Wysch

Hned na začátek asi řeknu, že dávám pátou hvězdu jaksi navíc, a to spíš natruc. A hned potom dodám, že celej ten obsah od drtickyy je špatně. A teď k tomu proč. Bylo nebylo, na severoamerickým kontinentu se rozmohla nezávislá scéna, jejímž cílem bylo točit vlastní filmy za malej peníz, a přitom se snažit o co největší autenticitu a každodennost. Začalo se jí z bůhvíjakýho důvodu říkat mumblecore. V Česku je tohle subžánr totálně neznámý, pokud náhodou někdo zkoukl například V/H/S, ani netuší, že na mumblecore koukal. Jenže mumblecore není jen o autenticitě, za účelem dosáhnutí co nejmenšího rozpočtu se často pracuje s neherci a improvizací, jenže ani to nemusí prej bejt pravidlem. Drinking Buddies jsou improvizační, absolutně nejvíc to poznáte na Anně Kendrick, která absolutně netuší, co má dělat, a proto se jeví z hereckýho ansámblu jako nejslabší. Drinking Buddies však pracují s velkými hollywoodskými jmény, ať už zmíněnou Annou Kendrick, nebo hlavně stále populárnější Olivií Wilde. Ron Livingston už je možná trochu za zenitem, ale i on má jméno. Je tudíž celkem zábava sledovat Olivii Wilde, která hraje spontánně, a padne jí to snad nejvíc, co jsem zatím u ní viděl. Jenže, kdyby tohle bylo základem mýho celkem vysokýho hodnocení, asi bych byl padlej na hlavu. Co je podle mě na Drinking Buddies čtyř-až-pětihvězdičkové, to je režie a práce s emocemi. On totiž Joe Swanberg vůbec netlačí na pilu, a hlavně absolutně nic nevysvětluje a absolutně nic neříká, co si má divák myslet. On totiž míň pozornější divák nabude dojmu, že ve filmu se vůbec nic neděje, a jedinou závažnější scénu postřehne při výletu na pláž. Ale to, co je mistrovské, je balancování na hraně mezi vztahy a postavami, a to samozřejmě hlavně u ústřední dvojice Kate - Luke. Jenže, a tady je to, co je na obsahu drtickyy špatně - Kate v jisté pasáži dává najevo, že k Lukovi cosi cítí, a i na Lukovi je vidět, že ke Kate má jisté city, přesto tohle jiskření nikdy nepřekročí do fáze (okatého) flirtování. Veškerý jejich vztah totiž nejenže vysvětluje samotný název filmu, ale hlavně Lukův přístup ke Kate, kterou bere jako opravdového kámoše (a proto s ní nejde plavat, a proto jí říká stále "my friend" a hlavně proto může balancovat na hraně jistý intimity a lásky, a přesto nikdy nesklouznout do flirtu a případně nevěry. Drinking Buddies je film veskrze divnej, protože divákovi fakticky nic přímo neříká, a vyžaduje trochu pozornější obecenstvo, aby mu sdělil jistou ideu, která za filmem stojí. Nejlepší na tom totiž je, že takhle se indie film posouvá ještě trochu jinam, už to není "obyčejné" mumblecore, stává se ale jistým off-streamovým filmem a nadnáší otázky, které se žánru každodenní filmařiny dotýkají, ale vždy jen povrchně. Drinking Buddies nebuduje žádný vztah mezi postavami, a to je to, co divák nechápe, on film chápe jako nějakou příběhovou linku, jenže příběh v DB téměř není a všechno je to o filmové řeči, která vysvětluje, co mezi oběma hlavními postavami skutečně je. A pokud to NIKDO nepochopil za celých 90 minut, musí se nutně podívat opakovaně na závěrečnou scénu, která nejenže je imho nejlepší z celého filmu, ale zároveň jej i celý vystihuje, a to jak po stránce "příběhové", tak po stránce řemeslné. Bezeslovný jednostopý záběr bez detailu prodává postavy v prostředí, a nikoliv jejich dialogy nebo charaktery. A o tom tak nějak částečně ten mumblecore je, a proto ostatně dávám o tu hvězdu navíc. Páč je to milý, je to příjemný, kdo to zažil či zažívá, se usmívá od začátku do konce. Není to upjatý, netlačí to na pilu, a ke všemu je to ještě příjemně jiný film.

