Amonasr

Po všech stránkách vynikající televizní film - zajímavý námět, dokonalé zpracování, od režie přes kameru až po většinu hereckých výkonů. Zvlášť je nutné podtrhnout kongeniální hudbu Zdeňka Lišky. Opravdu silný umělecký zážitek. Škoda, že si česká či slovenská filmová tvorba nedokázaly udržet takovouto špičkovou úroveň - dnes si o podobně pozoruhodných dílech můžeme nechat tak akorát zdát.

Čekal jsem typicky americký melodram, ale byl jsem příjemně překvapený poměrně věcným, střízlivým a nepatetickým způsobem vyprávění. Leccos jistě bylo zidealizované a zejména závěr do oné melodramatičnosti přeci jen sklouzl, celkově jde ale o zajímavý film, který svým způsobem umožňuje pochopit, na jakých principech se rodily Spojené státy a že tyto "geny" jsou v jejich základech stále i přítomné.

Docela slušný katastrofický film, který diváka udržuje i přes svou délku v neustálém napětí a není ani tolik vzdálen od možné reality jako drtivá většina dnešních podobných filmů. Na druhou stranu si k jednotlivým postavám nelze vytvořit hlubší emoční vazbu pro jejich poněkud šablonovité a povrchní vykreslení. A ten americký závěr - happyend se zachráněnou kočičkou a nezbytný mravní apel následovaný slibem poučeného architekta veliteli hasičů málem zpochybňuje i ty čtyři hvězdičky, pro které jsem se nakonec rozhodl.

Zidealizovaná filmová oslava obětavosti tehdejších lékařů a spousty lidí a profesí okolo při záchraně jednoho lidského života. Různé životní křivdy a vzájemné mezilidské animozity musí jít nakonec stranou, když běží o něčí život. Příběhu chybí i přes hodně závažné téma hlubší emoce a větší napětí, vše probíhá i přes různé překážky, které ale nevytvářejí dostatečně dramatické napětí, až příliš hladce. Svým vyzněním a provedením sice film ještě plně zapadá do kinematografie 50. let, už se ale aspoň zbavil ideologického nátěru a snaží se o atraktivní zobrazení nevšedně všedních témat, což se mu daří víc než psychologické vykreslení postav. Jednotlivé figury jsou spíš jakési škatulkové prototypy, než skutečně živí lidé. Nicméně se na to dá docela příjemně dívat., tím spíš, že snímek neunavuje dlouhou stopáží

Zpočátku se to rozbíhalo hodně rozpačitě, ale postupně to dostávalo větší šťávu a Hubačovi nelze upřít, že dokáže vystavět zajímavý příběh a dobře propracovat psychologii postav. Když se k tomu přičtou slušné herecké výkony zejména Luťanského a Haničince a překvapivě otevřený závěr, tak se i přes tu televizní inscenační láci nakonec přikláním ke 4 hvězdičkám.

Filmové podobenství o strastech i radostech venkovského života lidí vykořeněných po 1. světové válce. Je to natočeno velmi poetickým filmovým jazykem a víc než o děj tu jde skutečně asi o zachycení prožívání a emocí lidí převážně na společenském okraji, kteří si chtějí také ale života po svém užívat. Cítím v tom zároveň silnou inspiraci italskou filmovou školou, ovšem originálně přetavenou do slovenských reálií. Režisér zároveň dokázal skvěle propojit kongeniální Liškovu hudbu s filmovým obrazem, takže vznikl  velmi sugestivní a originální celek.

Vyprázdněné mudrování dvou kamarádů o tom, kdo z nich si víc zaslouží ženu jednoho z nich. Jde o zcela nevěrohodně vykonstruovaný dialog, který je navíc školácky napsaný a šustí papírem, až to trhá uši. Oba herci dělají co můžou, trošku líp se to daří Bartoškovi, ale z "hovna bič zkrátka neupleteš".

Sice po všech stránkách jen průměrná TV inscenace, ovšem na brněnské TV studio je i takovýto počin vlastně úspěch. Hra je sice poplatná jen dost jednostrannému výkladu tohoto složitého úseku našich dějin, dnes se kyvadlo jeho interpretace naopak stále víc vychyluje na opačnou stranu, ale to už tak je, že veřejnoprávnost ČT značí, že se chová podle hesla, kam momentální vítr, tam i plášť. I tak je zde ale dobře prezentováno, že vznešené myšlenky idealistů jsou úplně bezmocné vůči přitažlivosti moci, majetku a peněz. Do role královny Kristýny byla naprosto nevhodně zvolená Miriam Vránová, která ani trošku nedokázala zosobnit panovnický majestát. To byla asi i největší slabina této inscenace.

Nejsem příznivec ani komiksu, ani amerických akčních thrillerů, ale tohle mě docela dostalo - je to tak dokonalý mix všelijakých žánrových klišé a filmového kýče, podaný s tak odzbrojujícně nevinným a přitom cynickým nadhledem, okořeněný ironií i sebeironií a tancující na hraně parodie, až to zkrátka vyráží dech.  Nesmírně oddechové dílko, které neuráží zbytečným patosem a násilnou křečovitostí - prostě dvě hodiny, kdy se všechny skutečné starosti všedního dne rozplynou jak pára nad hrncem. Alespoň do doby, než dozní závěrečné titulky.

Víc než o filmové umění tu jde o cílenou propagandu, kdy  bratrovražedný ukrajinský konflikt je líčen optikou jen jedné strany, není ani třeba dodávat, které. I když je scénář nepochybně od začátku až do konce smyšlený, jistě vychází i z reálií, které v daném prostředí skutečně existují. Jen není třeba podlehnout dojmu, že na druhé straně je něco jinak. Obyčejní lidé jsou zkrátka na obou stranách obětí politických manipulací, za nimiž stojí nejen zájmy ukrajinských oligarchů a zkorumpovaných "elit" z obou částí rozdělené země, ale jde i o širší globální zájmy a motivace.  Jen abychom si tamní mentalitu a evidentně nekompatibilní civilizaci s tou naší nechtěli nakonec opravdu dotáhnout až do EU. Špinavá válka na Ukrajině není fotbalový zápas, jak si mnozí zdejší "vlajkonoši" asi představují - čím dřív nám to dojde, tím líp především pro nás. Kouzlem nechtěného k tomu možná může paradoxně přispět i tento až naturalisticky odpudivý filmový pamflet. Samostatnou kapitolou jsou pak amatérské herecké výkony, často až do úrovně parodie, a ještě mizernější český dabing.