kinej

Jeden z filmů, o kterém se nebojím napsat, že je dokonalý. Vedle Spalovače mrtvol a Petrolejových lamp se jedná o jedno z vrcholných děl Juraje Herze. Film je skvělý například díky originální kameře v kombinaci s dynamickými střihy. Kvůli tomu film působí nejen velice svižně ale místy, je-lu to zamýšleno, také úzkostně. Práce s kamerou reálně zprostředkuje divákovi pocity závratě a malátnosti a také strachu. Samozřejmě by Morgiana nebyla tak dobrá bez fenomenálního výkonu Ivy Janžurové. Ale ani tím výčet kvalit nekončí. Díky nádherným kostýmům a maskám vypadají herečky jako z obrazů Gustava Klimta. A výprava a dekorace také nezůstávají pozadu. Po všech stranách dobrý film.

Úplně nerozumím tomu proč dostal scénář tohoto filmu od producentů zelenou. Počítačová technologie vybízí k tomu vytvářet fantastické světy, nebo rozanimovat nejrůznější postavy. Zde se ale nic takového nekoná. Vše se odehrává v okolí jednoho domu, který sám je jediným zajímavějším úkazem celého filmu. A přeci jen, jaký potenciál k napětí či zábavě v sobě má živý dům? Zkrátka film je tak průměrný, jako je průměrný už jeho námět a scénář.

Duo Kundera a Jireš funguje bez chyby. Spisovatel dodal výtečnou kousavou a trpkou předlohu a režisér ji neméně výtečně převedl do filmové řeči. Na předloze se mi líbí jak věrně vykresluje cynismus hlavního hrdiny, který je však jen maskou pod níž se skrývá sžíravá a neuhasitelná nenávist vůči strůjci osobního neštěstí a možná vůči všem lidem. A samozřejmě celý příběh Žertu je naprosto skvělý. Na filmu se mi líbí kamera, která místy zastupuje pohled hlavního hrdiny a tak nějak působí stejně cynicky jako životní postoj této postavy. No a pak jsou zde skvělé herecké obsazení. Jana Dítětová zahrála Ludvíkovo oběť tak pateticky, že se divákovi z její ubohosti dělá zle. Obermaierová zase perfektně zvládla tupou zapálenou komunistku a Munazrův bezpáteřák mi v závěru hnul žlučí. Zkrátka další velice silný film ze zlaté éry.

Nebyla to úplná nuda, to ne. Ale přijde mi, že Adam Sandler, nemá takové komediální charisma jako Ben Stiller, nebo třeba Sasha Baron Cohen. Některé gagy mohly v provedení jiných dopadnout lépe. Také se mi zdá, že místy je Zohan mnohem více rádoby kontroverzní, nežli vtipný. Přeci jen, téma války v Izraeli je možná až moc závažné na to, aby ho někdo takto zlehčoval.

Když už se někdo rozhodne navázat na kultovní film, měl by si dát opravdu záležet na tom, čím k němu přispěje. Přeci jen oba první predátoři měli určitou kvalitu a ve své době se jednalo o hodně slušné bijáky. Film Predators kult nijak neobohacuje, pouze na něm parazituje. Má sice zajímavý nápad, ale ten se nepodařilo zpracovat do kvalitního scénáře. Nejde tak cestou původních predátorů, ale spíš cestou Aliens vs. Predators. Co se mi nelíbilo je, že poměrně málo času je zde vyhrazeno na samotný boj s monstry, místo toho se zbytečně dlouho řeší původ a vztahy postav, přičemž absence některých, např. dokotora, by filmu vyloženě prospěla. Stejně tak bych vypustil zbytečné psy, či vztahy mezi predátory. Zkrátka nic moc.

Tak takhle nějak vypadá nostalgie drsňáků. Nejvýraznějším aspektem tohoto filmu je rozhodně casting, který je zkrátka bezchybný. Vidět v jedné scéně Sylvestra, Arnolda a jako bonus ještě Bruce je splněný klukovský sen. Navíc je to scéna opravdu vydařená a vtipná. Akční scény jsou vcelku slušné, nic převratného, ta závěrečná řežba mohla být klidně i kratší. A naopak, i když to u akčního filmu asi vyzní zvláštně, klidně by tu mohlo být více dialogů. Přeci jen všichni ti béčkoví bohové by zasloužili více prostoru pro hlášky. Sranda je, že si jsou asi scénáristi vědomi, že téměř všichni hlavní protagonisti mají své limity a tak jediná scénou, která obsahuje cosi, co by se dalo nazvat seriózním herectvím, obstarává jediný zdatný herec a to je Mickey Rourke.

