AloeB

Věta "I'm not a quitter. I'm that cunt!" mě naprosto dostala a výrazně podpořila skličující finále, které bylo kratší než jsem čekal a utnutý konec filmu nastavil spoustu ne otázek, ale obav a zděšení. Ne nadarmo je proto poslední scéna s dvojčaty tak skličující. A upřímně, ačkoliv je Nick zmrd, zcela se s ním ztotožňuji, částečně i proto, že ta jeho studentka-milenka je prostě sexy, ale hlavně proto, že ve srovnání s Amy by klidně mohl být svatým patronem věrnosti a pokory. Ben Batffleck zahrál arogantního hajzla více než dobře, znovu ale nemůže být srovnán s představitelkou jeho ženy, která se zasloužila o to, že vlhké fanynky HIMYM budou tomuto filmu ze vzteku dávat minimálně o jednu hvězdu horší hodnocení. Jednou z nejlepších je zde ale postava právníka, který potvrzuje zlaté Fincherovské pravidlo, které praví, že nejlepší postavy v jeho filmech jsou buď černé, nebo je hraje Brad Pitt, v tomto případě jde samozřejmě o první možnost. V souvislosti s režisérem ještě dodám, že v porovnání s jeho standartem je toto šlápota dolů, jak už však bylo řečeno, v případě tohoto mistra jde stále o vysoký nadstandart, který dokázal vtáhnout stejně jako ostatní jeho filmy.

Když se setká parta asociálních pošuků z osmdesátek se Stephenem Kingem, může vzniknout To, nebo se také začnou dít ještě podivnější věci. A úmorného spisovatele nezmiňuji omylem, nejen že o něm padne zmínka v jedné z epizod, z celého seriálu však jde cítit jako by nad tím držel ruku stvořitele. Nemyslím si sice že by tento autor nechal šerifa zcela nelogicky vniknout do utajované státní laboratoře, nebo by nechal matku odhalit nejen nedopitou dvanáctku v ledničce, ale i o jedno číslo méně ve sklepě, rozhodně by nám ale naservíroval solidní zábavu jakou tento o něco podivnější pořad než je obvyklé nabízí. Klidně to potvrdím plivnutím na ruku, ale první sérii jsem dokoukal za méně než osm hodin v šíleném sledu všech epizod za sebou neustále přitom slintaje na peřinu. Ti malí haranti jsou naprosto skvělí. Nancy by byla pár let zpátky mým vlhkým snem a je skvělé že na konci skončila s tím s kým skončila. Willova matka a její šílenství je k nezaplacení. Ale nejlepší postavou je jednoznačně šerif Hopper o kterém jsem si původně myslel že bude archetypem takového toho poněkud blbšího pána, který mladé hrdiny nahání a kazí jim legraci, namísto toho tu ale byl za největšího badasse, který ačkoliv byl paradoxně nejméně reálnou postavou ze všech hlavních (ono bez postihu bít vládní zaměstnance a lidi na ulicích není vždy úplně policajtské), na druhou stranu je to stále ta osoba, která řekla matce že jde na debatní kroužek a namísto toho klátil Chrissy Carpenterovou v tátovym Oldsmobilu a To už si zaslouží metál. Původně jsem chtěl hodnotit a komentovat až po sérii druhé, nemůžu však jinak, komentuju, hodnotím už teď a doufám že pokračování nebo vyprchání vší euforie nezmění můj pohled na toto kingovsky nekingovské Dračí doupě. Druhá série je pak novým, vzrušujícím a vlastně také celkem zbytečným doplněním příběhu. Dobrodružství začíná na novo, všechno je nové, větší, děsivější, absurdnější. Všechny ty neznámé věci jsou nám už dávno známy a na tajemnosti to dílu ubírá, s tím se však tvůrci poprali na jedničku. Will je tu opět jen oběť bez našich sympatií, ostatní tři spratci jsou však stále zlatí a přibírají k sobě tubulárně sympatickou členku party. Většina postav je ještě sympatičtější než dřív, ty nové jsou zábavné a o kapku lepší než v první sérii. Co se týče samotných kořenů příběhu, druhá řada bohužel nezapustila moc hluboko pod Hawkins a naopak je mnohdy odhaluje v celé své zmatené kráse. Toto vše však díky velkolepému závěru zapomínáme a nakonec nevadí ani půlhodinový epilog, který je až příliš šťastný, kdyby nebylo poslední scény. Nejlepší postavy jsou tu jednoznačně roztomilý Dusty (který na konci cosplayuje pubertální období Petera Dinklagea) a božský šerif Hopper, který je největším seriálovým badassem ever. Na třetí sérii se těším jako malé děcko. A jestli byla druhá série jen větší, tak ta třetí je doslova VÉÉÉÉLKÁÁÁ. Schéma se neustále opakuje, jen je tu větší příšera, větší vládni konspirace, větší lokace, o dost luxusnější záběry, víc CGI, víc kýče, ale vadí mi to všechno? Vlastně ne, tomuto seriálu to prostě odpustím a stále si to rád užívám. A schválně, kdo věděl, že je Suzie skutečná? Já ano :D Čtvrtou sérii už jsem si pouštěl víceméně po vychladnutí z nadšení, nicméně celých těch deset nebo kolik hodin její první poloviny jsem shlédl za jednu noc (skoro) a ačkoliv jsem se bál její zbytečnosti a překombinovanosti, tak oproti té předchozí až tak zbytečná nebyla a že byla trochu překombinovaná vlastně nevadilo. V konečném důsledku mně i nevadí, že nový zloun Vecna je lidského původu a že některé linky jsou občas natahované, až z toho trochu krvácí nos. Trochu se však obávám, co se nám ukáže za měsíc v závěru.

