BoredSeal

Dva ucházející díly (2 a 5) nezapadají do sci-fi koncepce Black Mirror tak, jak jsme byli zvyklí, tedy negativní dopad technologií na lidstvo, a nemyslím, že se za to dá nějak vzdáleně považovat paralela mezi Británií v roce 1979 a tou dnešní nebo neohrabaná úvaha o tom, jak z oceněných dokumentů nakonec těží jen společnosti a média, a ne jejich tvůrci. Tradiční díly (1 a 3) bohužel nevytěžily nápad pořádně nebo nám skrz lákavé obsazení naservírovali velmi dementní variaci na milostný trojúhelník bez nějak hloubky. O čtvrtém dílu ani nevím, co říct. Rozhodně bych nečekal, že po pár letech přijde něco, co vypadá, že Netflix požadoval uspěchat za rok, jsem zklamán.

Británie řeší stejné problémy jako v roce 79 - rasismus, vysoká popularita dementních stran atraktivních pro nácky, hrozba atomového útoku z Ruska. Na závěr série opět satira, jen opět škoda pro tohle kazit koncept Black Mirror a nenatočit to radši nějak bokem jako samostatnou hororovou komedii.

Nikdy jsem úplně nedokázal žrát filmový vesmír Marvelu jako celek a bavilo mě jen pár filmů, mezi které patří správně střelená série Strážci galaxie se specifickým humorem Jamese Gunna s velmi fajn obsazením a fajn sci-fi výpravou. Právě týmové popichovačky a vtípky (které Gunn tak dobře umí napsat, kdykoliv něco točí) jsou moje oblíbené části filmu a pamatuju si, jak mě ve dvojce otravovaly scény s Chrisem Prattem a Kurtem Russellem bez svého týmu - ve trojce už je prakticky nonstop příval zábavy a akce s minimem dutých scén (brzdou je snad jen "čekáme tě tady v nebíčku"). Bavil mě i příběh vztahu mývala s mrazivým magorem záporákem (poctivá herecká práce Chukwudi Iwujiho). Trojku tedy fanouškům série můžu doporučit a snad právě i těm divákům, které nebaví fenomén Marvelu a mají rádi alternativní humor.

Andor mě zajímal, protože celovečerák SW: Rogue One považuji za jediný podařený SW film nové éry. A i přes pro dnešní dobu typický syndrom o něco většího počtu dílu, než by stačilo k výbornému hodnocení, jsem spokojený, výtvarná stránka je prostě skvělá a přístup autorů k látce je fajn - ukazují, jak funguje totalita Impéria z pohledu obyčejných občanů i bezpečnostního aparátu, komplikovanost fungování odboje. Hlavní postava je stejně jako ve filmu zahraná tak nějak chladně, ale dá se to vydržet díky většímu množství zajímavých osudů.

Nečekal bych, že si režisér Akin ve své umělecky pestré filmografii jako příští projekt vybere biografii dalšího úspěšného rappera, co se před hudební kariérou živil zločinem, jako kdyby už té únavné glorifikace úspěšných kriminálníků a gangsterů nebylo natočeno a narapováno dost. Od začátku snímku je naštěstí zjevné, že rejžu nalákal vedle rapperovy knihy i pohnutý příběh rapperových rodičů a život blízkovýchodních komunit v německých městech po emigraci a díky tomu je film i pestřejší. Jako násilná mačo oddechovka a noční můra pro voliče SPD a antifanoušků EU je Rheingold ok, jen by mě víc zajímal životopis nějakého jako je Xatarova matka a neuspěl na cizím kontinentu díky rapu nebo zločinu.

Příběh Tiny Turner s jejím triumfálním úspěchem po 40 je fascinující a dokument se snaží divákovi éru připomenout montáží z koncertů. Hlavním plusem je účast staré Tiny vyprávějící v povznesené náladě i temnější životní momenty. Ale informačně i přes svou stopáž je velmi skromný a vyhýbá se faktům, které by pocit ze sedící hvězdy na odpočinku umocnily, od posledního turné v 2009, problémů se zdravím nebo k jejímu švýcarském občanství (k tomu se dokument vyjádří maximálně nicneříkajícími záběry zahrady a jezera za barákem Tiny, haha), což je celkem škoda. Hostující mluvící hlavy včetně veterána hudební kritiky Kurta Lodera řeknou pár vět, což působí dost levně. Pro seznámení dobré, jinak jako dokument průměr.

V třetí sérii seriál dojel na to, že se z původně zajímavých postav staly nudící stereotypy a jediné osvěžení bývá občas zajímavá úvodní "hostující" smrt nebo problémy gay páru. Naprosto mučivá a ničemná je romantická linie sestry a otravné problémy novomanželů jak opsané z kdejaké telenovely, naštěstí je tohle šťastně vyřešeno v závěru.

Film předstírá vyšší koncept, jakési posmrtné psychoanalýzy života, který se postava kvůli strachu bála žít pořádně, ale ve skutečnosti je to hloupoučká osmdesátková romantická nekomedie (protože se není čemu smát) natočená zdlouhavě a nudně, přestože nějaké studio naivně zasolilo lepší výpravu pro fantasy rámec Soudného města. Z filmu pochopitelně vyčnívá mladá charizmatická Meryl Streep, která dokáže dát šťávu i scénám s unylým Albertem Brooksem, který si sám celý film napsal i zrežíroval a stejně nedokázal ten svůj nápad nějak pořádně nakopnout ani v jedné ze svých tří pozic ve štábu. Takhle si nějak představuju předdůchodové stáří, pomalu se odvíjející nudné šedé nic, plácání o kravinách a obhajování své nudné minulosti jako ukázky dobrého charakteru před kritickými lidmi.

Znuděná emancipovaná bankovní úřednice potká ve městě plném gayů a leseb nemožného dědka, který je naštěstí hetero a je z něj tak nadšená, že ho na prvním rande znásilní. Bohužel se jedná o vynálezce stroje času, který honí v San Franciscu Jacka Rozparovače a tak unylou pomalou romanci často přerušuje jakýsi pokus o sci-fi drama. Dnes už je tento film opravdu pomalý a duševně trýznivý i na rychlost 1,25x a je úplně fuk, že tam vedle mizerné herečky hrají dva klasikové záporných rolí Malcolm McDowell a David Warner. Scénář - a charakter Wells je naprosto nenápaditý v tom, co by se všechno mohlo stát a jak budovat nějaké napětí, Jack Rozparovač to moc nerozjíždí a vůbec, tohle je s přehledem asi nejnudnější a nejhorší film o cestování v čase, co jsem kdy viděl.

Pozitivum filmu je fungující chemie ústřední dobře se bavící dvojice Stallone a Russell s občasným humorem kolem Teri Hatcher, která zkazila atmosféru 80kových strip klubů tím, že se nesvlékla a místo toho si debilně zabubnovala. Tango a Cash má zároveň hodně vtipných hlášek a pro pamětníky nebo filmové historiky je osvěžující vidět známé tváře (Maniac Cop!!) ve vedlejších rolích. Bůhvíproč to po akční stránce není moc pecka, záporák je debil, co si hraje s hlodavci a jednoduchý příběh nedokáže kromě humorných scén nakopnout.