Dana Browna coby spisovatele respektuju. Sice to není žádný velký umělec, ale ve vytváření napětí a záhad se mu málokdo vyrovná. Horší už to je s psychologií jednotlivých postav, které jsou placaté jak papír. Ron Howard to nemá jednoduché. Převádět tak konzistentní rozsáhlou knižní předlohu do filmové řeči asi není snadné. Údajů a informací je takové množství a jsou na sobě tolik závislé, že vypuštění některých detailů způsobuje, že scénář moc neladí. Film má sice spád, ale informací které se pokouší sdělit je tolik, že to působí nevyváženě a nereálně. Navíc nereálné postavy působí ve filmu velice prvoplánovitě. To že postavy chvovající se nejvíce podezřele jsou nakonec nevinné a ti, kteří se jeví jako ti kladní hrdinové se nakonec obrátí v padouchy je zrátka velice laciné.Postava Vittorie je pro změnu ve filmu zase zbytečná. Ale jestli něco Howard dokázal na výbornou, tak to je efektní využití kulis Říma a Vatikánu v bombastikcýh záběrech. Všechny ty kamerové nájezdy a švenky jsou zkrátka velkolepé a bombastické.

Vydařené spojení Hrabalových námětů a české režisérské elity. Díky autorovi působí Perličky konzistentně, zároveň však nese každá povídka rukopis svého autora. Již zde se ukázalo, že je to Menzel, kdo dokáže Hrabala převést do filmu s nadhledem a nejsdílněji pro široké publikum. Jan Němec však svým příspěvkem nijak nezaostává. Jeho kraťas je možná nejpůsobivější z celého kompletu. Záběry starých mužů drmolících o svých pradávných úspěších se dotknou diváka mrazivou blízkostí konce. Ač jsou Podvodníci veselí, přeci jen nutí člověka přemýšlet o nepříjemných věcech, které tu vždy jsou a ze všech tvůrců jde Němec pravděpodobně nejhlouběji. U Schormova filemčku se divák mínrě zahřeje humornými dialogy, úžasným herectvím neherců a pitoreskními malbami, ale jako břitva působí syrová a temná varhanní hudba doprovázející mírně surealistické podobenství ilustrující běžný život inkriminovaného malíře, dokazující že ambice tohoto režiséra sahají do vod ryzího umění. Ani Chytilová nikterak nepolevuje a nekompromisně do Hrablovy povídky otiskuje to své, zároveň však nechvává nahlédnout i do tvroby malíře Boudníka. Automat Svět je tak pomylsným průnikem umění tří uměleckých osobností. Jirešova Romance je pak příjemnou hřejivou a zábavnou tečkou za Perličkami. Tento povídkový řetěz nemá slabšího článku, jeho jedinou nevýhodou je jeho základní koncepce. Přeci jen povídka, byť sebelepší, je-li samostaná nemá nikdy dostatečný prostor, aby dosáhla takového efektu jako román, respektive film.

Je škoda, že tato povídka se do Perliček nevešla. Možná to není škoda, spíše chyba producentů. I tento kraťas má své kouzlo vyplývající z toho, že Passer kráně zachycuje to naznačuje název. Totiž zažitou stereotypní nudu, jíž si hlavní postavy tohoto příběhu záměrně budují, zřejmě jako azyl před okolním světem. A vše co by tuto nudu mohlo narušit je cizí a nepřátelské. V tomto snímku se málo mluví a přesto toho říká mnoho.

Není to škoda pro tento film, že nebyl obsažen v Perličkách, jsou to naopak Perličky na dně kdo je ochuzen absencí tohoto dílka. Tato povídka, přestože i ona je hodně osobitá, obsahuje to co si představím pod pojmem Hrabalova poetika. Ve Sběrných surovostech se Herzovi podařilo položit důraz na hlavní charaktery, podivínské blázny, a ty jsou vskutku nezapomenutelné. Zejména Haňta. Divák se zde více baví Hrabalem a méně vkladem režiséra. Sběrný dvůr dle Hrabala je hodně povdivné místo, zejména co se osazenstva týče a přidá-li to své Herz není o bizarní scény nouze. Například řezání soch svatých mi paměti asi jen tak nezmizí. Ač jsem ateista, tohle přeci je působila provokativně, možná až dekadentně.