vnimatkrasu

Nechápu. Osmdesát minut dělá film strašně moc věcí blbě. Tý rodinný omáčky na začátek je až neúnosně moc, postavy umíraj bez jakýkoliv emoce a lákavýho prostředí kempu si skoro ani nevšimnete. Jenomže pak přijde pět minut u bazénu, Bonnie Tyler a jedna z nejlepších hororovejch scén, co jsem za posledních pár let viděl. Prostě nechápu. Taky nebudete.

Thriller ke kafi. Podle dobře známý šablony, se záporačkou Katherine Heigl, která je tak srandovně mimo, až filmu dodává jednu zážitkovou hvězdičku navíc.

Čím dál jsou od sebe obě hlavní hrdinky, tím líp Killing Eve funguje. Zoufale rád bych se totiž díval na špionážní kriminálku s výbornejma agentkama Fionou Shaw a Sandrou Oh, a snad ještě víc bych prahnul po zabijáckým thrilleru z celýho světa s Kimem Bodniou a fenomenální Jodie Comer. Ingredience má Killing Eve prostě prvotřídní. Autoři je ale bohužel míchají do příběhu, kterej vám pomalu přestane chutnat.

Zábavnej koncept, našláplý tempo i odvážně vtipná závěrečná scéna. Downrange ale trpí na ústřední hrdiny, kterým chybí charisma, slušní herci a bohužel i špetka logickýho uvažování. A tak si namísto boje o život spíš přejete, aby vystrčili hlavu. To abyste viděli víc krve, se kterou to Kimatura umí bezchybně.

Vydatně znuděný Reno, vydatně znuděný já. Rodinná loupež neatakuje hranice nevkusu, ale samou prvoplánovitostí zašlapává do země hned dva legendární pojmy. Jeana Rena a francouzskou komedii.

Pětihvězda může zazářit i ve filmu, kde se středoškolák na rasově vyvážený střední utkává s coming outem. Stačí nasadit do hry postavy, co nejsou nechutně stereotypní (kór táta Joshe Duhamela je čistá výhra) a vyladit přesně tu feel-good atmosféru, v níž u podobnýho filmu tajně doufáte. Simon totiž není o homosexualitě. Je o ❤. A to je jeho největší přednost.

Ten pocit, když máš na palubě Hornblowera, ale přesto ani nevypluješ z přístavu.

Autoři by rádi, kdybyste odešli z projekce Ghost Stories s dojmem vypointovanýho dospěláckýho mindfucku. Vy si to namísto toho klukovsky užijete jako tu nejlepší epizodu Bojíte se tmy vašeho života. Víc případů, míň tý omáčky. Pls.

Nejde o horor, nejde o krvák. A přitom se Unsane daří udržovat v podstatě neklesající hladinu znepokojení. Filmařsky unikátní ukázka toho, že dobrýho režiséra nedělá kvalitní technika. Steven Soderbergh to tu dokazuje na tři silný hvězdy. Bez tý čtvrtý pro úžasnou Claire Foy by si ale ani neškrtnul.

Atmoška tu je. Chybí obsah. Premisa časově omezený cesty za nadějí je přitom moc fajn a psí pohledy Martina Freemana nepopiratelnej benefit. Kvůli scénáři bez napětí a zvratů se ale spíš než po pointě budete pídit po něčem jiným. Po tlačítku >> na ovladači.