Jedna z nejlepších adaptací herní série, kterou jsem kdy viděl není překvapivě filmová, ale jde o seriál a ještě k tomu animovaný. Což je možná hlavní plus celé adaptace, protože chtít toto po hraném snímku by bylo nemožné. Ale formou anime funguje Castlevania naprosto dokonale i přes mnohé stylistické či logické chyby a někdy delší souboje či naopak velké vyčkávání uprostřed série druhé. Sice jde v podstatě jen o akční blbinku, kde se na quest za zabitím Drákuly vydávají upír Lestat, Ezio Auditore a Megumia kde je akce hernější než ve Warcraftu nebo Princi z Persie a přesto funguje líp než nějaký Warcraft (na Prince z Persie si šahat nebudu), ale co je hlavní je to temná, krvavá mlátička plná monster, kacířů, upírů a všeho možného. Jen je škoda menší rozvinutí otázky z prologu, tedy víra x věda, věřím ale že k tomu se dostaneme v dalších sériích.

Punishera jsem teď dokoukal první sérii. A k mému naprostému překvapení mě to velmi překvapilo :D Nečekal jsem sice nějakou klasickou Marvelovskou kravinku s tunou dětských vtipů a stupidní akce, která za chvíli skončí, spíš jsem očekával opačný extrém. Tedy přehnaně dramaticky zpracovanou látku s falešnou a nevydařenou snahou natočit hodnotné dílo s přesahem a přesto tam narvat komiksovou akci (takto nějak si představuji většinu Netflixovských adaptací). Ach, jak moc jsem se mýlil. Začátek je sice hodně pomalý, nudný a skutečně může působit vyumělkovaně, za to co přijde později to ale stojí. Už od nějaké páté, čtvrté epizody to začíná být cool, osmá devátá to už plně rozjíždí a od desáté (která je majstrštyk jak originálním stylem, tak i jednou z nejlepších mnou viděných akcí) to je opravdová slast. Ano najde se tu pár nesrovnalostí a přes všechnu tu realističnost a dospělost i sem tam nějaká naivita, ale toto lze odpustit. I Bůh občas dělá chyby, viz třeba Sedm psychopatů :D Co mě mrzí asi nejvíc tak celkové opomenutí většího politického přesahu z deváté a desáté epizody, který by si jistě zasloužil prostor a bylo by zajímavé, kdyby na toto navázala druhá série, které se velmi obávám (trailer moc nezaujal a Jigsawovo znetvoření je zde až směšně nevýrazné). Pokud však dvojka naváže na kritiku systému a anarchisty, mohl by se seriál vyšplhat do neuvěřitelných výšek, jinak bude jen zoufale natahovaným komorním dramatem s přemírou krve a vyždímaným hlavním hrdinou.

