Gwilwen

Díky ČT2 se na našich obrazovkách poslední dobou objevilo spousta zajímavých filmů. Tenhle jsem si nenechala ujít už kvůli zdejšímu vysokému hodnocení. Jednou větou - bylo to pozoruhodné sledovat ten propletenec vztahů, který byl navíc ještě prohlouben střídáním časových rovin. Každopádně jsem byla napnutá jak to skončí, ale víc než 3* tomu nedám.

Tak jsem si říkala poté co Jakub Prachař „vyčmuchal“ pod postelí onu „věc“, koho takový námět proboha mohl napadnout??? Teď už je to jedno, nasmála jsem se a pobavila jsem se celkem dobře :-)

Mnoho povyku pro … kopec, óo pardon – vlastně to byla hora. Celkem příjemný film o tom, že vlastně každá země má nějaký ten svůj „Kocourkov“ a tady v tom waleském se snaží banda místních vesničanů nahromadit na svém kopci malý krtinec, který by ho do očí Angličanů a hlavně do map povýšil na horu. Úsměvné, ale přece jen moc zdlouhavé a místy jsem se nudila. Na jedno zkouknutí ale dobré. Konečný verdikt 2,5

Dámy v letech – film o tom, kterak se změní rutinní život dvou starých dam – sester, když naleznou na pobřeží skoro utopeného polského mladíka. Tragikomický, ale přesto úsměvný snímek odehrávající se v půvabném Cornwallu – drsném a krasném, přesně takovém jako je samotný život. Film o snech, ztraceném mládí, žárlivosti a pochopení a překonávání bariér (nejen jazykových). Vyzdvihuji zejména perfektní herecký výkon Judi Dench a Maggie Smith.

Colin Firth se sice pro roli zhýralého Valmonta moc nehodí, nicméně chápu, že jeho kouzlu lze propadnout velice snadno (a to nemá na sobě svetr se sobama). Sám Forman dokazuje, že historické snímky prostě umí, navíc ke spolupráci přizval další Čechy – Theodora Pištěka a Miroslava Ondříčka. Na rozdíl od konkurenčního Friersova snímku pojímá příběh úplně jinak – zaměřuje se spíš na psychologii postav než na vášeň. V konečném vyznění na mě oba snímky zapůsobily rozdílně - zatímco slizkému Malkovichovi jsem takový konec přála, uhlazenějšího Firtha mi bylo hodně líto. Konečný verdikt 3,5*.

Sandra Bullock se nám poslední dobou nějak zamotala do časové smyčky. Nejdřív cestování časem pomocí poštovní schránky v Domě u jezera a nyní střídání přítomnosti s minulostí v Předtuše. S Julianem McMahonem sice tvoří pěkný páreček, jenomže ve filmu je příliš „trhlin“ v čase, načež závěr je předpokladatelný a také neodvratitelný a celkově takový nijaký. Protože mám jinak Sandru ráda dávám 2,5*.

Vizuálně velmi dobré, tedy až na přehnaný počet zpomalených záběrů. Příběhově jednoduché – neohrožených 300 Sparťanů čelí mnohatisícové přesile perských vojsk. Ale přiznám se, že to bylo snad poprvé, kdy jsem Sparťanům fandila – a to díky Gerardu Butlerovi a Davidu Wenhamovi. Navíc taková koncentrace vymakaných hrudníků na 1m2 se taky jen tak nevidí.

Na Hostině jsem si pochutnala. Servírovala se dávka akce zkombinovaná s flashbacky, dobrá hudba. Třešničkami na dortu byli seriozní agent Robert Redford a skvěle mu sekundující sexy Brad Pitt. Operace Hostina aneb záchrana agenta Toma Bishopa se povedla a já dávám 3,5*.

John McClain se vrátil. 12 let se zašíval v posilovně, aby vtrhnul do boje v lepší formě než ve trojce. I když popravdě řečeno virtuální terorismus je protivník poněkud nehmotný, ale i tak silný. Akční podívaná viditelně nehapruje, nejefektnější zůstává skvělá (ikdyž neproveditelná) sekvence v tunelu zakončená sejmutím vrtulníku autem. Willisovi prostě role akčních hrdinů sedí jako ulité a ani tentokrát nezklamal.

John Travolta ve dne prodává barvy, bydlí u maminky a lítá s klukama, aby se o sobotní noci mohl přeměnit v krále tanečního parketu. Travoltova "frajerská" chůze ve mě sice vzbuzuje záchvaty smíchu, ale taneční talent mu upřít nelze. Navíc skvělé písničky od Bee Gees. Pro mě slušné 3*.