Moje TISÏCOVKA v hodnocení je bohužel Percy Jackson. Chjoo. Pecka. Ještě větší sračka, než jednička, akorát mám pocit, že tak nějak vyprchala ta svěžest. A hlavně vyprchal Sean Bean (byl tam vůbec???) a Kevin McKidd a úplně nejhůř to odsral Pierce Brosnan, jehož postava nevyprchala, jen herec se změnil. Tak nějak jsem naivně doufal, že to bude mít stejný sračkoidní grády jako Lightning Thief, ale se zmizelým osazenstvem jako by zmizela i zábavná sračkoidnost. Jo, zkouknul jsem Moře nestvůr na jeden zátah, aniž by mě to nějak bolelo, ale tady opravdu nehrozí, že budu mít doma blu-ray s tímhle filmem, takže chudák Lightning Thief zůstane na poličce asi sám. Může za to Chris Columbus, že jeho "jednička" byla pro mě zábavnější? Nebo opravdu to osazenstvo? Nebo je ve filmu ještě kousek něčeho jinýho, co Sea of Monsters postrádá? Takovej ten pověstnej kousek duše? Nevím. Sea of Monsters je nakonec přeci jen solidní rutina, dobře otrikovaná a !!! ozvučená !!!, ale nejsem si jistej, jestli ty tři hvězdičky dávám zaslouženě. [zhlédnuto někdy 17.9. v ústeckým CinemaCity], komentář napsán s hodně velkou sekyrou nad předprodukčním kusem DVD, nad jehož obalem jako bych se vrátil do osmdesátejch let. To opravdu nemohli přijít s lepším?? P.S. P.S. Nathan Fillion si to neskutečně dává! Škoda, že dostal odhadem půl minuty.

Dávám hvězdičku asi navíc, než bych měl, sám mám z filmu rozporuplný pocity, což je asi daný tím, že scénář je ohlodanej na kost a nedává prostor k ničemu hlubšímu, než jakýmusi psychologickýmu rozboru osobnosti pohybující se na pomezí spravedlnosti a pomsty. Jistý ale je to, že já bych ty zmrdy takhle rychle umřít nenechal, pěkně bych si na nich pochutnal, než bych je (s)prostě zastřelil. Zmrdy jedny průsvitný.

Kamogavu dabuje, milej Naslunde, nekdo jinej, protoze puvodni daber, Utsumi Kenji, letos v cervnu umrel na rakovinu. Pozitivni aspon budiz to, ze byla potvrzena cast z mangy, v niz po druhe svetove Kamogava a Nekota bojuji proti Andersonovi :) imho nejlepsi cast cele mangy :) Budiz jeste zajimavost, ze Kamogavu ted dabuje Shozo Iizuka, ktery v Challengerovi daboval Miguela, trenera Bryana Hawka. Miguel se prave objevuje v manze v povalecne pasazi :)

Nějak jsem zapomněl ohodnotit a okomentovat nejlepší českej film roku 2012. Jak je to možný? No tak dejme tomu, že Ve stínu je nejlepší českej film roku 2012. Tečka. Velice těsných 85%, možná i proto, že na českou kinematografii je tenhle film naprosto nevídaným počinem.

