rikitiki

Je to hodně barevné, logiku to nevidělo ani z rychlíku a legrace je úrovni dětí z prvního stupně základky. Přiznaně, protože kamera i střih využívají prostředky, jako jsou zpomalovačky, přepis obrazu do kresleného flashe, různé stíračky atd. Herci občas mrknou do kamery na diváka. Nálada je odlehčená, Salmanovy tance s důrazem na rozpohybovaný rozkrok poněkud trapné. Postupem času mě to otrávilo, zejména když děj je ztřeštěný, nápravy charakterů bleskurychlé a celé to nedává smysl. Je to prostě příliš dlouhá blbinka. /5. 7. 2017/

Indové musí mít z Britů mindrák přes celou Indii. Tady z nich udělali zrádné podrazáky bez cti, že by si od nich pes kůrku nevzal. Což filmu, který by byl i bez toho čirým utrpením, ještě přitěžuje. Stejně jako odporně nabubřelá hrdinnost Indů. Nechutné karikatury Britů jsou skoro k nesnesení a projevují se navenek i oblečením. Jak už zde píše Andrea1717, britské ženy jsou oblečené, jak z bordelu. Možná ještě hůř, protože si neumím představit, že by jakákoliv Britka, včetně prostitutek, nosila začátkem minulého století za bílého dne šaty se špagetovými ramínky. _____ No, on si film z historie nic nedělá, jednou dokonce hrdina svým tancem přeruší vystoupení lidí z Československa. To mu u mě sympatie nezískalo, nehledě na to, že v té době něco jako Československo neexistovalo ani náznakem. ______ Ve snímku se prolínají scény patetického heroismu s pokleslým humorem jakoby převzatým ze spaghetti westernů. Když hrdina potká svoji lásku, ozve se vždy úplně stejný hudební motiv, který leze na nervy, takže jsem se po chvíli začala modlit, aby se už, proboha, nikdy nesetkali. Souboje jsou tak přehnané až působí groteskně. Dialogy se tváří závažně, o to víc jsou stupidnější. _____ Dobrá výprava a kamera se snaží předstírat, že se divákovi předkládá áčkový film, jenomže pro jeho spravedlivé označení by se spíš muselo sáhnout po některém písmenu z konce abecedy. ______ Je to bojově-milostný mišmaš, kde si hrdina dívku získá tím, že ji okrade a pak jí ještě usiluje o likvidaci rodiny i země. /4. 7. 2017/

Tim Roth v titulní roli hodně vypelichané slepice a film mi vůbec nevysvětlil, jestli má jít o nějakou britskou mytologickou postavu nebo o strašidýlko, které si vymysleli autoři z bujné fantazie. Jde tady o rodinu a přátelství, kdy vše se začne měnit pod vlivem setkání se záhadnou bytostí. Nic, co bychom už neviděli xkrát.

Nejde ani tak o detektivní příběh, jako o způsob pátrání tentokrát novátorskou metodou s pomocí DNA. Je to taková ilustrace doby a forenzní techniky.

Detektivka, která nezvládá soukromý život, se snaží vyřešit si své osobní problémy umanutým pátráním po bývalém kolegovi: stalkerka a uprchlík. Ve druhém příběhu jde o jakési incestní pouto mezi bratrem a sestrou, kterým se vše šeredně vymkne z ruky. Je to spotřební záležitost.

Panství Downtown může jít někam do muzea a tam vyprávět své pohádky o chápavých pánech a oddaných služebnících. Série Village je podle mě mnohem bližší skutečnosti. Majitelé panství jsou často bezcitní parchanti, kteří se o své služebnictvo zajímají jen tak, že od něj vyžadují perfektní služby za ubohou almužnu, případně se nad něj povyšují. ____ Chudí se na bahnitých polích snaží ze všech sil, jenomže někdy ani tohle na obživu nestačí. A k tomu ještě musí řešit i milostné vztahy, emancipaci a vlastní postavení ve společnosti, protože oni mají i tyhle potřeby, ať už si o nich panstvo myslí, co chce. Je to velice syrový seriál, který ale nabízí i naději.

