evapetra

Pěkný vztahový film o pár outsiderech, kteří jsou nuceni strávit svátky ve společnosti, kterou si nevybrali. Jak známo, Vánoce dovedou někdy kouzlit a tak to, co vypadá zpočátku jako zmařený čas, může se proměnit v zážitek docela příjemný a prospěšný pro všechny zúčastněné. Skoro až taková ne milostná vánoční romantika.

Homer si ten svůj americký sen doslova vydřel. Cestou za ním  musel  překonat tolik překážek a nástrah osudu, že se v jeho případě rozhodně nedá mluvit o nějakém štěstí, které přeje připraveným. Celou dobu jsem mu držela palce a prožívala s ním a s jeho kamarády všechny ty střídavé úspěchy a následné nezdary, se kterými se musel utkat. Kdyby to byla vymyšlená pohádka, řekla bych si, že už to scenáristé s těmi neustálými zvraty trochu přehánějí, o to víc mě těší, že takový příběh opravdu někdo prožil a že to nevzdal.

Tento žánr a téma tak úplně nevyhledávám, proto jsem nejdřív jen tak ze zvědavosti opatrně nakoukla, chvíli zvažovala, jestli se dívat dál, ale nakonec mě seriál s každým dalším dílem chytal víc a více. Nejvíc mě zaujaly epizody v trestanecké továrně s následnou vzpourou a potom vizuálně nejzajímavější a dějově nabité závěrečné finále. Naproti tomu pasáže se senátorkou podle mě děj zbytečně natahovaly a celkem nic podstatného nepřinesly.

Dobrá oddechovka. Tedy, pokud si chcete zcela oddechnout od reality a nechat se unášet zběsilou filmovou jízdou, při které na nádech moc času není.

Možná, že kdybych na tom Štěpánově Stand upu byla osobně, byla bych schopná ještě hvězdičku přidat za atmosféru. S publikem to umí, zvládal ty davy, že byl humor nekorektní mi nevadilo, že byl vulgární taky ne, že se často pohyboval na hraně trapnosti, to už ano.

Ale jo, zvládli to Dánové. Originál se mi sice líbil ještě o fous více, ale i tady jsem se dobře bavila skoro po celou dobu. Nechytala  jsem se asi tak první čtvrthodinku, do té dali Dánové viditelně až příliš své invence a za moc to tedy nestálo, ovšem jak začali opisovat od Francouzů, tak už to na vtipné a veselé vlně jenom jelo. A dokonce se jim povedlo sem tam ty francouzské fórky ještě lépe okořenit.

Zpočátku mi Lukáš Vaculík tak úplně do role školského ombudsmana neseděl. Zvykla jsem si na něj až ke konci, když začalo Pelánovo soukromí více rezonovat s jeho pracovním životem. To mi došlo, že byl Lukáš pro postavu, kterou hrál, vybrán naprosto skvěle. Řešení školských případů, které seriál nabízel, vyznívalo často nejednoznačně, a to se mi líbilo, protože bylo nad čím přemýšlet i po skončení jednotlivých dílů. Klidně bych brala i pokračování, myslím, že těch témat je dost.

Tedy, ne že by se takový příběh stát nemohl. Ale na konci filmu jsem nabyla pevného přesvědčení, že s námi režisér Kiarostami  pěkně vyběhl a že to celé jakoby amatérské divadlo byla pouze hra na něj. Nicméně, ať už mám pravdu nebo ne, bavila jsem se náramně.

Není to tak vtipné jako hry samotného Mistra, spíše takové mile, nostalgicky úsměvné. I když občas nějaká ta veselá pecka přece jenom přijde. A Miroslav Táborský byl moc příjemným průvodcem.

Dost neobvyklý válečný film, u kterého jsem si ani nestihla uvědomit jeho délku, dvě a půl hodiny byly najednou pryč. S realitou ten příběh asi příliš společného neměl, herecky však byl obsazen skvěle a etapa příprav a pak samotná akce mě dokázaly neustále držet v napětí. Ta první část byla i dost vtipná a člověk si při ní mohl vytvořit sympatie k lidem, na kterých by asi jinak moc pozitivního nenašel.