kinej

Vím, že Eastwood umí točit dobré filmy, ale tentokrát mě opravdu převálcoval. Podle mého názoru dokázal ve svých 70. letech natočit své doposud nejsilnější dílo. Film diváka vtáhne a nenechá jej emociálně vydechnout po celou dobu stopáže. Eastwoodův režiní styl není nijak vyjímečný, je vlastně úplně normální, jeho devizou ale je výběr scénářů. A zde se dostal k tomu nejlepšímu. Skvěle natočeno, skvěle zahráno, největší hvězdou je pro mě ale scénárista Michael Straczynski.

Takový nemastný, neslaný film, který se z paměti do měsíce vytrousí. Ne že by byl vysloveně špatný, spíš není moc dobrý. Kromě hlavní postavy, jsou ty ostatní napsány dost nešikovně, že člověk neví jaké jsou motivy jejich chování a jen to prohlubuje už tak poměrně špatnou orientaci ve filmu. Tak třeba přítele Emmy (herec Shawn Roberts) jsem vůbec nepobral, protože se byla zahrána jako nějaký psychopatický vrah. Ostatně i postava Raye Winstona není zrovna do hloubky vykreslená. A tak tu máme nezajímavou zápletku, ploché postavy a minimum akce a vychází z toho nadbytečný film. Co se povedlo je obsazení záporáků, kteří jsou od CEO až po senátora tak slizcí, že by z toho jeden blil.

V tomto případě asi nedokážu být úplně objektivní. K horám a všemu kolem nich mám silný vztah a tak na mě tento film působí možná mnohem silněji, než neutrálního diváka. Přesto jsem přesvědčen, že toto dílo si plné hodnocení zaslouží a to i přesto, že se za účelem poutavosti odklání od reality. Jednoznačně největším rozkolem s realitou je to, že žádná dívka s lezci na hoře nebyla. Já však nehodnotím pravdivost, ale kvalitu a změna některých faktů, činí dílo poutavější a filmovější. Například díky této dívce film může konfrontovat zhýčkané turisty ubytované v luxusním hotelu s lezci, kteří tráví noci v takových podmínkách, až z toho zamrazí i diváka. Díky "nadbytečným" hotelovým scénám, lze také modelovat morální úpadek té doby a porovnat nacistické myšlenky s filosofií života, kterou má v sobě většina horolezců. A krom silného příběhu zaslouží film obrovskou pochvalu za technické provedení. Nemám na mysli je speciální efekty, které činí film opravdu reálným a děsivým, ale také smysl pro detail. Veškeré to dobové vybavení horolezců, technika lezení atd., jsou nejen realistické, ale také ukazují, jací velcí borci ti lidé tenkrát byli a jaký respekt zaslouží. Tento film je skvělou poctou ranným dobyvatelům hor. Vedle Touching the Void se jedná o druhou velice kavlitní horolezeckou záležitost.

Tak tenhle film opravdu ničím nepřekvapí. Nemůžu se zbavit dojmu, že Jimu Carreymu víc padnou ujeté komedie typu Ace Ventura, či Me, Myself and Irene. Tam se jeho přehnaně afektovaný projev vyjímá mnohem lépe. V Yes Man jeho herectví, ač místy opravdu vtipné, působí tak nějak nepatřičně. Na druhou stranu bez Jima, by byl tenhle film už úplně o ničem. Každopádně detaily tohohle filmu brzy zapomenu a zůstane mi v paměti upozaděn k nerozeznání od Liar Liar nebo Bruce Allmighty.

Maximálně v 1% případů nejsou remaky filmů zybtečné. Film 12 rozhodně patří do této minority a obhajuje své právo na existenci. Vsazení děje do ruských reálií se vším všudy je tak zásadní změnou, že větší snad ani být nemůže. Film je totiž prodchnut ruským duchem a tak není jen fascinující krminálkou, ale i výpovědí o nátuře ruského člověka. Film tak skvěle funguje jako detektivka, jako drama a někdy také jako sociologická sonda. Ne vždycky mi sedne ruské hrerctví, ale zde jsem neměl s žádnou postavu nejmenší problém a tak jediné co filmu vytýkám je občasná přitaženost za vlasy, resp. malá věrohodnost, některých motivů a činů. Michalkov je prý silný přívrženec Putina, dílo by ale mělo být posuzováno nezávisle na svém autorovi a to se mi doufám podařilo.

