Wysch

Když já mám s tímhle Indem takový dobrý zkušenosti. I když dvacet tisíc Čechů zuřivě nadávalo na jeho filmy (s výjimkou Šestýho smyslu), já se u většiny opravdu upřímně bavil. Vždycky jsem u něj našel něco, co mě zaujalo, a pobavilo. A After Earth se tvářilo zezačátku vlastně stejně, vyplivaný scénář, který vyždímal všechny klišé, postavy, že bych jim ani bačkoru nepůjčil, ale "cosi" v tom filmu bylo, co mě bavilo. To však skončilo ve chvíli, kdy se mladej Smith vydal do džungle naší Matičky Země. A bum, najednou to "cosi" bylo pryč, a já nevím, co to bylo, ale na chviličku to vyskočilo nazpátek při scéně na voru ("Wake up! You have to wake up!... WAKE UP!!!"), a pak to bylo zase pryč. No, ale upřímně, koukal jsem na film na mobilu (haha), takže krásy 720p filmu jsem si možná neužil (upřímně říkám, že se mi na mobilu kouká na filmy strašně fajn a netrpím ztrátou vizuálna), a v originále, a tudíž můžu říct to nejdůležitější: Jaden Smith se tátovi fakt podobá fyzicky, herecky je ale strašný dřevo a zuřivě nepříjemně šišlá, že mu často sotva rozumím.

Jasně o třídu horší. Což usuzuju z toho, že přes měsíc od zhlédnutí si z filmu pamatuju jen to, že jsem to viděl. Awesome. Ne, tak jistě, pamatuju si toho víc, ale upřímně řečeno, z celkem upřímně natočený cypoviny se vytratilo kouzlo a zůstala jen touha natočit pokračování, který by třeba mohlo i něco vydělat. Nebo tak to na mě aspoň z filmu působilo. Dokonce i Malkovich a Mirrenka šli o třídu níž. Zkrátka a jednoduše, průměrňák, žádnej zapamatováníhodnej filmovej počin.

No tak asi už chápu, proč je knižní předloha bestsellerem. Oproti "jedničce" jsem se totiž u (Kristovanoho, kdo vymyslel ten českej překlad?) Catching Fire příjemně a mile bavil a samozřejmě, že na tam má zásluhu i Jennifer Lawrence, která zaprvý herecky opravdu povyrostla, zadruhý už asi definitivně dospěla v pořádnou mrdnu. Jenže ono i další osazenství, Hoffman, Sutherland, Harrelson, samozřejmě že Tucci (!!!) a v neposlední řadě i herecky vyspělejší Hutcherson a překvapivě emotivní Banks... zkrátka i další herci přispěli k tomu, že to oprýskaný téma působí na plátně svižně a i když (asi i předloha) vycucává jedno klišé za druhým, film má tempo a spád a hlavně má - což je pro mě nejdůležitější - pro diváka jasný cíl. Pobavit a pokud možno navnadit tak, aby na finále opravdu šel do kina a nebyl jako já, že ano.

Hudba: 5*. LaBeouf: 5*; Mikkelsen: 4*, Wood: 3*, Ron Weasley: 3*; scénář: WTF??????? => 3*

