kajda.l

Působivě vykreslený kontrast mezi dětskou bezelstností a sobeckou krutostí světa dospělých, díky němuž se jedna malá Maisie dostala do začarovaného kruhu ze kterého do své plnoletosti není úniku. Nejedná se o smutný film, ba naopak je to snímek prošpikovaný láskou a niternými city, jen se dá říci, že ze strany rodičů (Coogan a Moore) se jedná o lásku poněkud zvrácenou, kvůli níž se z Maisie stává rukojmí rodičovských bojůvek, nepochopení a nenávisti. Snímek nenabízí řešení, jak z celé situace ven a troufám si říct, že žádné "happyendové" východisko ani neexistuje. Atraktivní alternativou je pouze nenásilné a díky tomu velmi půsivé zakomponování dalších dvou mladých postav a to Maisininy chůvy a charismatického barmana, kteří se dostali do pozice obětí vypočítavým manželstvím ze strany rodičů. Jejich vlivem, nejen Maisie, ale i divák nebyli vrženi do víru hádek a výčitek a naopak odpudivý Coogen a příšerně namaskovaná Mooreová s vizáží zombie, byli z příběhu postupně odklizeni. Naprostý vrchol snímku se udá v závěru, nejen scéna Maisie s matkou, ale hlavně bezchybná pětiminutovka ve které mi srdíčko bušilo jako o závod, ta radost v Maisininých očích a užívání si drobností, které život přináší byl k nezaplacení. Výlet loďkou, ať už s otcem nebo bez něj se udál a jeden krásný dětský sen dostál naplnění. Každý kdo tu píše o odfláknutém konci a podobně nemá cit pro film. Snímek nehledal pro malou nové rodiče, malá své rodiče má. A v podobně laděných filmech si potrpím i na symboly v žánrově spřízněném snímku In America jím byl roztomilý mimozemšťan, zde malé želvičky. Krásné.

Nechme děti a hlavně malé princezny snít. K některým filmům netřeba cokoliv dodávat a stačí se jen dívat a nechat se unášet vším co svému divákovi nabízí. Film se srdcem na dlani a ano, měl jsem při sledování vlhké oči a ne, není to pouze tím, že pro podobné snímky mám slabost. A ten vizuál... Od prvního do posledního záběru dokonalé. 100%

Haló, tady medúza! Hrdina jako mučedník a soudce zároveň?! Really? Z morálního hlediska nevídaně odporný a znechucující film. Nenávidím filmy, u nichž sebevražda funguje jako nástroj vlastního vykoupení a kde se slabošství překlání k hrdinství a zcela nesmyslným způsobem ovlivňuje další postavy. Jen škoda, že režisér, scénárista a pan Smith se nerozhodli někomu mimo Hollywood darovat svůj mozek, samozřejmě před natočením této samolibé taškařice. Takhle bych je alespoň nemusel nyní proklínat, že mě okradli o dvě hodiny mého diváckého života :) A afroamerického neherce Willa Smithe definitivně zapisuji na můj soukromý herecký blacklist (nic rasistického v tom nehledejte) a jeho filmům se budu vyhýbat obloukem. Čím více se k filmu v myšlenkách vracím, tím více můj ukazováček dychtí po odpádku, takže radši končím. Kdyby to alespoň zabrnkalo na mysteriózní strunu a netvářilo se to tak kurevsky vážně. PS: Pokud někdo z mých známých má zájem o DVD s tímto výplodem, které se vyskytuje v mé filmotéce, nechť se mi ozve. Daruji ho i s bonusem v podobě písemného věnování a vlastnoručním podpisem :)

