kinej

Formanovu rannou tvorbu zbožňuju (a vlastně i tu ostatní), ale zde to ještě není úplně ono. Respektive je to ono jen místy. Neherci jsou zde naprosto úžasní, zejména oba hlavní dirigenti, ale na můj vkus mohli dostat víc prosotu, na úkor dechovky. Té je zde totiž až přespříliš. Na druhou stranu se mi líbí, že to co zpočátku působí jako sled záběrů, jež spojujjí jen hlavní postavy, se postupně nakonec ohne do solidní pointy, přičemž zejména závěr snímku zdobí to co je na Fromanových českých filmech tak skvělé. Závěrečná tancovačka je pro Formanovu tehdejší tvorbu typická, kombinace nejrozmanitějších neherců převážně důchodového věku se scénářem funguje natolik dobře, že stírá hranici mezi dokumentem a inscenovaným filmem.

Na Krakatitu se mi líbí zejména onen fantastický místy až snový rozměr, který se filmu snaží vytvářet především dobovými speciálními efekty a stavbami. Kromě Vávry, Högera zaslouží vyzdvihnutí tedy technický štáb filmu, protože díky nim snese Krakatit v produkci srovnání se zahraniční filmogafií té doby. Jinak co více komentovat? Je to dobře zfilmovaný Čapek se vším co to obnáší, např, krásu jazyka nebo až černobílé rozlišení postav, které však ve stínu válečného konfliktu není úplně od věci.

Big Lebowski je jeden monumentů díla bratří Coenů. Film je srovnatelně geniální jako například Fargo, či Man who wasn´t there. Na rozdíl od těchto a jiných filmů je zde však mnohem větší porce humoru, což je rozhodně ku prospěchu. Některé momenty jsou prostě nezapomenutelné, což jen potvrzuje status Big Lebowskiho, coby kultovního filmu. Vždy když píšu o filmu od Coenů, nemůžu nezmínit propracovanost byť jen i těch sebevedlejších postav. A to si neodpustím ani zde, protože i zde je 60-ti vteřinoý výstup velkou mnohovrstevnatou rolí. Například Dudeovo domovník - shrbený, zakřiknutý silně introvertní mužík, který veškeré své emoce vypouští prostřednictvím bizarních tanečních představení, nebo vyhublý odpudivě se hihnňající filmař - impresário s knírkem, to vše jsou postavy, které by v hlavní roli jiným tvůrcům vystačily teba na celý film, avšak v Big Lebowski se jimi téměř plýtvá.

The Beach je tak trochu paradoxním filmem. Zatímco duchem se film mimo jiné snaží kritizovat přebubřelý turistcký konzum a ukazuje jeho líbivější alternativu, samotná produkce tohoto filmu byla lehce obludná. Tvůrci točili na pláži v chráněné oblasti, ale aby toto místo odpovídalo představám režiséra, bylo tedy přizpůsobeno. Byly zde vysazeny nepůvodní vhodné rostliny a stromy, ty původní zase byly odstraněny, proběhly teréní úpravy apod. Na neučesanou pláž tak musely nastoupit bagry, či podobná technika a byla přetvořena, tak aby, splňovala představy o ráji na zemi. Což vzhledem k jízlivým záběrům na americké obézní turisty nechající si masírovat záda a libující si ve všech vábeních průmyslu cestovního ruchu působí zvláštně. Jedna mašinérie kritizuje druhou jejími prostředky. Divákovi se ihned vybaví citát o kázání vody. Onomu dojmu nepomáhá ani fakt, že filmový scénář, byl oproti skvělé původní knize pohollywoodštěn, tak aby nepůsobil na fanynky Leonarda Di Capria moc krutě. Bohužel toto przění předlohy, jedné z nejoriginálnějších vůbec, je asi nejhorším kiksem tohoto filmu, protože prostě ten tak končí úplně jinak než by měl. Místo konečné trgédie se dočkáme líbivého happy endu. A tyto dvě mouchy znamenají totální ztrátu autenticity poselství a kazí jinak dobře zvládnutý film.

Je příjemné zjištění, že pokračování mile cynického seriálu Jistě, pane ministře neztratilo nic z kvalit svého předchůdce. Vtipy neztratily nic ze své štiplavé chytrosti a místy nevím jestli se mám smát, nebo smekat scénáristům, za geniální charakteristiku politického prostředí. Vlastně mě napadlo jak málo by stačilo k tomu, aby se tento sitcom stal z komedie dramatem. Stačilo by jen vyměnit herce, nařídit jim herecký projev ala kamenná tvář a seriál by klidně mohl být smutným politickým thrillrem. Naštěstí je "premiér" natočen tak, že může divák vysmát nejen účinkujícím postavám, ale i jejich reálnám protějškům ze skutečného politického života.

