Adiemus

Značně nevyrovnaný film. Marná sláva, na Gildu to nemá.

Tak upřímně: mně se ten příběh nelíbil. Ne že by šlo o špatně natočený film, ale průběh soudu mi spíš připomínal případy z Garrowova zákona, čili Anglii 18. století než Francii první poloviny století dvacátého. Navíc mi postava Dominique hlavně zpočátku připomínala Jitku (Janu Brejchovou) z Krejčíkova Probuzení, natočeného o rok dřív než La Vérité. Skoro mi připadá, že Clouzot se tímhle filmem trochu inspiroval, navíc Brigitte Bardot i Jana Brejchová jsou podobné typy. A být v kůži Dominique, zamorduju jak Gilberta, tak Annie.

Mám ráda staré anglické kriminálky, ale tohle na mě nijak nezafungovalo. Na kriminálku málo napětí, na komedii málo důvodů k smíchu. Navíc je příběh vyprávěn jaksi trhaně, bez objasnění, jak došlo například k závěrečné pointě. Pokud jde o dabing, nestačila jsem žasnout.

K hodnocení tohoto dílu nemalou měrou pomohl Bob, který má oproti předloze větší úlohu a jeho konečný domov se mi líbil víc než v knize. Na druhou stranu nechápu, proč když scénář šíbuje s počtem postav (postrádala jsem slečnu Peebodyovou),  jejich charaktery a vztahy, nepracoval s úvodní nehodou Charlesova člunu, kterou předloha postrádá,  v neprospěch pachatele. Podle mě by to krásně zapadalo do logiky vrahova myšlení. Leč divák míní, scénárista mění. Stoprocentně souhlasím s uživatelkou s příznačným nickem Agatha.

Zajímavý příběh (Maršála jsem neviděla), ale jako by film neustále ztrácel tempo, až se rozplizne v nudu. Ke konci mě vyburcoval jen pád do propasti, jenže to, co mělo být vrcholem, bylo neúměrně natahované. O srdceryvném epilogu ani nemluvím, k tomu stačilo pár řádek. A i když uznávám, že čtrnáctileté děti, vedené k zodpovědnosti, byly cca před sto třiceti lety daleko dospělejší než dnešní teenageři, přesto bych hlavní hrdinku aspoň o dva tři roky postaršila.

Psychologicky zajímavé, ale jinak nuda. Nejvíc mi vadily odpudivé škleby Roberta Ryana a určitá předvídatelnost konce. A k tomu (pokolikáté už?) neadekvátní dabing.

Bavilo mě to. A i když jsem odhadla různá propojení, až ke konci mi došla důmyslná konstrukce (Ma)Ria - Rio.

Vzhledem k tomu, že homosexualita přestala být v Británii trestná až v roce 1967, jde o obdivuhodný počin. Na příběh nelze pohlížet dnešní optikou, já ho víceméně vnímala jako krimi či detektivku - a v tom byli Angličané v šedesátých letech skvělí. Upřímně mi vadil jen závěrečný "správňácký" postoj hrdinovy manželky. Ale - posuzováno dnešní optikou - mi během filmu několikrát napadlo Podej čertu prst...

Naprosto souhlasím s recenzí a koneckonců i s hodnocením uživatele bart-leby. Líp bych to nevyjádřila.

Změna ve vybavení armády? Totální likvidace koní ve prospěch techniky? Co mi to jen připomnělo?