The Fifth Element stojí na charismatu Willise a především zábavnosti hlavního záporáka v podání bezchybného Garyho Oldmana jehož minimalistické obličejové herectví, hláškování a pohybové dovednosti baví diváka a přitom nesklouzává do přehrávání. Hlasovým projevem okouzlí Milla Jovovich a i ostatní postavičky většinou baví, takže z herců mám jen výtku k postavě Chrise Tuckera jehož přiteplená afektovanost a hlasitost hlavně při jeho nástupu na scénu mě irituje. Ovšem tím moje výtky k tomuto futuristickému Bessonovu dílku končí. Atraktivní vizuál se spoustu nápaditě vybudovaných interiérů nedává divákovi prostor k nudě a sledovat různé nápadité vychytávky se vyplatí. A jednoduše načrtnutý scenář, který není a ani nechce být sofistikovaným sci-fi filmem, ale nenáročnou pohodovkou ve které si každý nekritický divák najde to své. A pověstnou třešničkou je scéna s třešní :) 75%

V propagačních materiálech k White House Down by měl stát dodatek s varováním: "Nevhodné pro abstinenty". Protože bez minimální hladinky minimálně jedné promile alkoholu v krvi by měl být vstup do kinosálů snad i zakázán. Troufám si tvrdit, že už mám celkem nakoukáno, ale podobný náhul wtf. scén jsem zatím neměl možnost vidět a podle toho se bude odvíjet i mé hodnocení se kterým si prostě nevím rady :) Takže prozatím (níže nepůjdu) zůstanu u tradičního Emmerichovského dvojhvězdí. Nebýt otravně zdlouhavého ukecaného úvodu (dialogy Emmerichovy opravdu nejsou blízké) a neustálého střídání záchvatů smíchu s nevěřícným kroucením hlavou, tak bych s trojkou neváhal, už jen za sympaticky odlehčené "herectví" Foxxe s Gyllenhaalovou. Po Godzille patrně nejlepší Emmerichův film. // Nemůžu se dočkat komentářů pseudointelektuálů a zdejších přemoudřelých dětí, co zde budou sypat jeden odpádek za druhým :) // S týdenním odstupem přidávám hvězdu, jelikož z filmu si pamatuji až nečekané množství scén a hlášek. Na tom Emmerichovi prostě něco je :)

Standart francouzské komedie. Po pár dobrých nápadech v úvodních minutách se to brzy přelomí pouze do otravnosti a trapnosti. Amsterodamské vypointování považuji za vyloženě slabé. Navíc velmi nemám rád filmy s přihlouplými mafiány, drogovými dealery a jinou podobnou rádobydrsnou havětí se kterou si nakonec vytře řiť ten největší lulan. 40%

Taková nezajímavá rodinka. La Prénom je neskutečně povrchní, rádoby sofistikovaná (ve skutečnosti působí inteligentně pouze samoúčelnými nájezdy kamery na přeplněné knihovny a žvaněním o umění) a vyprázdněná konverzačka, která zcela předvídatelně a nahodile vytahuje kostlivce ze skříní nesympatických postav a tím vyvolává umělé konflikty, které jsou povětšinou k smíchu. Kdo by to byl řekl, že banda nesympatických pseudointelektuálů bude potřebovat k definici slova "egoista" naučný slovník. Od vzdělaných lidí bych rozhodně očekával mrazivější konfrontace s bolestivějšími a důsledněji mířenými ranami, než trapná tahanice o "Adolph(f)a" (ano, byl to velmi nevydařený žertík), narážky na homosexuály na úrovni týpků ze čtvrté cenové a to celé vypointované ultratrapným a velmi laciným románkem. Aby se to celé zakončilo mizerným, ale k takto mizernému snímku, padnoucím happyendem. Je mi z toho filmu zle, nejen ze špatně napsaných postav v jejichž společnosti bych nevydržel ani pět minut, ale i z nevýrazných hereckých výkonů. Film o ničem, ani komedie ani drama. Až se uklidním, možná půjdu s hodnocením ještě níže. A skutečně jsem šel...

