TedGeorge

Amerika byla v sedmdesátých letech posedlá okultismem a uctíváním satana. Ne že by byl na každém dvorečku vedle psí boudy nakreslený panenskou krví pentagram, ale tak nějak to patřilo do kultury Spojených států amerických. Vzniklo proto hodně béčkových filmů těžících z tohoto fenoménu. A Ti West je měl asi hodně rád, protože před pár lety vzal kameru, pár tisíc dolarů a natočil poctu tomuto subžánru. A jakou. Můžete se těšit na velmi pomalu budované napětí, kdy kamera skoro až fetišisticky projíždí každým koutem starého a děsivého domu a sleduje při tom mladou a nevinnou hrdinku, na kterou se něco chystá. Pokud chcete lekačku každých pět minut, jděte o dům dál (doslova). Tady je to opravdu o té děsivé atmosféře, které budete muset podlehnout.

Hlavním trumfem je Ingrid Bergman. Ta je ve filmu naprosto neuvěřitelná a pro jednou vážně nepřeháním. Její sestra Mary Benedicta je na první pohled striktní jeptiškou, se kterou byste na kafe rozhodně nešli. Na pohled druhý je to však správná holka do nepohody, která řeší šikanu svého žáka privátními lekcemi boxu. Právě vztah O´Malleyho a Benedicty je pak katalyzátorem, který (alespoň pro mě) posouvá tuhle černobílou dramedii mezi to nejlepší, co se v Hollywoodu před 70 lety urodilo. Pokud vás konec nerozbrečí, tak nemáte srdce.

Rachel (Piper Perabo) se má vdávat. V kostele se však na první pohled zamiluje do květinářky Luce (Lena Headey). Jenom aby bylo jasno – ani jedna si zprvu nechce připustit svoji orientaci. Slovo dá slovo, návštěvy květinářství jsou čím dál častější a slečny zjišťují, že se mají rády. Otrkávání atraktivních holek v podání Piper Perabo a Leny Headey hodně sází právě na to vzrušující, lascivní a „zakázané“ ovoce, kterým ještě před 19 lety lesbická láska v romantických komediích tak trochu byla. Naštěstí se pohybujeme v britských vodách a Angličané byly v tomhle vždycky o krok před Amerikou.

Moc nevěřím tomu, že by z Karoline Herfurth vyrostla nějaká velká evropské režisérská hvězda, ale v případě SMS pro tebe se očividně obklopila profesionálními řemeslníky, kteří s ní prostě a jednoduše natočili kvalitní romantickou komedii. Co na tom, že je celá zoufale neoriginální. Scénář sází na vtipné dialogové výměny a bez zastávky míří k nevyhnutelnému happy endu.

Brendan ty staré sobecké morouse se srdcem na správném místě prostě umí vystřihnout jako nikdo jiný a vy mu jeho šerifa/děvkaře budete žrát i s navijákem.

Filmový taťka hraný Gary Lewisem chce, aby synátor chodil po škole boxovat a stal se drsoňem, který v životě obstojí. Billy však slyší v uších muziku a musí na ni tancovat. Dostane šanci naplno projevit svůj talent, nebo se bude muset přizpůsobit svému okolí?  Samotný závěr je vyloženě na potlesk.

To je prostě taková paráda, když člověk zažije nějakou nezapomenutelnou příhodu a dokáže o tom napsat vtipný a dojemný scénář. A ještě větší paráda je, když ty stránky následně zaujmou Judda Apatowa a on ten film dostane až na plátna kin.

Dujardin je francouzskej Clooney. Milostné tokání prcka a boží blondýny musíte vidět, pro mě jedna z nejlepších evropskejch romantickejch komedií.

Fantastický pan Lišák je Podraz se zvířátky a každý by ho měl vidět.

Joan (Wendy Hiller) je rozmazlená panička, která by si měla brát boháče sídlícího na skotském souostroví Hebridy. Nikdy tam nebyla a vydá se na dlouhou cesta z Londýna. Přijede do skotského přístavu, kde by ji měla čekat bárka dopravující hrstku cestovatelů na blízký ostrov, kde už na ni čeká její milý. Počasí jí však nedovolí dokončit její pouť a ona se při čekání seznámí s Torquillem, který je gentlemanem bez postranních úmyslů. Čeká nás šťastný konec, nebo bude romantické setkání ve Skotsku nenaplněné? V Cestě k cíli nehraje hlavní roli Wendy Hiller ani Roger Livesey. Jde tu hlavně o čarokrásnou skotskou přírodu. K tomu si připočtěte vedlejší postavu Catriony, která jako rázná vdova dokáže udělat radost každému. Můj nejoblíbenější biják dua Powell/Pressburger.