Recenze (110)
Do Říma s láskou (2012)
Pěvce ve sprše musel Allen vyčíhnout v Čínské lázni.
Ceremoniář (1996)
"Čas nic neřekne, lidi všechno vykecají."
Nebožtíci přejí lásce (1972)
Léto v Londýně není nic proti létu v Norsku: Potkají se dva Norové a jeden se ptá druhého: "Prosím Tě, kdy bylo letos léto?" "Přece 12. července." "Já vím! Ale v osm ráno nebo večer?"
Asterix v Británii (1986)
Je strašně senza, když smažíš cibulku na rozpáleném slunečnicovém oleji. Přidáš kousek slaniny, sýr strouháš na širokém struhadle a stále sleduj... Zda je správně hustá. (Všechna "s" vyslovená asi jako "f", toto bylo vážně geniální.)
Amarcord (1973)
Návštěva Rimini odškrtnuta, ale moc jsem to tam nepoznávala...
Muž, který měl rád ženy (1977)
Skoro v každém Truffautovi jsem si zatím našla kličku, kterou jsem dospěla k příjemnému zážitku. Zde jsem hledala, ale marně. Zjevení nějaké té osudové Véry bylo zbytečné - přehouplo sice Bernardovo vnímání žen do přijatelnějšího úhlu, ale rozdrtilo jeho charakter (sice na stravitelnější, ale běžnější).
Odhalená stopa (1953)
Spát u tohoto filmu bylo za trest, ta ženská, pořád jenom ječela. Když jsem se probrala poprvé a mrkla jsem na obrazovku, myslela jsem, že jde o Star Trek. Když podruhé, napadla mě Planeta opic. To jen takové malé srandy...
Na ostří nože (1997)
Řekla bych, že Hopkinsův teoretický dobrodruh přecházející s klidnou hlavou do vynucené zkoušky skutečností mi vyhovoval. Byl to takový Old Shatterhand, trochu víc Old... Bohužel, vše okolo (zvláště pak sežraný Steve, který byl od začátku do počtu) už mi připadalo známé, nevzrušující. Dneska zabiju medvědaaa!!! Jak řekl, tak se stalo.
Žena od vedle (1981)
Depardieu hrál perfektně, jeho nejlepší výkon, který jsem viděla. Možná bych odstranila nebo umenšila osekaný příběh paní Jouve, zbytečně fungoval jako příklad pro Mathildino jednání.
Hugo a jeho velký objev (2011)
Scorsese se upnul na pohádkovou fantazii a exkurzi do filmové historie, avšak zapomněl dotahovat další rozjeté linie. Celé to bylo nějak emocionálně nepropojené. Vygradoval vlastně jen příběh Mélièse (i když na to, jaké ze všeho dělal tajemství, se to potom rozpletlo moc snadno a Huga to očividně ani nedojalo). Hugův vztah s otcem - dořešený neuspokojivě (na takový typ pohádky), příběh okolo robota - nejasný (na to, že se kolem něj točil celý děj, nebyla pointa příliš slavná). Na Oscara? Taky bych se přiklonila k Artistovi.