Ty krávo. Jako potenciální historik k filmu řeknu svoje, jen co ze mně vyprší pozůstatky emoční bomby. // No chtěl jsem napsat jakože ještě něco víc, ale časem jsem nad tím pořád tak a tak přemýšlel, až mi došlo, že ta emoční bomba je naprosto vystihující. Ale nebylo by to fér, abych to nějak nerozvinul. Zaprvé: Ta emoční bomba je hlavně v první třetině (odhaduji tedy, že v prvním díle). Paní Pokorná je naprosto nedostižitelná a její ztvárnění Palachovy matky a hlavně její výstup ve vlaku byly pro mě tak dechberoucí, až jsem měl s to chutí zvednout sluchátko a zavolat 1188, aby mi na ní našli číslo. Paní Jaroslava Pokorná je hlavně v první třetině filmu naprosto dominující a určující, co divák vnímá víc. Jestli Palachovo sebeupálení, nebo to, že byl debil a zapálil se, ačkoliv musel jasně dopředu vědět, že ničeho nedosáhne a hlavně, že nechá svoji matku úplně samotnou. V téže třetině filmu překvapí podle mě hlavně Kotek. Nepřekvapí Trojan. Strašně zamrzí Pauhofová (podle mě totálně rána mimo, co se dramaturgie týče). V druhé a třetí bohužel dominuje Pauhofová, a tak spíš moje pozornost putovala k tomu, abych se zajímal, jak tvůrci ztvárnili normalizační socialismus, který u nás byl. Zadruhé: Film má celou řadu historických lapsů. Což je pochopitelné. Zaprvé Trávniček (Kotek) nebyl jeden, ale chápu, proč Trávniček ve filmu vlastně zastupuje všechny tři čtyři historické postavy, které ve výsledku za Palachiádou z řad studenstva stály. Dále Burešová byla starší. Jenže to všechno jsou kousíčky. Hlavní je, že je vidět, že doktor Blažek, který pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů, měl scénář v rukou. Měl jsem tu čest s doktorem Blažkem jednou mluvit, byť si to jistě sám nevybavuje, měl jsem z něj pocit, že chlap je to chytrej a hlavně celý to jeho zaměření na totalitní režimy a česko-polské vztahy není žádná habaďůra (jako by bylo u mě, kdybych náhodou někdy v budoucnu chtěl jít třeba i na magisterský a doktorský studium - protože já bych na to zvysoka sral). Co se týče atmosféry, normalizačních praktik po Pražském jaru, takhle to skutečně zkrátka bylo. A člověk si říká, jak je možné, že to všichni viděli a nikdo s tím nic neudělal? Sebeupálení Jana Palacha je krásná věc, stejně Zajíc, Hlavatý, Plocek, Šefčík (byla o něm vůbec řeč?), ale Jan Palach byl student historie, tedy můj potenciální kolega, a přesto rozsah jeho myšlení absolutně neodpovídá tomu, že by takovej obor studovat měl. "Udělal jsem to proto, aby odešli Rusové," řekl 'oficiálně', neoficiálně proto, že se mu hnusila pasitiva lidí proti sovětskýmu tisku (který tady u nás vycházel) a chtěl snad generální stávku. Palach byl v prváku, kdyby snad byl v druháku, už by jen z historie věděl, že sebeupálení je čin hezký a záslužný, ale v akatolické nebo rovnou totálně ateistické společnosti je to čin naprosto nicneměnící. Natožpak v zemi, která je zasažena sovětskou okupací, v zemi, kde je znovu cenzura a vládne tvrdě třídnický režim. Nene, pane Palachu, vaše smrt změnila jen to, že jste nechal svoji matku samotnou, a že kvůli tomu byla v Bohnicích, stejně jako váš bratr. Ale zpátky k filmu. Hořící keř je krásným příkladem toho, že u nás je spousta materiálu na super filmy, ale neumíme jej natočit a možná ani (prozatím) napsat. Scénárista je mladý ucho, a tak je možný, že s "jeho" filmem přijde něco jako renesance českého filmu, který už potřebuje vyrůst z Pelíšků a jinejch hořkejch rádoby komediálních sraček. Tendence českého filmu, tak patrná v Poutech, Ve stínu nebo právě Hořícím keři, se snad konečně v dobré obrací. Jediné, co na filmu opravdu zamrzí, je fakt, že je to televizní zpracování, a tak film šel nejprv do televize a teprve potom v tříapůlhodinové verzi (kterou jsem viděl já) na plátna a na fošny. Protože tenhle film bych chtěl vidět s českou vlaječkou mezi nominované v Hollywoodu na nejlepšího cizojazyčnýho plešouna. Neboť roku 2013 u nás nic lepšího (nejspíš) nevzniklo. Jo a prosím, nějaké ocenění pro paní Pokornou. Byla dokonalá. Její herectví totiž ukázalo i tu druhou stranu, kterou ve školách v dějepise nevidíte - totiž, že Palach žil, byl a umřel a někdo pro něj hodně plakal.

