Faustka

Čiší z nich takový nepříjemný chlad a nemá to nic společného s místem na kterém se ocitli, jejich nelítostná tvrdost až vypočítavost mě zaráží,jsou jako kobylky, nasytí se a táhnou o adresu dál, ti co se spíš náhodou(zcela nechtěně)objeví v jejich zorném poli, jsou naprosto bezbraní...i když nepatrná šance na záchranu ještě zbývá... "oni" už se blíží...

Zdánlivě nevinná větička "Babysitter Wanted" na inzertní vývěsce zaujme studentku historie umění Angie,pro kterou výhodná příležitost nabízí přilepšení si k průměrné finanční situaci,možná i k pohodlnějšímu bydlení,než tam kde je doposud,kde jí chybí i to nejzákladnější...vlastní postel. Po seznámení s rodinou,oboustranné otipování,ano...to by šlo,místo přijme,všichni se jí zdají natolik sympatičtí,jejich syn Sam trochu stydlivý(kupodivu o to víc "hungry"...ale co mu nedopřát)...se kterým jistě nebudou žádné potíže...ale zdání někdy klame,proto se nenechte ukolébat poklidným místem...jakým se farma Stantonových na první pohled jeví.

Z jakýho důvodu se tyhle braky točí,asi aby oslnili tv diváky...pche,tohle má někoho vyděsit,to sotva, ani děti v mateřince by se nebáli. Absolutní céčkovina, scénář-nesmyslný, herci směšně-snaživí, kulisy na blití, brouci jak na klíček, laserový "jako" zbraně-neskutečný...rrrrrrrr,pif,paf, ten malej chytrolín mě totálně sral a ta závěrečná rádoby "vetřelčí" scéna mě už doslova uzemnila. Tak po týhle šrotárně,že bych ještě někdy něco podobnýho viděla,hrůzou určitě neusnu...ach,jo.-)

Nebetyčná stupidita nejvyššího ražení,která nestojí ani za zmínku,ale nedalo mi to abych se k tomuhle krysímu hnusu nevyjádřila. "Fuj!"

Nejspíš jsem "trhlá", ale tady mi ten voyerismus poměrně sednul, takže nemůžu jinak, než ten počet co dávám. :)) Jo...a je fakt podobnej Sámerovi...

Má to švih, šťávu, neutuchající dávku přímočaré zábavy a nepřeberné množství vtipných situací z nichž mám dojem, jestli je lepší setrvat na straně těch inteligentnějších (ne vždy).. s neustálým ohlížením se přes rameno, protože co kdyby... a nebo těch druhých, jen tak zevlujících s dementním výrazem ve tváři, kteří si ale přeci jen užijí o něco víc vzrušení, protože pronásledovat ty první je takové oživení v jinak tuctovém odpoledni na londýnském předměstí.

Benigniho představy všedních reálných prožitků jsou v mnoha směrech jedinečné a výrazově osobité,jeho styl vyprávění není možné jen tak zařadit,jako to jde u mnoha jiných.Svým naturelem bych ho malinko přirovnala k bláhovému snílkovi Donu Quijoteovi,jen s jedním zásadním rozdílem a to,že básník Attilio svou neutuchající vírou, optimismem, nadšením, prolínajícím se taktéž s poetickým nadhledem dokáže překonat jakoukoli nezdolnou překážku.Jde za svou pro něj vyjímečnou,nádhernou,až étericky křehkou životní láskou.Byl by schopen kvůli ní i zemřít?Nejspíš ano,i když jeden bez druhého setrvávat dál v tomto světě,je snad nemožné.Ještě jeden postřeh se mi vryl do paměti,že kdesi hluboce zasutý v jeho nitru se ukrývá nepatrně posmutnělý a unavený klaun.

Neotřelým způsobem jsem byla vtažena do děje,napjatá v očekávání co se stane...objeví se nejspíš něco šokujícího...drastického...veskrze děsivého...nebo brutálního...a ejhle...náhle se něco záčíná dít(je to zprvu takové nedefinovatelné..."cosi")...blíží se...ale je to víc vnitřně pocitové,než pouhým okem viditelné...v tu chvíli na mě padne takový neurčitý tíživý neklid...a obava z toho(nezvaného)..."čehosi"...co pozvolně,ale o to víc působivěji začínám rozpoznávat...je to hrozivé,všudypřítomné a neodvratné...to se zhmotnila sama...smrt.-))"Tak tohle přesně jsem prožila u Reekeru."

Kombinace dřevařů a zelených eko-aktivistů...to když se nepatrně promíchá vznikne z toho směska neurčitelně vyhlížejících žravých zombíků...a co si přát víc...takže připravte si motorovky,sekery a jdem do toho...)-:

Teda lidi...ten konec mě totálně položil na lopatky, ale i jinak maximálně gradující masakro-vyvražďovačka. :-) Super zážitek!!