evapetra

Takové filmy, které jsou poskládány ze střípků vzpomínek z dětství, mám ráda. Že prý tam chybí nějaká jednotící linie, jak tomu diváci vyčítají se mi vůbec nezdálo. Byla jí přece válečná léta strávená na venkově, to se mi zdá dostatečně dost. Jsem ráda, že jsem dostala, to, co jsem očekávala. Vyvážené střídání humorných a tragických scén, pěknou kameru, dobře vystiženou atmosféru doby.

Hodně spletité, zašmodrchané, mnoho postav a donekonečna se opakujících situací, vtipné jen sem tam a hudba dost otravná. Jednou vidět stačí.

Fantastická zvířata se tady jen mihnou, celé je to dost nudné a o ničem, jako by jen příprava na další či spíše několik dalších pokračování.

Úžasná dobová atmosféra, Romy mistrně zvládající všechny ty polohy a rozpoložení, kterými její postava procházela, na jeden film nebývalé množství dalších dobrých francouzských herců, působivá hudba. Objevovat svět finančního zákulisí a praktik s ním spjatých mě nijak zvlášť nelákalo, ale nakonec jsem byla s celkovým zpracování filmu a hereckými výkony více než spokojena.

Sympaťák Yves Montand v roli státního zástupce krůček po krůčku odkrývá spletité pozadí politické vraždy. Samotné vyšetřování postupuje velmi pozvolna a zaměřuje se na ty nejmenší detaily, přesto je divák udržován v neustálém napětí a téměř bez dechu sleduje každou další stopu, směřující k odhalení skutečného pachatele. Precizní, mrazivý, strhující thriller.

Další z nekonečné řady amerických seperhrdinů, tentokrát v ženské podobě. Ovšem ještě neporazitelnější a superdinštější než její mužští kolegové. Celé je to takové hodně hloupoučké a v paměti mi zůstane akorát to, že ta první kombinéza slušela superhrdince víc. Taky jsem se neubránila přemýšlení o tom, jak by asi ta úplá kombinéza slušela superhrdinštině oplácané kamarádce. Prostě, samé vznosné myšlenky mě při sledování tohoto filmu napadaly.

Myslím, že reakce manželky až tak nepochopitelná nebyla, zřejmě si chtěla zachovat svůj životní standart.Ve skutečnosti by asi hodně trestů ubylo, kdyby se pachatelé přiznávali blízkým, místo policii.Spíše mi tady bylo divné jednání policie, která neprověřovala nejbližší přátelé oběti. Bouquet hrál výborně, trápil se dokonale, radost pohledět.

Panáčkův rozjezd byl poněkud pomalejší, zato závěrečná americká dvacetiminutovka, ta už humorem a nápaditostí jenom sviští. Když se pošťák, po pádu do potoka, zmáčený a bez čepice vynoří z vody, připomíná s tím knírkem a splihlým účesem Hitlera.

Ty hrané pasáže opravdu působí dost rozpačitě, jak tady někteří píší, nicméně jsem ráda, že jsem se dozvěděla podrobnosti o okolnostech Dubčekova vycestování do Boloně a mohla vidět ukázky ze slavnostního ceremoniálu, při kterém mu byl doktorát udělen. Italská část, ač poměrně krátká, je dojemná a z celého dokumentu nejpovedenější. Doporučuji k přečtení knihu Josefa Banáše Zastavte Dubčeka!, která se jeho osobě věnuje velmi podrobně a po jejímž přečtení jsem nabyla přesvědčení, že autonehoda, jejímž následkům podlehl, skutečně nešťastnou náhodou nebyla.

Největší vtipnost je v samotné zápletce, vychytralém to plánu vlády velkovévodství. Provedení jsem si představovala ještě legračnější, ale i tak jsem se zasmála u několika hodně zábavných situací.