Hellboy

Úchylný film s Nickem Caveem v hlavní roli:) První půlhodinku se film překonává ve vrstvení šokujících scén. Pak přijde na řadu pořádně divný humor, což vrcholí několika naprosto dokonalými hudebními vystoupeními. Tohle si musím někdy zopakovat! EDIT: (Poprvé 6.6.2011 Klubovna, podruhé 7.4.2013 a rovnou zvyšuji hodnocení na 5. Rolf de Heer je génius).

Barák plný postav, kterým se postupně dějí různé nepříjemné nehody... Crazy taškařice, kterou bych očekával spíše od Japonců. Zápletka je tak neuvěřitelná, že svými ulítlými nápady překonává i americkou produkci, kterou se (předpokládám) inspirovala. Občas je to až nepříjemné, některé fekální vtipy jako by vypadly z komedií bratří Farrellyových.

Na Barvě kouzel je (na rozdíl od Otce prasátek) vidět, že Vadim Jean dostal na svůj projekt mnohem více peněz, hraje zde více známějších herců (Tim Curry, Sean Astin, Jeremy Irons...), Smrťě mluví Christopher Lee a trikové scény jsou opulentnější. Přestože je to pořád ještě docela zmatek, dá se na to dívat snadněji, než právě na Otce prasátek. Pořád se ale ještě jedná spíše o film na experimentální rovině, přičemž oním experimentem myslím podivnou touhu adaptovat Pratchettovy knihy (Barva kouzel a Lehké fantastično) snad stránku po stránce.

Filmové adaptace jednoho z nejoriginálnějších sci-fi spisovatelů, Američana Philipa K. Dicka, se obvykle ocitají někde na půli cesty mezi povedeným a svébytně pojatým dílem, které se výchozím textem spíše jen inspiruje (Blade Runner 1982, Total Recall 1990, Minority Report 2002) a průměrným filmem, který se ale mnohdy úpěnlivěji snaží držet předlohy (Impostor 2001, Výplata 2003). Protože je ale PKD v Hollywoodu skutečně oblíbený, vznikly na motivy jeho díla i filmy, které se takto jednoduchému rozřazení vymykají. Jedno mají ale společné – málokdy stojí za řeč a jen výjimečně dělají autorovi předlohy čest. ____ Zápletka Dickovy povídky Adjustment Team – Úpraváři z roku 1954 je jako u všech jeho raných děl spíše jednoduchá, moralizující a varující před atomovým holocaustem plynoucím ze studené války: Všichni lidé jsou pro dobro celého lidstva zbaveni svobodné vůle a jejich osudy řídí tým Úpravářů, kteří drobnými a nenápadnými způsoby ovlivňují běh dějin. Povídka mistra paranoie je poznamenána dobou vzniku, honem na čarodějnice McCarthyova Úřadu pro vyšetřování neamerické činnosti, a je vystavěna coby značně originální, didaktické, a přesto humorné varování před zkázou jaderné války, kterou by lidstvo bezpochyby rozpoutalo, kdyby si lidé mohli dělat, co chtějí. I z filmu je toto téma cítit, ale jen v náznacích, kdesi v pozadí. George Nolfi ke svému režijnímu debutu napsal i scénář, ve kterém se rozhodl od předlohy značně odklonit: děj zasadil do současnosti, po vzoru Bourneova ultimáta přidal na realističnosti, čímž ale ztratil tolik potřebný nadhled P. K. Dicka, a hlavně - do centra příběhu vsadil druhořadou romantickou linii. ____ Tím, že se film odehrává v současnosti, ztratila myšlenka Úpravářů řídících lidstvo na síle, přece jen doba závodů ve zbrojení je již dávno pryč a komunistické tajné služby už také nejsou příliš velkou hrozbou. Svou realističností působí příběh a pravidla fikčního světa nechtěně směšně (muži v kloboucích se drží daleko od vody), a divák se tak možná často přistihne při tom, že jen nevěřícně kroutí hlavou a říká si: to je ale nesmysl. Přitom určitý nadhled a odpoutání od reality by filmu jen prospělo, ostatně jedním z Úpravářů v Dickově povídce je pes! ____ Do temných vod průměru film ale stahuje především nepřesvědčivá romantická linie o zapovězené lásce, která se v Dickově textu vůbec nevyskytuje (v jeho raných dílech obecně převažují manželské páry a Adjustment Team není výjimkou). Tím, že se Nolfi zaměřil právě na muže, který se snaží získat si ženu svého srdce, degradoval svůj film na nenápadného zástupce hollywoodského průměru, dílo, které prostě zapadne.

Imaginárium se řadí k povedenějším Gilliamovým dílům, a ačkoliv se mu již tradiční smůla opět vehementne lepila na paty, problém s úmrtím Heatha Ledgera je elegantně vyřešen. Podobně jako v podceňované Krajině přílivu se zde sází na groteskní fantastiku, tak vlastní celému Gilliamovu dílu. Umělecká díla, která si berou inspiraci z bible obvykle příliš nemusím, protože se svým zdrojovým materiálem nechají často až příliš svázat, ale Gilliam stvořil fiktivní svět, který nikomu nic nedluží. Jednou z nejzajímavějších scén filmu zůstává ta úplně poslední, jejíž význam není jednoduché pochopit.

