kajda.l

Děvčata všeho věku svrbí při i před spuštěním tlačítka "play" na svém rádiovém přijímači na kterém mají povinně naladěno vládou nevítané Radio Rock. A nejen, že je svrbí, ale děvčata nám po prvním slovním průjmu odpudivých starých mládenců s přeplněným semeníkem zvlhnou rychleji než trávník po prvotním výstřiku ranního zavlažovače. Ovšem jedná se přeci o humor z britské produkce a hlavně Rock'n'Roll!!! a tak prcičkovský (ne)humor budeme intelektuálně přehlížet ba co víc absenci alespoň letmo načrtnutého scenáře budeme ignorovat úplně. Vlastně to jediné, co mě u The boat that rocket udrželo s vypětím všech sil do konce byl mistr Hoffman a částečně Bill Nighy a Ken Brannagh. Hudební šedesátky na můj vkus ve filmu nevyužité. Příště si raději opatřím cédéčko s největšími hity let šedesátých a budu při jejich poslechu dělat nějakou bohulibější činnost než abych znovu sjížděl tento nesympatický filmový průjem. Titanicovský konec debilita roku 2009. A Richard Curtis definitivně není pro mě. 40%

Vyumělkovaný western pro ženy. Divoký západ bez divokosti, špíny, surovosti, upocených přisprostlých smradlavých chlapů a hlavně bez stříkající krve. Zato plný poetických záběrů krásné krajiny (povětšinou bez střelců) a v ní mezi květinami pobíhajícího bílého čoklíka nebo zasmušilého romantika Kostěje. A já si říkám, proč vlastně ne. Jedinou výraznou výtku mám k nesmyslně natahovanénu konci a šablonovitým dialogům. 60%

Kerrigan je génius! Jeho schopnost vykreslení schizofreniků jako nemocných, zlomených lidí a ne lidských monster je chválihodná. Jen tento film narozdíl od náladou i příběhem podobnému snímku "Keane" nenabízí žádnou naději, ale při pohledu na Nicole v závěrečné scéně je divákovi malinko ouvej. Audiovizuální a formální stránka filmu je dokonalá. Greene velmi přesvědčivý. 90%

Minimalistická pochoutka s jasně stanovenými pravidly jisté nemoci, která většina zde komentujících zdárně nepochopila. To by ani tak nevadilo, spíše je zábavné, že většina zde komentujících ignoruje vyřčená fakta ohledně hledaného dítěte z úvodu filmu. Krásný a jednoduchý snímek pro přemýšlivé s excelentními hereckými výkony nejen ústřední dvojice, ale také Amy Ryan a báječnou atmosférou. Nejbáječnější a nejvěrohodnější snímek o schizofrenii, který jsem doposud viděl. Režisér Kerrigan ví, o čem vypráví. 90%

Ken a Barbie s rakem. Rakovinotvorné. Doslova! Rok poté, co mi nabroušené ostří vrazila do zad NEKLIDná Mia Wasikovská, se prakticky totožná věc povedla, téměř nachlup stejně sestřihané další mé oblíbené mladé herečce Dakotě Fanning. A já se ptám: "Holky proč??" Scénář na přestlamu.. Retardovaní si popláčou.

Zoe Kazan umí telefonovat!!... jezdit hromadnou dopravou... bloumat po ulicích... válet se v posteli... roztomile koukat se sexy culíčky... a NIC. Vlastně "studentskou" mluvu výborně vystihl v komentáři Silas, ještě bych k tomu "Hi" přiřadil "Okey", ale ono je to přeci nezávislé, citlivé, jiné a proto tak skvělé :) Jo a poslední scéna byla fajn, sice předpokládaná a klidně mohla být o minutu (možná dvě?) kratší, ale byla fajn... Kdyby B. R. Gray měl rozum a natočil krátkometrážní snímek o čtyřiceti minutách užil bych si to určitě více, ale tak každý časem dospěje. (jak ohodnotit vážně nevím, jelikož tento snímek vyvolal mojí averzi ke slečinkám, které mobilní aparát potřebují snad úplně všude)

Šel jsem a díval se a z toho co jsem viděl mo nebylo zrovna příjemně. Jednoznačným vrcholem snímku pro mě bylo opětovné shledání dvou válečným utrpením zbídačených dětských trosek Fljory a Glaši, které se odehrávalo prakticky beze slov, kdy Fljora jen bolestivě utrousil "...milovat...mít děti..." a zatímco v popředí obrazu sledujeme zbídačenou, znásilněnou Glašu na pozadí Fljora pomalu odchází. Jinak se mi k tomuto povětšinou až nepříjemně hypnotickému filmovému zážitku těžko píše něco nového a hlavně v pětihvězdičkových komentářích nevyřčeného. Jen ještě zmíním, že jsem si myslel, že už jsem ve filmu viděl a slyšel snad vše, ale to co zde předvedl zvukař, je něco neskutečně mistrovského... Zážitek na který nezapomenu i když bych i možná chtěl. Lidské utrpení, ještě nikdy nebylo natočeno syrovější formou.

Naletěl jsem a pod temnými nebesy Štědrého dne jsem dostal černohumorný zásah do mých filmových slabin. Na tento severský grc, který není ničím jiným než čistokrevnou absurdní komedií s velmi svérázným (rozuměj nechutným) černým humorem - babka táhnoucí zasněženou plání mrtvou kolii a všechny další scény ve kterých se babka se psem vyskytnou - nebudu vzpomínat jinak, než jako na film, který mi v rámci filmu pokazil náladu Štědrého dne. Opravdu si nepamatuji, kdy ANO ze všech jednotlivých karikaturních postaviček mi bylo až tak šoufl - vedle babky vedl párek latentních gayů a zcela zbytečná postava barmského imigranta. Hlavním problémem snímku z mé strany ovšem je, že jsem očekával hlubší psychologické drama z psychiatrického oddělení, řešení skutečných osudů a problémů a ne zcela nepokryté ignorování pravidel psychiatrie ( nemocnice) jako takové, ale i psychických poruch samotných. Je mi z toho filmu zle a finální ohňostroj, který ve filmu završil scenáristickou bezradnost (plácání jedné hovadiny na druhou) byl mým diváckým vysvobozením, že to vše konečně končí. Zmiňovat to, že všichni herci byli příšerní a ještě příšerněji (bez jakékoliv návaznosti) byl film sestříhán je již zbytečné. Závěrem, jako pokus o psychologické drama absolutní odpad, pokud to vezmu jako čistokrevou černou komedii, patrně to funguje. Ovšem ne na mě. 20%

Obsahové a pocitové NIC zabalené do úchvatného vizuálu, který jsem hltal s otevřenou hubou. Herci sympatičtí a Kirsten navíc nebesky nádherná, pohádkovost sympatická, logiku a scifko v tom raději nehledat. A teď co s tím? Bohužel od filmu chci nakonec malinko víc, než jen vypiplaný vizuál, který je pastvou pro oči, ale z příběhu stejně jako u Avataru, si za pár dní nebudu nic pamatovat. Takže 70%

Poslední čtvrthodinku, jakoby vystřiženou z laciného béčkového thrilleru, která dokonale shodila poctivě budovanou atmosféru úvodních sedmdesáti minut ignorovat nedokážu. Navíc doslovný happyend je rovněž na facku. A tak pěkné komorní drama o sbližování dvou ztracených duší to mohlo být. Nakonec tedy především za sympatické ústřední duo ty tři umorousané hvězdy dám. 60%