Amonasr

Od počátečních rozpaků, přes napínavé sledování vývoje soudního procesu a ještě napínavější rozvíjení aktu pomsty až po mírné závěrečné rozpaky ze zbytečné doslovnosti v psaném dovětku, takový byl vývoj mých pocitů z přijetí snímku. Postupně jsem byl v závěru odhodlán dát až nejvyšší hodnocení, ale čtyři hvězdy jsou nakonec asi reálnějším souhrnem. Celkově ale výborný a potřebný film, který dané téma uměl uchopit se silnou emoční empatií.

Baron Prášil po slovensky aneb jak poslepovat  historky ze Slovenského národního povstání do jedné podivně absurdní mozaiky. Jeden je z toho až jelen.

Očekával jsem obvyklou zidealizovanou životopisnou oslavu světoznámé celebrity a namísto toho jsem shlédl rozporuplný portrét poměrně nesympatického zpovykaného fracka, jeho strmý vzestup i stejně strmý ústup ze slávy. Se vším, co k tomu v životě podobných celebrit patří. A to je na filmu i to nejcennější - že nelakuje na růžovo, ale ukazuje odvrácenou cynickou tvář slávy ve vší její nezáviděníhodné nahotě. Ine Marie Wilmann předvedla zároveň obdivuhodnou hereckou kreaci.

Jeden z mnoha snímků, jimiž se USA vyrovnávají se svou hanebnou otrokářskou minulostí. I když zobrazuje i krajně nelidské zacházení s otroky, působí na mě občas i zidealizovaně, jako by režisér černé pleti chtěl zachovat i jistou korektnost vůči bílým a ukázat, že i mezi nimi byli tací, kteří otrokářství už v té době odsuzovali. Potřebě střihnout si zde takto uvědomělého bělocha neodolal ani Brad Pitt, přičemž zejména jeho monology zde působí nejvíc čítankově. Film je jistě profesionálně natočený, nicméně pravdivost jeho výpovědi je touto špatně maskovanou křečovitostí zároveň do jisté míry zpochybněna. Za socialismu se něčemu podobnému říkalo "na společenskou objednávku".

Jako pohádka pro dospělé to není špatné, nechybí tomu napětí ani zarputilý kladný hrdina, osaměle bojující proti čínské mafii i zkostnatělému a oportunistickému systému práce policie. A to je také největší slabina - s realitou to nemá moc společného a navíc osamělý hrdina, který mohl být v době natočení filmu obdivován, by dnes skončil za mřížemi za své machistické chování poté, co by ho nejdříve vláčela média od čerta k ďáblu. Ne, že by dnes i tehdy nebyla mafie a že by neměla své kontakty na policii i politické špičky.  Jen podobní osamělí hrdinové vzdorující relativně úspěšně systému tehdy i dnes existují jen v podobných pohádkách. Jediné, co se od doby vzniku filmu změnilo, je samotná západní společnost, která se přes vzrůstající hyperkorektnost propracovala až k vlastní úplné impotenci a postupnému nezadržitelnému rozkladu.

Z dokumentu je zjevné, na čí je straně. Ovšem je otázka, zda podobný dokument vůbec může být nestranný. Každopádně je na divákovi, co si z toho vezme. Samozřejmě většina společnosti nedisponuje kritickým myšlením, ale to je slabé místo (dle úhlu pohledu naopak silné) každé propagandy, ať už se týká Trumpa, války na Ukrajině nebo čehokoliv jiného.

Poctivě natočená inscenace, která si zachovává napětí Dumasovy předlohy a zároveň ho odlehčuje Nezvalovou poetikou i evidentní hereckou chutí všech protagonistů. Příjemný divácký zážitek na pomezí několika režijně dobře skloubených žánrů.

Naprosto nudná tuctová konverzačka, jaké bohužel zaplevelují repertoár většiny našich komerčních scén, protože diváci jsou ochotní přijít a smát se kdejaké pitomosti, pokud v tom hrají herci známí z obrazovky. Bohdalová i Kňažko dělají co můžou, jen kvůli jejich profesionálnímu výkonu tomu nedávám odpad. Podruhé bych to už ale vidět nikdy nechtěl.

Strhující pohled do zákulisí mocné FBI v době aféry Watergate, z něhož místy až mrazí. Hlavně proto, že ukazuje, na jak vratkých základech stojí americká demokracie i dnes, což se například v osobě Trumpa zhmotnilo ještě obludněji, než kdysi v osobě Nixona. A co bude příště?

Vynikající Fišerova hudba i působivá scéna. Televizní divák si však nemůže koupit program, aby si přečetl obsah opery, takže je nepochopitelné, že ČT neopatřila inscenaci titulky, když v divadlech je zcela běžné, že i při českých operách běží titulkovací zařízení, neboť zejména zpěvačkám není zpravidla rozumět, co zpívají. Což je případ i této inscenace, takže chybou ČT není bohužel divácký zážitek plnohodnotný.