No velevážené panstvo, tomuhle říkám píčovinanakvadrát. Scénář je vyflusanej a vyždímanej do mrtě absolutníma totálníma kýčovitýma klišé(ma), který ke všemu jsou ještě jakžtakž míněný vážně. Alegorie pro děti? Leda prd. Děti se u toho budou nudit a dospělý jsou na to moc dospělý, aby vtípky a scénáristický kličky brali vážně. Děti budou pořád šneky zašlapávat a kochat se, jak jim křoupe ulita, a když už to dělat nebudou, budou dělat vrrrrrum vzuuuum se šnekem po asfaltu. Jenže kupodivu to ve [3D] vypadá aspoň pěkně a k tomu ke všemu je tam celkem povedený hlasový osazenstvo v čele s Peňou a Samuelem. Postrádá to nadhled, vtip, atmosféru, cokoliv, po scénáristický stránce je to sračka, ale nějak záhadně to funguje tak, že se to dá zhlídnout na jeden zátah, aniž by v sedačce bolel zadek.

Kdyby to nebylo tak laciný, moralizující a ke všemu ještě mělký, určitě bych si dovolil přirovnat Bling Ring k Somewhere, který využívá stejných prostředků k rozvíjení postav, ale vynechává prázdný řeči, kterýma podle mě Bling Ring přetejká a zbytečně tak kazí emoční dojem z filmu. Respektive tak posouvají film níže k obyčejnému filmovému průměru. Téma netéma, sympatický postavy nesympatický postavy, The Bling Ring je ve výsledku prázdným moralizujícím filmem s nepříjemně naivníma postavama.

[TV] Čtyři nebo pět? Když pátou, dám ji jen proto, že to je ze zaprděnýho Česka, na jehož poměry je seriálový zpracování případu Edity Tichý opravdu unikát? Když dám čtyři, bude to znamenat, že Bukowsky obstojí v porovnání s konkurencí z Evropy a USA? Nebo pořád budu hodnotit příliš dobře? Protože po scénáristický stránce si Cirkus Bukowsky (CB) zaslouží místama přes držku a po technický stránce je vidět, že pan Pachl se až moc zhlédl v severských detektivkách. Případ je jednoduchej, ale je složitě vyprávěn a jeho rozpletení je jaksi tak stupidní, že by to průměrnýmu děčínskýmu policajtovi trvalo rozlousknout asi tak tři hodiny. Úplatnej policajt, meganenažranej loďař a dvojice nevoholenejch pobudů, z nichž jeden pígluje svoje studentky a ten druhej má těžkej problém se zátkama u lahví... a k tomu ke všemu ještě policajtskej šéf před penzí s nemocným srdcem - no dá se najít někde ještě větší klišé? Netuším. Ale Řezníček a hlavně Čermák jsou skvělí a mám takovej dojem, že si to natáčení celkem užili, byť teda Řezníček podle mě zas tak velkej Casanova nejni a hlavně by potřeboval trochu provětrat kopulační rouru, páč pokud se mu v ní někdo nepošťourá, zcela určitě tam musí mít celou rodinku písmenek, taťku H, mamku I a jejich dítě V. Absolutně žádná ochrana rozhodně moc edukativní pro český dětičky není, stejně tak množství vykouřenejch cigaret, který úměrně roste tomu, jak blbějš se tváří scénář. Protože nebuďme přehnaně patriotističtí, pokud má CB v něčem slabinu, je to právě scénář. A Hybnerka. Na druhou stranu, s množstvím vykouřenejch seriálovejch cigaret stoupá i potřeba ten seriál konečně dokouknout a kdybych neměl v poslední scéně posledního šestýho dílu šílenej packet loss, kterej vyústil v totální zásek prohlížeče na ivysilani.cz, troufl bych si tvrdit, že tak dobře jsem se u českýho počinu ještě nepobavil. Což je vlastně pravda. CB je zkrátka na český poměry něco tak osvěžujícího, až to baví, byť je to úplně pitomě napsaný. Největší problém je totiž v tom, že pokud by Bukowsky a Kuneš měli dostatek důkazů hned na začátku, vyřeší případ během tři vteřin, jenže aby to bylo jó napínavý, Pachl servíruje důkazy postupně, což vede k jejich náhodnému objevování. A tak největší políček rozumně uvažující divák dostane ve chvíli, kdy Bukowsky objeví Editin deník. V bytě, kterej kriminálka musela logicky projít od zdi ke zdi. A nejhorší na tom je, že ten deník zkrátka dobře schovanej není. A tak no.

Eh? Viděl jsem ultimátní sračku, jak se mi tu snažíte navěsit pod nos, nebo jsem viděl ultimátní sračkoidní srandu, která se NEBERE VÁŽNĚ? Eh. Vážně. Byla to prdel. Dávám ale hvězdičku navíc, asi natruc.