Na jednu stranu opravdu skvělá komedie s ironií, nadhledem a velmi suchým humorem, ve srovnání s ukázkami z knihy které se mi dostali pod oči je to však slabý odvar. Čestné uznání Víznerovi, Havelkovi a představiteli doktora Vlacha, nejlépe zahranou postavou je však stále teta Kateřina, natolik otravná že bych ji bez výčitek vzal do náruče a hodil do kašny.

Tomuto vychvalovanému kousku, prý o dost intenzivnějšímu než Láska je kurva, jsem nijak moc nedával. A to byla chyba. Jako bych nevěděl jaký je Iñárritu výborný režisér, jako bych neznal famózního del Tora, odhodlal jsem se k filmu se značnou skepsí až nyní a byla to fuška. Přesto jsem si ty dvě hodiny nechronologického vyprávění spojeného jednou jedinou automobilovou havárií podobně jako v Amores Perros, jen s větším citem a duší, navíc více propojenější než příběh tří páníčků. Chybí tomu sice El Chivo, na druhou stranu to má doslova srdce a to se cení.

I přes nějakou tu překombinovanost si drží tento film hodně vysokou kvalitu. Dostal mne jak závěrečný podraz, tak i naprosto úchvatná Newmanova role.

Přestože je zmatený, dostatečně nevysvětlující a nehodný zvlášť pro diváka, který není znalý knih, což naštěstí nejsem a proto tuto adaptaci nejlepší knihy s klidem označím jako druhý nejlepší film Potterovské série. Zásluhu na tom nemá jen vzrůstající temná atmosféra, knižní zápletka, můj oblíbený Fénixův řád, mimo jiné i jeden z nejlepších Potterových prologů, ale mastodontí podíl má na tom zcela překvapivě naprosto brilantní řadový padouch v podobě profesorky Umbridgeové, kterou nemůžu srovnávat s Voldemortem či Grindelwaldem ne proto že by si je strčila do kapsy, ale z toho důvodu, že jde o úplně jiný typ záporného charakteru. Rád bych nějaký podobný viděl i v nějaké teen comedy, případně teen romance, problém je však tom, že komplexnost charakteru Umbridgeové nespadá jen do školního prostředí, její povaha má i politické pozadí, navíc specifické pro určitou situaci. Umbridgeová není záporákem jen pro svoje středověké školní metody, kruté zacházení se studenty a sadistické potěšení z jejich mučení, ale téže proto že představuje vliv pokrytecké a nespravedlivé politiky, které je naprosto oddaná a zároveň dělá za jejich zády ještě horší věci (Cruciatus, nelegální použití Veritaséra) to vše pod maskou hodné paninky co si vaří čaj, miluje růžovou a má ráda kočičky. A to ještě nepředvedla vše, počkejme si na sedmý díl. Ke chvále charakteru ještě pochválím herečku, které jsem po pátém Jindrovi Hrnčířovi nevěřil její roli ve Zlobě, kde hrála hodnou vílu. Už Temný rytíř nám ukázal že v mainstreamové filmy často dělá jejich padouch a toto to jen potvrzuje.

Ono to v konečném důsledku zábavné je. Občas. V některých momentech jde dokonce i o humor, který bych se odvážil nazvat inteligentním. Pokud je však film založen na tom abychom se smáli tomu, jak debilní vlastně je, ztrácí pro mne bohužel hodnotu. Také nechápu zasazení příběhu, ten je natolik absurdní a s ničím nesvázaný, že by mohl fungovat naprosto kdekoliv a tvůrci namísto toho dehonestují takové zajímavé téma (což je patrně účel). Hvězdička je tedy jen za některé vtípky a hlavně za podtitulkovou scénu, víc si však film nijak nezaslouží.

Námět je velmi zajímavý a líbí se mi přestože nemám rád slony :) příběh bohužel není moc propracovaný a rychle vyšumí. Jedno opilé slůně příběh nedělá.