vnimatkrasu

Věčným problémem Vejdělkovin je, že nechtějí nic říkat. Prostě tak ňák existujou. Ve světě, kde je nevěra přirozenou součástí lidský existence, a kde Eliška Balcerová vzpomíná na svou promiskuitu. Tátova volha je další z mnoha. Filmařsky bezproblémová, vizuálně příjemná, slušně koukatelná. A taky malá, nepodstatná a tak snadno zapomenutelná.

Pořád je problém, jak děsivě vážně se Labyrint bere. A jak dokáže namíchat snad všechny klišé ze severskejch detektivek do jedný koncentrovaný hodiny. Petr Stach je dobrá posila a oceňuju i Davida Švehlíka v netradiční roli. Jenomže záporáci v maskách, vězení v kobce a masakr motorovou pilou je koktejl daleko za hranou čehokoliv, co jsem ochoten hltat. Sorry.

Chybí mi říznější ironie z knížky, kór ze začátku trochu říznější tempo a jako zarytýmu detektivkáři i silnější závěr. Jenomže zbytek je magická kombinace dokonalýho střihu, atmosféry a božskýho herectví ústředního dámskýho tria. Těch osm dílů se válí po jazyku jako vodka řízlá Evianem. A vy budete mít po skončení jedný epizody chuť na další, i když se za těch padesát minut nestane vůbec nic. A to je asi magie.

Je až pozoruhodný, jak slušně se Traffik ze začátku rozběhne. Kamera snese áčkový měřítka, hlavní hrdinka je docela 🔥 a thrilleroví mazáci Fichtner s Gossem jsou sympatickej benefit. Ambice a slibnost to ale schytaj s první akcí, co sice neuráží, ale spolehlivě nudí. I tak bezkonkurenčně nejlepší Taylor.

Na McGuigana až překvapivě televizní film k nedělnímu čaji.

Subjektivně nekonečný pohupování po moři, co končí zvratem, o kterej nikdo nestojí. Už dlouho mě žádná intimní romance tak moc emocionálně neminula.

Jen si už dopředu představte to heretický zklamání. Chcete vidět horor, kde hnusáci s dřevěnejma maskama páchají duševní bukkake s holkama z klášterní školy. Dostanete nefunkční psychologický drámo o únosci a vězenkyni, kde pokaždý trvá postavám přes pět sekund, než si odpověděj na prostou otázku.

Dobře vychytaný trable normálního života s dětma, pár famózních dialogů a jedna role ušitá na míru tajemně skvělý Mackenzie Davis. Je ale hrozná škoda, že se Tully před divákem tak nějak stydí, a bojí se to v klíčovejch pasážích rozjet naplno. Námět by na to byl. Bohužel chybí koule.

Black Mirror je nejsilnější pokaždý, když hlavní hrdiny umně bije po hlavě pálkou škodolibosti. Zlý ušklíbání jde totiž Brookerovi nejlíp. I proto ční epky Nosedive a Shut Up and Dance nad ostatníma a přesně definujou rovinu, ve který to zrcadlu nejvíc sluší.

Čistá, upřímná, dětsky poťouchlá filmová radost. Poloanimák, kterej si jede svou vlastní cestou, a u kterýho se zasmějete nahlas, aniž byste museli studem klopit uši.