umělohmotných antiwesternů se silnou hrdinkou, šeptajícím záporákem s jizvou a připitomělým komentářem popisujícím předem jasný výsledek sporu mezi "přírodním ženským" a "rigidně nábožensky mužským" pojetím světa.

Francouzská verze je o něco drsnější než americký remake. V něm si neumím představit, že by učitel vyžadoval po středoškolácích, aby zpívali duet o markýzi de Sade nebo červenajících se prostitutkách. Či že by spolu měli sex promiskuitní dívčina a kluk, co vypadá, že ještě chodí na základku. Jinak ale příběh zůstává víceméně stejný, a podobné je i jeho zpracování – poctivé řemeslo bez větších ambicí. Finále vyzní malinko do ztracena (jak to dopadne s první láskou, co otcova politická kariéra?). Herci mi typově připadali přesvědčivější než v americkém snímku.

Dohrávaný dokument má pevnou strukturu a jasné vyprávěcí schéma. Soustředí se na Viktoriin osobní život a to včetně toho milostného, kde pro mě nastalo několik překvapivých momentů. Viktorie není žádná ideální bytost, jako královna i žena měla pár podstatných chyb, což v případě takto mocné ženy znamenalo miliony mrtvých. V koloniích nebo v Irsku, kde jí to zjevně nijak netrápilo. Zajímavé jsou informace o sebeprezentaci Viktorie a jejího manžela, což jsou fotografie, které přetrvávají dodnes a dodnes také vytrvale vytvářejí falešný obraz laskavé babičky či všemohoucí panovnice. Zatímco skutečnost byla jiná. SHRNUTÍ: Nakouknutí pod krinolínu viktoriánské královny.

První série je o tom, že když se živíš jako ku*va, můžeš být pěkná ku*va i bez roztahování nohou. Druhá série (nedodívaná) předvádí, že jako ku*va se můžeš živit i bez toho, aby sis lehala na znak. ….  Série mě překvapila skoro dokumentárním stylem, který připívá k tomu, že nijak neidealizuje práci luxusní prostitutky. Naopak, i prostředí drahých hotelů a restaurací a dokonce i movitých, výběrových zákazníků působí lacině, pokud jde o placené sexuální vztahy. Tohle pojetí se mi ale brzy přejedlo a přestalo mě bavit dívat se na svět domluvených uspokojení, které působí jakoby šlo o reálnou situaci. Tudíž se nic moc neděje a vyprávění je bez napětí. Navíc trochu chaotické, hlavní hrdinka různě lavíruje, ani moc neznáme její povahu  – jak je v životě běžné, ale filmy obvykle svým příběhům dávají jasnější kontury, ale byly usledovatelné. SHRNUTÍ: Chladný rádoby/art o šlapkách.

Až mě překvapilo, jak může film s tolika brutálními vraždami působit tak dětinsky. Tak za prvé ty vraždy – to už vážně není žádná legrace. Masakruje se to tam hlava nehlava, vinnej nevinnej, chybí tomu nadhled a většinou to vypadá děsně na vážno - a z takového materiálu fakt těžko dělat zábavu. Za druhé ta dětinskost – neúspěšný novinář i jeho parazit se začnou hádat jak děcka na pískovišti, a když k nim ještě přibude odsouzený sériový vrah se stejnou mentální vyspělostí, jen jsem čekala, kdy vytáhnou lopatičky s kyblíčkama a začnou to po sobě vztekle mrskat. Příběh slabota a dojem nijaký. Zbytečná ztráta času. SHRNUTÍ: I paraziti asi mají dobu spotřeby a tahle vypršela.