Dějově prosté a vrcholně předvídatelné snímky ze sportovního prostředí mám rád a vzhledem k tomu, že o nudných sportech jako box, baseball či hokej již byly natočeny desítky filmů, tak proč si pro změnu neužít adrenalinu při Mistrovství světa v datlování :) Zvláště když datlice reprezentující zemi galského kohouta byla až nestoudně šukézní, silně charismatická a herecky přesvědčivá Deborka. Čtenář Flauberta, trenér datlování a ... no kdo asi... sice mohl mohl být někdo, kdo vlastní nějaké to charisma a ne toporný Románek s výrazem "dej mi ranu" Zvěřiny (ano, toho z Václaváku). Ale budiž. Přeci jen šlo o rychlé prsty našich datlic, takže v brakovém a neoriginálním žánru jakým romcom bezesporu je nebudu kritizovat něco jako předvídatelnost děje, poctivou dávku klišé a mávnu paží i nad tím Románkem, už jen proto, že vítězná datlice Deborka to z větší části táhla i za něj a ta chémie nakonec vlastně fungovala. V neposlední řadě musím rovněž vychválit nesmírně vydařený vizuál a retro atmosféru, hudební složku a velmi dobře natočenou milostnou scénu (na romantickou komedii), kde mi konečně došlo, že frantíci když se mají rádi, se narozdíl od amíků muchlují hambatí a i divák z toho něco má. Jupííí. 80% (distributor nezklamal a debilní český název na odpad!)

"You disgust me"... Tato zcela obyčejná fráze, která zazněla v jedné z násilných scén mezi hlavním "hrdinou" a jeho druhou milovanou zcela jasně definovala můj vztah k hlavní postavě (vlastně úplně ke všem) potažmo k filmu jako celku. Když vynechám titulkové pasáže tak se divák dočká stodesetiminutového inferna plného toho nejhrubšího explicitního násilí, které nebere konce. Gilbey není troškař, takže milovníci rozbitých hlav, mnohé nenávratně, tipuji, že jich mohlo být kolem sedmdesáti, možná i víc, si přijdou na své. Násilné scény plynule navazují na sebe, ale s plynulostí nosného vyprávění je to podstatně horší. Nicméně v ději se dá orientovat. Všichni muži v tomto filmu jsou agresivní pakáž, kteří za sebe nechávají mluvit pěsti a jiné nástroje. Ženy jsou primitivní nány ovládající "blow job" a konzumaci koksu. Po filmařské stránce je to celkem originální a autentická, neklidná, všudypřítomná kamera diváka jakoby dostává do středu dění, statických záběrů se moc nedočkáte a pokud ano, tak jsou dobře natočené. Jen ty občasné artové záběry na britskou krajinu si mohli tvůrci odpustit, působilo to jako pěst na oko a jako kontrast ke všemu tomu hnusu co film nabízí to působilo směšně. Film sice říká, že je inspirovaný skutečnými událostmi, ale jen kvůli tomu "ono se to opravdu stalo", nadhodnocovat nebudu. Jelikož styl, jakým se k tomu Gilbey postavil mi není blízký a té samoúčelnosti a snahy šokovat na mě bylo příliš a snaha vyprávět je v tomto případě příliš okatě potlačena. Z filmu mi bylo místo až nevolno. Takže 2*

Hledal jsem nenáročnou oddychovku na večer a našel jsem ..... Buried. Film při jehož sledování mě několikrát napadlo, že kdybych si raději místo mé Samsung LEDky zapnul k večerní projekci Samsung pračku naplnil ji tričky různých barev nastavil devadesátiminutový program a pohodlně se usadil před rotující buben a upřeně civěl na tvořící se "duhu", měl bych z toho větší prožitek. Jelikož sledovat upoceného patetického američana v díře (pardon rakvi!) plné logických nesmyslů komunikujíc s bandou těch nejsebestřednějších retardů (dle místních tlučhubů se ovšem jedná o strhující dialogy!) a dementní maminkou (jak smutné) je ukrutně mučivý kulturní zážitek. Výpověď ouřady Davenporta pobavila a díky za písek. Takže 25%