V tomto případě se absolutně rozcházím se celkovým slabým hodnocením. Bártovo filmy mě sice ne vždy baví, ale v případě jeho výpravy do žánru dětského filmu jsem se bavil každým záběrem a to i přes otravný product placement Matoni. Bárta totiž rozaimoval vše možné i nemožné, od modelíny a loutky, přes fólii a šachové figurky, až po plyšáky a panenky. Esteticky je tento film geniální, ostaně jako většina Bártovo tvorby. Hlavní postavy například projdou temným hvozdem v matraci, nebo proplují černým mořem polyethylenové fólie. Režisér dokázal požít neobvyklým způsobem všechny ty zbytečné krámy a udělátka co se po půdách skutečně válejí a požít je v nečekaném smyslu. Invence a originalita tohoto filmu se zdá nezměrná a nekonečná. Příběh je také hezký, svým způsobem takové alternativní Toy Story. Na Půdě je vedle Fimfára jeden z nejlepších českých výtvarných počinů za posledních 10 let.

Celkem solidní mix katastrofického filmu s thirllerem, který stojí na zajímavém příběhu. Bohužel filmu škodí místy velice pitomý scénář. Napříkad dialogy postav, které se sotva potkají a hned na sebe chrlí všechna různá fakta horem dolem, prostě působí rušivě. Nebo rozhovor záporáku, kteří sabotáž evidentně zinscenovali a přesto si to před kamerou musí všechno vyříkat a zdůvodnit, je také školácká chyba scénáristy. Takové seky působí nepatřičně a jednoduše blbě. Příběh a dějová linie ale mají něco do sebe a možná je trochu škoda, že tento materiál neskončil v lepších, povolanějších rukou. Takový Terence Young by si na této látce smlsnul. Ale i tak je to slušná zábava.

Dobrý film, který možná lehce poškozuje jeho neucelenost a nevyrovanost jednotlivých povídek. První povídka Ulity je dobrá (4*). Jen je škoda, že si Balej nepohrál s jednotlivými motivy trochu více. Je zde sice rozvedena psí kremace, ale ostatní dobré nápady (hajný, oslík) zůstávají jen na úrovni jednoduchého črtu. Druhá povídka Větvička a Ploutvička (5*) je geniální. Postavit námět na stromu a rybě funguje a v této pasáži i nejvíce vyniknou skvělé nápady, které jsou na toto téma nanášeny (květináče místo bot, ptačí budka atd.) Tento příběh je tak vydařený, že místy může i dojmout. Třetí povídka Jedné noci v jednom městě je nejslabší, ale rozhodně ne špatná. (3*). Je pro ni příznačné to pro celý film a to nevyrovnanost jednotlivých pasáží a také po skvělé předchozí povídce už tato tolik nevyniká. Po výtvarné stránce nemám co vytknout. Postavičky celého filmu jsou krásně a originálně provedené o prostředí ani nemluvě. Hudba sice občas zavání nekvalitními samply, ale tak už to dnes asi chodí.

Špatný a nepovedený film. U animovaného filmu je důležité, aby nějakým způsobem oslovila kresba a koncepce. No a to zde nezafungovalo. Postavičky a prostředí jsou obyčejné a nezajímavé. Námět sice nese potenciál, ale ten zde vůbec není využit. Místy se Krvavá paní tváří jako večerníček, aby posléze ukazoval nahé ženy a krev. Pokud to byl umělecký záměr tak špatný. Navíc je film zybtečně dlouhý. To platí téměř pro každý záběr. Například krvavá lady šlápne někomu na ruku pak se noha vrátí do původní pozice, chvíli tam stojí, aby posléze stejný pohyb opakovala znovu. Takový jednoduchý záběr pak trvá třeba přes 5 vteřin, aby následoval další takový. Takovéto natahování je pro film příznačné a bohužel jen prodlužuje tento nevýrazný zážitek.

Divoká planeta je jeden z nejdivočejších animovaných filmů, které jsem měl tu mořnost vidět. Imaginace autorů totiž pryští z každého záběru a pochybuji, zda-li lze toto umělecké podobenství ještě nazývat sci-fi. Zde opravdu každý záběr nabízí něco poutavého nebo alespoň lehce šíleného. A není to dané jen brutální kreativitou autorů, ale i příběhem o boji lidí a drágů, který místy působí osudově a téměř biblicky. Divoká planeta byl pro mne neznámý film, ale po shlédnutí musím napsat, že to byl můj nejsilnější filmový zážitek poslední doby.