Už dlouho jsem necítil u akčního filmu tak dobrý pocit zadostiučinění při scénách kdy někdo kosí záporáky. Přeci jen pasáci jsou spolu s náckama absolutně vděčným předmětem násilí. Divák se ani nemusí cítit ze svého pobavení a radosti provinile, protože likvidace takového šmejdu je jednoduše správná věc. Liam Neeson si v roli vražedného stroje počíná až překvapivě dobře, vzhledem k tomu jaké intelektuální role doposud ztvárňoval. Dobrý příběh, dobře obsazená hlavní role a také dobrý režisér.

Skvělé nenápadně působící dílko, je důkazem toho, že z kombinace děti, upíři, romantika lze vytěžit kvalitní dílo. Bylo by ovšem chybou zařadit Ať vejde ten pravý do žánru upírských filmů. Díky režii Tomase Alfredsona ma totiž Ať vejde ten pravý blíž do klubů, než do multikin. V jeho práci se totiž nezapře umělec, ať již v tísnivých depresivních záběrech, či pomalých dramatických švencích. Díky těmto momentům se daří filmu vzbuzovat atmosféru ticha, osamělosti a izolace, jakou ve mně vzbuzuje představa polární noci na opuštěném místě. Pochválit musím i ústřední dvojici, protože tak dobré herecké výkony dětí jsem již dlouho nikde neviděl. Obě děti se s rolí poprali jako ti nejzkušenější herečtí harcovníci a jejich výkony působí velice vyzrále. Přijde mi téměř zneuctěním tak dobrého filmu, že se dělá nová verze pro americké publikum. Tento fakt buď vypovídá o nesmírné aroganci producentů, nebo o skutečné tuposti amerického publika. Každopádně k přebití téhle verze nestačí jen desetinásobný rozpočet.

Film Die Welle se určitě zabývá zajímavými sociologickými jevy a skvěle ilustruje různé sociální problémy dnešního Německa na jedné pestře složené třídě. Tento nápad, nebo je-li film skutečně inspirován realitou, námět, nemá chybu. Bohužel samotné zpracování se mi už tolik nelíbilo, jelikož film byl tak nějak špatně uvěřitelný. Dílem to bylo naivními hereckými výkony mladých herců a dílem také nedotaženým scénářem. Co zde úplně chybělo byl náznak jakékoliv sjednocující myšlenky, ideologie nebo programu. Zkrátka nevěřím tomu, že by se lidé dokázali celou duší oddat tak nekonkrétní myšlence. Jen uniformní oblečnení a pozdrav přece nestačí. Kdyby třeba měli žáci vizi, že jsou lepší než ostatní, ale nic takového ve filmu nezaznělo. Film poukazoval pouze na vnější znaky autokracie, ale její podstatu, která by udělala film věrohodnějším, tu nerozpracoval.

Tenhle film je opravdu povedený. Je jasné že Menzel a Hrabal je sázka na jistotu. Menzel točí svým poetickým stylem, ale nechává dost prostoru i pro různé Hrabalovy blbůstky, které činí film tak milým. Navíc se Menzelovi, potažmo hercům, daří převádět do filmové podoby, všechny ty hrabalovské exoty a to je pro tohoto autora asi to nejtypičtější. Filmový scénář tak funguje bez chyby. Herecké obsazení je samozřejmě také bezchybné, zejména Neckář, se na nesebevědomého ťunťu hodí.

Na Konkursu si cením několika věcí. Napíšu zde alespoň tři. Jednak dokumentuje význam a postavení divadla Semafor v 60. letech, kdy se prostě jednalo o elitní líheň umělců a také jediný protipól "oficiální" kultuře. A nic víc tuto důležitost nesymbolizuje víc, než davy lidí před divadlem, usilující o angažmá v době, kdy neexistovali takové prostředky komunikace jako dnes. Za druhé, opravdu nevím, kde se jedné o hrané záběry a kde o dokumentární, každopádně konkurs samotný vlastně nabízí ve zkratce to samé co dnes různé Superstar, respektive to co je na nich nejlepší (spíš jediné dobré) a to zástupy sebevědomých absolutně nesebektritických exotů, o nichž lze pochybovat, zda jsou vůbec duševně při věci. No a za třetí, i kdyby býval Semafor jen fiktivní divadlo, tak Konkurs pořád obstojí, coby kavlitní krátkometrážní snímek s dějem a pointou.