rikitiki

Velmi potřebné, snad aspoň někoho to poučí. Tomu namachrovanému psychopatovi by měli řidičák sebrat doživotně.

Asi dobré a unikátní záběry. Zajímavý vhled na den D viděný optikou válečných kameramanů včetně popisu jejich práce. Celkově to však na mě působilo jako školní vzdělávací video.

Čekala jsem trochu víc, než jen vykopání dvou baráků, ve kterých se toho zas tak moc nenašlo. Prezentace hlavního archeologa byla dost samožerská. Spíš bych uvítala víc o historii města. Dobré byly dohrávané vsuvky posledních okamžiků obyvatel zničeného města.

Hrozná ptákovina – mizerné herecké výkony – a, bohužel, scénář není na tak brakovou záležitost dostatečně vtipný. Některé scény byly až nechutné.

Nikdy jsem o Halstonovi neslyšela a asi by mi nevadilo, kdyby to tak i zůstalo. Snímek mapuje určitou část scény 50., 60. a 70. let. Od nadějného startu, přes dosažené výšiny, až k poněkud trapnému pádu, kdy se hlavní hrdina rozprodal na kousky. To, co na něm bylo unikátní prodal a devalvoval, takže co pak zbývá? Ewan hraje skvěle, dobové kulisy i oblečení jsou skvostné. Snímek však nijak nevybočuje a Halston pro mě není natolik zajímavou postavou, aby utáhl celou sérii. Film by stačil. SHRNUTÍ: Když prodáte sami sebe, tak je výsledek vždy stejný: kus vás ubyde. MÓDNÍ OKÉNKO: Klobouky, které Halston navrhoval, byly hezké a vtipné. Jeho oděvní kolekce mě však nijak neoslovily – průměr, spíš nuda, a ani neměly ucelený rukopis. Spíš nahodilé kousky, jak ho prostě něco napadlo. Možná byl inovativní v použití materiálů, umělý semiš, to však ve filmu tolik nevyzní. Jakože oslnivé vystoupení v Paříži mi taky nic neřeklo, ty francouzské modely, i když nudněji (klasičtěji) prezentované, byly mnohem víc šik. Popravdě, z jeho tvorby se mi líbila jen ta křivá lahvička na parfémy a tu ještě ani nenavrhnul on.

Skvěle zahrané, upřímné, odžité a smutné. Líbí se mi však, že snímek neodsuzuje, jen ukazuje následky. Což bychom měli znát, protože, jestli si opravdu lze dokázat udržet stejnou hladinku, je nám jasné všem. Nebo vy jste někdy opravdu šli jen na jedno a taky jen to jedno vypili?

Standardní dokumentární cyklus s mluvícími hlavami a archivními záběry, který nakukuje pod slupku slavných milostných afér. A  skoro všechny skončily špatně, některé i tragicky. Takže filmovou romantiku i tihle slavní zažívali jen na plátně, v životě se potýkali se stejnými nectnostmi a slabostmi jako všichni ostatní. Pozitivní vyznění vidím možná v tom směru, že některé vztahy, byť končily bolestně, dokázaly inspirovat k uměleckým výkonům.

O Dalidě jsem měla jen matné tušení, že byla zpěvačka. Životopisný film o ní ukazuje obvyklý život star poznamenaný vzlety a pády, traumaty z dětství, rozkolísané psychiky a marné hledání správné životní cesty. Protože nic takového neexistuje, a protože tou cestou je sama naše povaha. Oceňuji, že na rozdíl od běžných životopisných dramat, tady autoři volili v některých pasážích svěží zkratku a nepopisovali všechny Dalidiny peripetie úmorně doslova. Pokud by chtěl divák znát dopodrobna zpěvaččin životopis, měl by si pustit dokument nebo přečíst knihu. Cílem filmu byl podle mě spíš portrét Dalidy než faktografické drama. _____ Co mě však zarazilo, jak se výhradně snímek soustředí na její citový/milostný život a téměř pomíjí ten tvůrčí. Skoro to vypadá, jakoby Dalida jen občas zazpívala nějakou písničku a pak si šla zabrečet nebo opět prožít předem k nezdaru odsouzenou milostnou eskapádu. Umělkyně, která měla tak dlouhou kariéru a vystřídala několik hudebních žánrů, nemohla být jen krásný slavíček v kleci, musela se na své kariéře umělecky podílet i jinak, než si jen stoupnout před zapnutý mikrofon. Vůbec se mi zdá, že životopisné filmy o slavných mužích se soustředí hlavně na jejich dílo, zatímco životopisné snímky o ženách téměř výhradně na jejich city. Dost zkreslující a urážející obrázek, což? SHRNUTÍ: Žádný chlap tě šťastnou neudělá a žádná láska není perfektní – štěstí je většinou vnitřní záležitost, nikoliv vnější.

Dobrý triky, ale příběh slepený ze všech možných klišé. Nuda se sem tam nějakou animovanou obrkobrou.

Samozřejmě, Pýcha a předsudek byla u první epizody v mé mysli neustále. Příběh mladého páru, který se zpočátku nesnáší, aby se nakonec hluboce zamiloval, je slavným románem evidentně inspirovaný. _____ Do historického příběhu film vnáší současné postoje, takže postavy sice chodí v kostýmech, jednají a mluví však, jako by byly ze současnosti. Nic proti, takový protipól je zajímavý. Bohužel, někdy je to na obtíž, zejména v postavě věčně brblající Eloise, které na mě dělala dojem karikatury feministky z pera nějakého mysogina. ____ Pak však nastaly scény, které by Jane Austen v životě nenapsala a já si říkala: dívám se snad na nějaké kuchyňské soft porno? Myslím tím sex na schodech a další podobné. A tak postupně více a více vysvítalo, že se přes moderní pojetí stále dívám na starou známou červenou knihovnu, která nemá žádné větší ambice. Scénář je líný, předkládá nesmyslné zkratky a nereálné činy, postavy se chovají zmateně a nekonzistentně. SHRNUTÍ: Ať vzbudil seriál jakoukoli vzrušenou debatu, ve skutečnosti to je romantický škvár s pár sexuálními scénami. 2. řada