Hellboy

Obraz Doriana Graye + Dr. Jekyll a pan Hyde pro 21. století, bohužel v naprosto zoufale předvídatelném a pekelně dlouhém podání. Důležité téma - tlak společnosti na mládí a krásu, v důsledku čehož vzniká neschopnost stárnout a ochota zaplatit jakoukoliv cenu za uchování mladistvého vzhledu, je zde podané úplně polopaticky, bez větší hloubky, s neustálými vysvětlivkami, kdyby to náhodou někomu nebylo úplně jasné, takže film plyne líně, bez většího překvapení, divák jen celou dobu čeká na to, co se logicky musí stát. _____ Po dvou nekonečných hodinách precizně natočené nudy nicméně dojde ke zvratu, který jsem skutečně nečekal (za to body nahoru), kdy se celý snímek z realisticky pojatého dramatu promění ve splatter hororovou komedii, jak od studia TROMA. Po dvou hodinách nudného techno-thrilleru se změní nejen žánr, ale i styl - snímek najednou obsahuje na malé ploše hodně odkazů a aluzí, pozorný divák rozpozná doslovné citace z filmů Moucha (1986) nebo Věc (1982), ale tuším tam i pomrknutí na Toxického mstitele (1984). To vše zabalené do stopadesáti hektolitrů krve, asi největší krvavá lázeň, co jsem kdy viděl, od dob Braindead (1992). To vše, aby autorka Coralie Fargeat dotáhla pointu svého "vtipu" do konce. Čímž se celý film skutečně redukuje spíše na vtip, nutno říct, že zbytečně dlouhý, nudný a překvapivá závěrečná pointa stejně ponechává spíše hořkou pachuť.

Režijně uchopený hůř, než absolventský filmy z FAMU. Děs běs. Myslel jsem, že Paolo Genovese má nějaké kvality, ale jestli tohle dal dohromady on, tak kdo za něj natočil vynikající film Naprostí cizinci?!

Před 20 lety jsem přečetl útlou novelu "Smrt je mým řemeslem" od Roberta Merle a ačkoliv jsem jí od té doby neměl v ruce, tak si tohle vyprávění Rudolfa Hösse budu pamatovat už asi navždy. Bohužel se nemůžu vyhnout srovnání, prostě to nejde. Film není špatný, Glazer umí, ale ten film mohl být o tolik lepší....! Ta základní myšlenka je jasná, dobře to šlape celou cca první polovinu (scénář se chytře soustředí zejména na Hössovu manželku Hedwigu), ale pak se ten koncept trochu vyčerpá, a celou tu dobu není vůbec jasné, co je vlastně Rudolf za člověka, nevidíme to, protože o tom všichni jen mluví. Údajně dříč, pod velkým tlakem, workoholik, ale ten film to neukazuje! Místo toho vidíme, že rybaří, pádluje, stará se o rodinu. Jediná, ale skutečně jediná scéna, která ho nějak lépe vykreslí, je telefonát manželce po recepci, kde jí vysvětluje, že přemýšlí o tom, jak zplynovat hodně lidí najednou. V tomto bodě se film přiblížil tomu, co je na Merleho knize tak dobré.  Z románu je jasné, že to byl workoholik, pro kterého bylo vraždění lidí skutečně poslání, ale zároveň to byla jen práce, náročný logistický problém, se kterým je potřeba se nějak vypořádat. Film toto jen letmo naznačuje, vůbec se mu nedaří hlavního hrdinu tak plasticky vyobrazit, vůbec z toho není patrné, v čem teda spočívá jeho historická role. Přečtěte si tu knížku, není dlouhá, a pochopíte, v čem Glazer bohužel selhal, a selhal, protože tohle zjevně chtěl vyjádřit. Závěrečná pointa s flashforwardem působí lacině (stejně jako například černobíle invertované sceny, tím nemyslím jejich obsah ale to ztvárnění, že jen použil negativní barvy, to je zkrátka jen doslova laciný postup), respektive prvoplánově. Tohle může mít nějaký větší emocionální dopad jen na člověka, který nikdy žádný film o koncentračních táborech neviděl, ne? Takže pro zájemce o toto téma, doporučená literatura: Jonathan Littell: Laskavé bohyně. A film? Podívejte se na dokument Noc a mlha (1955), který natočil Alan Resnais.