Upřímně je mi jedno, jaký případy ta grupa okolo prošedivělýho děduly řeší, protože to, co je podle mě totálně mimo záběr ostatních rádoby vyšetřovatelských seriálů, je vývoj a vlastní historie postav okolo prošedivělýho páprdy. A ačkoliv se v každém díle tomuhle tématu věnuje tak odhadem pět minut času, mně to stačí na to, abych chtěl vidět další díl, abych se o tom sukničkářským DiNozzovi, geekoidním McGeem a (pro mě fyzicky nepřitažlivou) Zivou dozvěděl něco víc. Ale imho nejvíc mě baví postava Duckyho, kterej si povídá s mrtvolama. (Kate jsem oplakal, jejich vztah s DiNozzem byl naprosto geniálně napsanej.) // Update: Jako silnou stránku chápu to, že do každé sezóny se dá naskočit i bez znalosti předchozích událostí, ačkoliv třeba přelom 9 / 10 a 10 / 11 a nejspíš i 12 / 13 si určitě nějaké to vědomí předchozích událostí vyžaduje. Přesto je skvělé, jak se tvůrcům i v pozdějších řadách daří budovat tým a udržovat jeho atmosféru, což je ve výsledku to, co táhne celý seriál dál. O to zajímavější je, že postavy přicházejí a odcházejí. Ziva byla nahrazena blondýnou jak z titulky časopisu, ale během třinácté sezóny se scénáristům podařilo Bishopové dodat větší hloubku, hlavně v ohledu jejího vztahu ke Gibbsovi, resp. to, že Gibbs ji začal brát jako vlastní dceru, což z ní v mých očích udělalo okamžitě důležitější charakter. Current season: 15. Odchod DiNozza mi nevadil. Ačkoliv mi bude chybět, musím přiznat, že stárnoucí a přibírající Weatherly nemůže hrát věčného kluka DiNozza donekonečna, a tak jsem rád, že odešel (když se scénáristi vykašlou na posun jeho postavy, stále jako-teen-se-chovající-DiNozzo nemůže fungovat pořád). Jeho nástupce (Torres / Valderrama) se mi zpočátku nezamlouval, ale dostal solidní background a imho je za DiNozza skvělou náhradou. Esposito papá. Britskej černoch je ale na odstřel. Naštěstí to vypadá, že NCIS dostala v S15E04 v podobě Marii Bello dalšího skvělýho herce a další zajímavej charakter se zajímavým background. Šestnáctá řada mi ve svým závěru objasnila, proč byla asi Ziva David tak oblíbenou postavou (aspoň za mořem teda), protože můžu s klidem říct, bez toho abych spoileroval, že pro Gibbse asi byla tou druhou z jeho Daughters. Sedmnáctá řada upřímně moc zajímavá pro mě nebyla, o to víc, že její závěr vedl k osmnácté, kterou s klidem označím ve své první polovině za nejhorší vůbec. Může za to samozřejmě z části i Covid, ale hlavně neschopnost tvůrců něco solidního napsat: Ze všech Covidem ovlivněných procedurálních dramat nebo seriálů, které jsem viděl, má osmnáctá řada NCIS nejslabší scénář - jako typický příklad, kdy si tvůrci / scenáristi nevidí do klávesnice je tuším osmý díl, kdy Maria Bello řekne, že chce z toho místa, kde právě je, co nejrychleji vypadnout, aby za deset minut řekla: "Sorry, Gibbsi, ale já tu zůstanu a nevrátím se s tebou." Jako what the phuck? A třešničkou na dortu je samozřejmě odchod Emily Wickersham. Teda jako ne že by odchod byl napsanej nějak extrémně špatně, ale půlku řady tvůrci pokračují v budování vztahu mezi ní a Nickem a pak to z ničeho nic odpískají. Jasně, návrat není vyloučen, nějaké to cameo taky ne, ale logiku to imho nemá. Naštěstí její místo zabírá v devatenácté řadě Katrina Law a každej ví, že pro Katrinu Law mám extrémní crush, protože je to jediná herečka, kterou jsem kdy sledoval na twitteru. Since 2010, I guess.

No co já bych dal za to, abych taky takhle mohl zatínat pěsti. Samozřejmě, že se mi nabízí a podbízí srovnání s Love Actually, ale podle mě jsou to naprosto nesrovnatelný romantický věci. Neboť zatímco Love Actually je tak nějak o tý lásce, About Time je... no ano, je o čase. A našem místě v něm. A ano, poplakal jsem si, když Bill Nighy umřel :) Oproti Love Actually tak About Time působí trochu víc do-sebe-zahleděnějc, ale to ani tak moc nevadí, protože v Curtisově podání i za do-sebe-zahleděnost je více než snesitelná, je sympatická a ke všemu ještě funguje jako jakejsi vyprávěcí prvek. Jen se tak nějak nemůžu zbavit dojmu, že na stoprocentní dardu rudejch hvězd to do sebe byly zahleděný až moc. Asi to pořád srovnávám s Love Actually. Který mimochodem netrpí opakovaným sledováním, čehož se u About Time celkem bojím, že trpět bude. Napodruhé si to příští Vánoce sotva pustím.

Já to viděl! Já to viděl v bedně! A mělo to koule!

Rok od roku mě na jedničce Home Alone začíná víc a víc štvát, že těch pastí je tak nějak málo a že tak nějak to nemá ještě aspoň jednu příběhovou zápletku navíc. Přesto je pro mě Home Alone (i s 2) jedním z nejlepších vánočních filmů. Proč? Nemám šajnu.

* Preiss + Kubařová, ostatní je totální sračka. A to i s ohledem na český subžánr "štědrovečerních sraček"... ehm, pohádek. To i to Peklo s Mádlem dřív odpoledne byla lepší věc. Chjo. Natočte už konečně nějakou štědrovečerní pohádku, která bude plnit svůj účel i bez toho, že by prachsprostě kopírovala, kradla, držela se jakýchsi zaběhnutých kolejí, pospíchala do finále a zabíjela přítomný herecký ansámbl. Chjo, pane Zelenko, co jste to napsal? Co jste to natočil? Průjemnou štědrovečerní věc, na kterou si za patnáct minut už nikdo raději nevzpomene.

Až jednou lidi pochopěj, že nejdou na Hobita, ale na PJ a na Středozem, bude na tom světě krásně.