kajda.l

Snyderova skrytá pocta Dnu nezávislosti, rozhodně se nejednalo o jednu scénu, která by kultovní Emmerichovinu připomněla. Výborně obsazený (s kritikou vzhledu Amy Adams jděte do háje, coby Lois neměla chybu) s funkčním záporákem epický ohňostroj, který si nebral servítky s nikým a ničím. Podpořený brilantně temnou a bezútěšnou atmosférou. Užíval jsem si to místy s otevřenou hubou a kvituju s povděkem, že Snyder s Nolanem zasadili tvrdou ránu Marvelu (Avengers, Iron Man 3), který aby se zavděčil jednodušímu divákovi nebojí se sáhnout k primitivnějšímu humoru (Tony Stark ví). To Superman nekecá, ale koná. Snyder opět nezklamal a natočil dost možná první superhrdinský film, kde jsem se nestačil začít nudit. 80%

Nepamatuji si, kdy naposled jsem viděl tak sterilně (nuda k posr...) natočený sportovní film, který je navíc po dramaturgické a emocionální rovině zcela nezvládnutý. Jonny Weston je dřevo a Elisabeth Shue si střihla už asi po stopadesáté podobnou roli, nechce se mi věřit, že jí tyhle alkoholem a vztahy nalomené husičky ještě baví. K průměrnému hodnocení se nakonec přikláním díky charismatu Butlera a Spencerové a celkem slušně natočenému závěru (souboj s Maverickem), ty předtitulkové žvásty nepočítám. Trojka s výstrahou!

Povrchní vyumělkovaná historka provázená tklivými tóny, která chce být něčím víc než ve skutečnosti je, tím že se zabalí do originálního černobílého hávu. Ve skutečnosti se jedná o nevýrazný snímek popisující příhody asociálního rezatého adolescenta, který opouští sever Anglie a vydává se za lepším "londýnským" životem. Při svých toulkách Londýnem poznává jiného spratka patřícího mezi imigranstkou menšinu z Polska, jehož dělnický otec je nepřekvapivě vykreslen jako násoska, který když už vede se svým synem rozhovor, tak se týká buď nově nabitých anglických vulgárních slovíček nebo sexu. Když otec nechlastá, tak tvrdě maká na místním vlakovém nádraží a mezitím už oba spratci pokračují ve svých toulkách po Londýnské periferii. Společné toulky si okoření platonickou láskou k nádherné francouzké slečně, která je sice zhruba o deset let starší než oba výrostci, ale jejich sympatie opětuje a díky tomu se divák dočká vzrušující jízdy po místních ulicích a parcích v kolečkovém křesle. Pařížský závěr považuji za vtip. Takhle nesnesitelně dlouhých šedesát minut už jsem dlouho nezažil. Festivalovka, která má prakticky nulovou výpovědní hodnotu a anglických teenegerech na straně jedné a přistěhovalcích na druhé a to se o to pravděpodobně snažila. Film o ničem. Jediná věc, která mě při sledování napadala byla ta, že podobné spratky řezat a řezat :o)

Retardovanost roku a čas ukáže zda-li se "After Earth" stane i tím nejhorším snímkem v aktuální filmové sezóně. Shyamalanovi definitivně vyměkl mozek. Nejen, že nedokázal vytvořit byť jen náznakem zajímavou postapokalyptickou Zemi, ale nezafungoval ani zkratkovitý popis místa, kde lidstvo našlo své nové útočiště. Zde jeden z příkladů, Země si za nových 1000 let existence (bez člověka) měla vytvořit dokonalou obranyschopnost vůči člověku a vše co vytvořila by mělo člověka hravě zabít, ovšem ve filmu se Kitaiovi postaví do cesty pouze pár zástupců zvířecí říše (v současném zemském stavu by vás divoké šelmy jistě nesžraly :o) ) a naopak voda či flora (rostliny, stromy) s člověkem více méně ochotně spolupracují. Nehledě na závěr snímku, kde se malý Kitai po výlezu sopky a průskoky mezi tekoucím magmatem nejen nepopálí, ale ani nezapotí! A největším debaklem snímku je dramaturgická bezmoc, která místy směřovala k zcela jistě nechtěné parodii. Všemu tomu zklamání po emocionální rovině navíc napomáhají Smithové, taťka Will po celou stopáž nesundá trpitelský, zachmuřelý a panovačný výraz a k tomu mizerně sepsanými dialogy včetně památného monologu nechtěně baví diváka a synáček Jaden je jednoduše nevyzrálé dřevo bez kapky hereckého talentu a navíc nesympatické dřevo. Když k tomu přidám na dnešní možnosti a poměrně vysoký rozpočet nepříliš vydařenou CGI zvířenu a celkově průměrné efekty, tak se na původně plánované čisté tři nedostanu. Konečný výsledek je nakonec spíše Guilty než očekávaný Pleasure. Zajímavější běhaní po lesích nám přineslo loňské Hunger Games. Z tohoto snímku jde až příliš cítit maliní :) 50%

Goslingův neherecký projev dosáhl pověstného vrcholu. Refn je samolibý egomaniak, který na diváka nestydatě vztyčuje prostředníček! Případně samurajský meč. A katarzní výkon Thomasové přivedl tento povrchní blábol téměř k dokonalosti. Jak tenká je hranice mezi genialitou a absolutním odpadem? Na to nedokážu odpovědět. Ale bavilo mě to a rozhodně více než Drive.

