Manson13

Vývoj a mapování jednoho komplikovaného psychologického profilu s temnou hudbou W.W.W. Byl jsem příjemně překvapen a to i přes to, že se film pomalu rozjíždí a ve stejném tempu i plyne. Jediné co by se dalo vytknout je umělost některých dialogů a spousta sprostých slov... ale třeba to mělo umocnit vykreslení doby kdy se film odehrává.

Nemohu si pomoci ale stále jsem si říkal, kde už jsem tohle viděl. Konečně se mi podařilo se odprostit od kvalitně prezentované vizuální dokonalosti, kterou dnes nabízí dnešní kina (i tento film) a před očima se mi zjevil.... "Vinetou - Rudý gentleman". Okořeněný spomalenými záběry společně s citovým vydíráním a přemírou amerického patriotismu. Hlášky hlavních generálů typu: "kluci musíme to zmáknout, na oběd chci být doma", tak to mě bralo kdysi. Nevím, mám z filmu rozpačité pocity. Ale je pravda, že jsem v kině sedět vydržel.

Nálada byla smutná a ponurá, titulky mi náladu zvedly, pak začal film samotný a já se bavil. Nikterak hluboce s odkazem na hlubší sdělení ale bavil jsem se upřímně a od srdce. Film není pro každého, ale děkuji britskému humoru a filmařům i Ozovi za cit pro situace v tomto humoru...

Film, který lze říci ve dvou větách, film formálně kvalitně udělaný. Ale kde je David Fincher? Musel jsem na film koukat na dvakrát a byl jsem rád, že v teple domova a nikoli v kině...

Perfektní práce s pojmem klaustrofobie a jejím využití ve filmu. Temný vývoj a celkem vpořádku stupňovitě vygradované napětí mne zaujalo a ohromilo. To vše ALE až do chvíle co začnou v jeskyních vraždit zmutovaní lidé vypadající jako Marilyn Manson - to už jsem se mohl opravdu pouze smát...

Reálné příběhy o láskách a sexu, (ve kterých se najde asi každý z nás) odehrávající se v nereálném prostředí New Yourku. Tím myslím, prostředí nepřístupné smrtelníkům, živit se jedním článkem v novinách a kupovat si několik tisíců párů bot je pro mne dosti nepochopitelné. Ale čert to vem, seriál mne už dojal, rozbrečel, rozesmál i nutil k zamyšlení nad svým životem (to je možná trošku přitažené za vlasy, ale co... je to tak).

Spike Jonze zde pochopil, že scénář Charlie Kaufmana potřebuje klidný režijní přístup a proto k textu přistupuje s pokorou. Jedna z režijních invencí, které vynikají je pojem "relativizace herce jako idolu", která je nejvíce dominantní v porovnání (ušmudlaných) Cameron Diazové a Johna Cusacka jako protipóly elegantního Johna Malkoviche. Další podivností je fakt, že se nikdo ve filmu nezabírá myšlenkou jak je vůbec možné se dostat do něčí hlavy a to tak, že prolezu tunelem v domě?! Všichni se pouze zajímají o to, jak celý mechanizmus funguje a jak ho pro vlastní potřebu využít... - to jsou částečně převzaté názory K. Theina, ale nelze jinak nežli souhlasit...

Naprosto stupidně předvídatelný scénář, který velmi "obohacuje" - ani nevím zda mi přijde sexy či nikoliv, Shannon Elizabeth. Pokud chceme tuto slečnu vidět v roli "charakterní" policistky, tak si na tyto scény stojí za to počkat. Jinak vtipy spíše úsporně a převážně slabší gagy.

Once je obyčejný nezávislý film o setkání a rozejití dvou normálních lidí, kteří mají kladný vztah k hudbě. Film doplňuje několik klasických klišé, které převažují především na konci filmu. Po shlédnutí musím konstatovat mé očekávání, že film je velice přeceňován. Jako pozitivum považuji hudbu, neboť The Frames jako takové mám rád, a přirozenou roztomilost Markéty Irglové. Mé hodnocení je vidět jednou a stačí. Co se týká udělování Oskarů, tak souhlas se Zrzundou...

Nejdříve jsem chtěl dát hvězdičky čtyři. Z počátku zábava a to upřímně i dost. Ovšem pak jsem se velmi podivil, tři hvězdičky za moralizaci a laciné citové vydírání na konci filmu. Možná se nedokáži přesunout do britského myšlení sedmdesátých let. Ale samotný vztah mezi holčičkou a hlavní postavou působil silně a vyrovnaně i bez zmiňovaného zakončení.