Hlavní hrdina je bezskrupulózní novinář pochybného charakteru, takže se mu hned v úvodu dostane trestu v podobě vyhazovu, nuceného návratu do nenáviděného domova a hlavně nové známosti, kterážto je manipulátorka nejvyšší jakosti, protože už po pár setkáních se stěhuje i s dětmi k chlapíkovi domů a nedá mu žádnou šanci na protest. Vyprávění se odehrává v nehezkém městečku za nevlídného počasí a sleduje dávný zločin, který dodnes působí i ohrožuje mnohé místní obyvatele. Atmosférou i příběhem mi to připomínalo severské detektivky. Trochu překombinované, bahníci se ve zvrhlosti a poněkud neuvěřitelné. Zvláštností je milostný trojúhelník, který je sice hodně divný, přesto působí docela reálně, smutně a přitom i přátelsky.

Angličani si chtěli natočit Angeliku, a tak to udělali. Jenže po svém. Místo hýřivých paláců, luxusních šatů a vůbec kýčovitě barevné nádhery, dosadili nenápadné anglické stavby a zelený pažit. Stejně tak hlavní postava v podání Andrei Risenboroughan se v ničem ani nepřibližuje Michele Mercierové. Zatímco ona byla vyzývavá orchidej, její anglická nápodoba je jen skromná čajová růžička krčící se v křoví. Jinak ale příběh zůstává v základě stejný – krásná dívka ve víru mužských náručí a politických bojů a láska ke zjizvenému muži. Bylo pro mě obtížné rozlišovat jednotlivé náboženské frakce, které vznikaly za Cromwella, což ještě ztěžoval fakt, že hrdinové mezi nimi různě přebíhali. ___ Výprava je kvalitní a příběh přiměřeně romantický. Prostě: dá se.

Nostalgický ale nesentimentální návrat mezi staré známé lůzry a /ne/fetky. Pokračování je o něco smutnější než jednička, přece jenom už si hrdinové něco odžili, něco je pořádně skříplo a už před sebou nemají tolik možností a prostoru jako ve dvaceti letech. ________Film výborně odkazuje na jedničku, rozvíjí témata, která poprvé zazněla v ní a je dost ironický. Například při setkání se starou známostí na jednu noc, která si tehdy k hrdinovu zděšení ráno oblékla školní uniformu - dnes je z ní usazená právnička, která trochu zle a trochu žárlivě hodnotí hrdinovu novou dívku: „Ta je na tebe moc mladá!“. Takových úšklebků je tam hodně. Pro mě vítězí hrdinův naštvaný monolog, co po něm svět chce a čemu on se nechce podřídit, který má stejnou vzteklost, ale o získané zkušenosti větší hořkost. Fantastická je loupežná výprava na setkání zavilých protestantů a hlavně improvizovaná píseň o zasr..ých katolících. ______Finále si mohlo odpustit ten westernový tón, ale důstojně zvládlo téma rodinného soužití a pojetí rolí otců a synů. Ve většině snímků je to zobrazené příšerně sentimentálně, tady ale realisticky a přesto nenásilně dojemně.

Greenawaye buď berte nebo nechte být, ale rukopis má nezaměnitelný, to mu nikdo upřít nemůže. V tomto snímku se inspiroval japonskou kaligrafií, která se prolíná příběhem, udává mu tón a je jeho velice podstatným prvkem. I přes vypjaté emoce, vášnivou lásku a zdrcující nenávist, kaligrafie je to, co přetrvává a dovede být taky vášnivá a nenávistná. Lidské tělo se stává pergamenem příběhů vlastního života. Je to velice stylizované vyprávění, kde je důležité soustředit se na atmosféru i neustálý pocit jemného smutku a pomalého vyšumění.