Fantastická jízda! Nejlepší Scottův film k tomu jeden z nejposlechovějších soundtracků a úchvatná kamera, která se mi zarývala pod kůži v každém záběru. Ridley Scott netočí nikterak složité snímky ovšem divácky nesmírně vděčné a atraktivní. Nepamatuji se, kdy naposled jsem zažíval vyloženou radost ze sledování filmu, jako se mi to přihodilo u Thelmy a Louise. Nějak si nedokážu představit chlapa, kterej by si tyhle holky nezamiloval :) A ten parádní závěr. 90%

Twice Born je ohromně nevyrovnaným snímkem. Prvních čtyřicet minut je svou laciností s místy až telenovelsky vedenými dialogy a scénářem k nevydržení "The weirdest love stories are always the best.", navíc podpořené nesnesitelným "hereckým" výronem Emila Hirsche. Milostná scéna nasvícená hřbitovními svícemi, je až za hranou nevkusu a maximálně otravného kýče, nehledě na fakt, že odpudivý Hirsch a nádherná Penelope se k sobě trestuhodně nehodí a chemie tragické lásky mezi nimi zoufale nefunguje. Určitý zlom v kvalitativním posunu snímku kupředu, přinese uhrančivá Turkyně Saadet Aksoy, která vyniká nejen hereckou přirozeností díky níž převyšuje hlavní herecké hvězdy o parník, ale právě k její postavě se pojí drtivá většina zásadních zvratů a emocionálně vyhrocených scén, které snímek později přinese a také ta Nirvana. V samotném závěru mě navíc nepotěšil vše doslovně vysvětlující konec pro přitroublého diváka. Nakonec tudíž váhám mezi 3-4*, ale mám pocit, že ženy mě tentokrát nepřesvědčí a zůstanu na třech. A to především proto, že nemám rád, když film podceňuje svého diváka doslovností a lacinou podbízovostí ve spoustě scén.

Pravděpodobné zklamání roku 2013. Očekávání byla obrovská a to i přesto, že Luhrmannova vizuální masturbace (Austrálie a hlavně přeceňovaný Moulin Rouge) mě doposud neočarovala a teď už vím, že nikdy neočaruje. A tak není divu, že výsledný dojem je vzhledem k očekávaní žalostný. Po většinu stopáže jsem se nudil, předigitalizovaný vizuál (který se do kostýmních dramat IMHO nehodí) mi byl místy až protivný, herecky patrně dobré, ale emocionálně ploché. A očekávaně dramatické scény (konec Myrtle a Jaye) katastrofálně natočené. Takhle si Fitzgeralda opravdu nepředstavuji. Rozpaky a zklamání budu vydýchávat hodně dlouho. 65%

Největším failem Fans vs Favorites 2 je jeho samotný název. Z kmene fanoušků jestli před zahájením hry věděli, co je to Survivor tři hráči, tak je to moc. Plahočící se, znuděné, hru neobládající držky jako Hope, Shamar, Allie, Matt, Julie a vlastně i Eddie, ať mi neříkají, že patří mezi fanoušky hry (Lauře, Reynoldovi, Michaelovi a snad i Sherri jsem schopen uvěřit). Prostě další Probstův dementní cast na zakázku (tři věkově stejně mladé blondýnky a z toho jen Laura, která se nepřijela opálit, "zašukat" a zhubnout), válečný veterán, hipík, homosexuál, sportovec a milfka. A u Favoritů je to ještě bolestnější, status opravdového favorita, tudíž hráče, který ve své řadě vynikal svými schopnostmi a ne otravností, arogancí, naivitou, hloupostí a looserstvím (zbylích osm a hlavně Brandon Hantz se ukázal být ohromným castingovým přešlapem, který si bude produkce v čele s hlavounem Probstem jistě dlouho vyčítat) splnili pouze dva Brenda a Malcolm. Proto se není co divit, že série, co do zajímavosti skončila naprostým propadákem a bude po právu považována, za jednu z nejslabších. Navíc počínaje zredukováním účastníků na polovinu, do samotného příšerného finále, šlo jen o diváckou bezmoc a utrpení. Hrozně nerad dávám Survivoru pouhé dvě hvězdy, ale v případě Caramoanu nemohu jinak. Z finálové pětky mi bylo až fyzicky nevolno (tak špatné to nebylo ani v Nicarague a Thajsku). Vítěze překousnout dokážu, ale vidět tuto osobu, už v Survivoru nikdy nechci. 50%

Audiovizuálně opojné, myšlenkově hutné a herecky strhující - Tilda Swinton opět potvrdila, že přes zdánlivou neatraktivitu je geniálním hereckým chameleonem, který bez mrknutí oka dokáže zcela přirozeně a plynule měnit několik hereckých poloh. Po většinu stopáže jsem snímek záběr po záběru a tón po tónu hltal s otevřenou pusou, přesto mi však po první projekci něco obtížně specifikovaného brání dát plný počet. Možná to, že i za kamerou stojící Sally Potter je na mě stejně geniální jako autorka předlohy, dost možná největší ženská osobnost světové literatury Virginia Woolfová. Trošku doufám, že zásluhou tohoto filmu se pokusím sáhnout po některém z jejích děl, ke kterým mám prozatím respekt.