Při psaní scénáře k Paulovi se Pegg očividně vrátil v mysli o deset let zpátky k seriálu Spaced, protože hlavní postavy těchto děl jako by si z oka vypadly: stejně jako Tim Bisley ve Spaced je hlavní hrdina Paula, Graeme Willy, ňoumovitý komiksový kreslíř a fanoušek Star Wars, který pochopitelně nemá holku. To vše je ale navíc v Paulovi okořeněno UFO nadšenectvím. Zatímco Jednotka příliš rychlého nasazení i Soumrak mrtvých si chytře pohrávali s žánrovými pravidly, Paul (podobně jako Spaced) nemá takto jednoznačnou koncepci, úsměv na tváři diváka se snaží vyvolat jiným způsobem. Neúspěšně. Tvůrci si sice natáčení filmu určitě užívali, ale jejich nadšení se jim na publikum nedaří přenést. Již úplně první vtipy mě přesvědčily, že tentokrát je s dvojici Pegg&Frost něco špatně. Slovní hříčky alien/přistěhovalec? Mimozemšťanka se třemi ňadry? Vtípky na domnělé gay partnerství hlavních hrdinů? Jsem jediný, komu tohle všechno připadá jako dost slabý materiál? Další pokusy o vtip spočívají v tom že mimozemšťan s hlasem a osobností Setha Rogena je úplně stejný mimoň jako Greame s Clivem, rád si zahulí, mluví neskutečně sprostě, a aby byla jeho podoba s lidmi dokonalá, tak se jmenuje Paul. Smějete se už? Když se nad filmem zamyslím, tak o UFO nadšenectví a o lásce ke sci-fi moc nevypovídá, v podstatě je to jen nepříliš povedený obyčejný buddy road movie s Peggem, Frostem a Rogenem, přičemž poslední jmenovaný má lehce netradiční vzhled. ____ Přesto tu určitý potenciál byl, a právě jeho naprosté promrhání je to, co mě na filmu nakonec nejvíc mrzí. Frost a Pegg jako by nevěděli, co si s Paulem počít, a tak ho čas od času konfrontují s nějakou novou postavou, jako je fanatická křesťanka, dítě, nebo policajt, a doufají, že to bude sranda. Právě setkání s bláznivou kreacionistkou se mohlo stát ústředním motivem díla, protože podle scenáristů existence mimozemšťana jaksi automaticky dokazuje neexistenci boha. Jenže film je ve svém tažení proti křesťanství záhadným a paradoxním způsobem až příliš urážlivý a sprostý, než aby to bylo ještě vtipné, ačkoliv je zároveň zaměřený na nejširší masy, a to mnohem víc, než předchozí díla Pegga & Frosta. ___ Slabou dějovou kostru by mohly pozvednout aluze a narážky na jiná díla, ale i těch je zde málo, a jsou použity bez nápadu. Divák se dočká obligátních odkazů na Star Wars, Star Trek, E.T., Blízká setkání třetího druhu, Indiana Jonese, Akta X nebo Vetřelce, ale jde o druhořadé vtípky, které téměř vždy působí tak nějak navíc. ____ Ve výsledku se jedná o smutný slepenec scének bez solidnějšího příběhu v pozadí, který by vše držel pohromadě. To by ještě nevadilo, kdyby jednotlivé vtipy tuhle chatrnou kostru držely nad vodou. Jenže místo toho se zde sází na sprostou mluvu a mimozemšťana, který kouří trávu. Nic slabšího si ani nedovedu představit. Paul je prostě pod Peggovu a Frostovu úroveň, a neomlouvá je ani to, že film údajně točili primárně pro Američany.

All Star Supermana jsem asi před dvěma lety četl a příběh se mi dost líbil. Umírající Superman, to už tu bylo tolikrát, že to nikdo nespočítá... ale příběh Granta Morrisona oplývá zajímavou melancholií a kresba Franka Quitelyho je krásně dětsky naivní. Je pro mě nesmírným potěšením, že pro potřeby filmové adaptace nebyl příběh takřka vůbec pozměněn, proběhly jen nejzákladnější nutné změny při převodu z jednoho média do druhého. A hlavně estetika filmu vychází přímo z Quitelyho kreseb. Mnoho scén z komiksu se tak do filmu dostalo téměř beze změn. Bohužel to, co funguje v komiksu výborně, zde ve filmovém provedení zas tak dobře nepůsobí. Hlavně proto, že každých 24 stran komiksového čísla představuje určitou epizodu, což ale způsobuje nepříjemnou fragmentárnost filmu, množství nepříliš souvisejících epizod, z nichž některé hodně vybočují...

Žádná psychologie protagonisty? To ústí v nemožnost vcítění se do postavy. Mickyho svět mi byl ukradenej.

Ke zhlédnutí na archivu internetu: http://www.archive.org/details/falling_leaves_1912

A člověk si myslí, bůhvíjak není Blu originální:)