evapetra

Trefný glosátor Čapek v podání Vlastimila Brodského, celý další herecký ansámbl a na tak malém prostoru spousta komických situací dělají z tohoto dílka jednohubku k nakousnutí.

Podle hodnocení a prvních komentářů, které jsem si k tomuto filmu kdysi přečetla, jsem očekávala, že se budu trošku nudit, naštěstí se tak nestalo. Všechny obrazy ze života britské premiérky, jak z jejího soukromí, tak z politiky podala Meryl Streep s pozoruhodným citem i razancí, všude tam, kde bylo jednoho či druhého zapotřebí. Uvítala bych ale přece jenom, kdyby se film více zabýval politickým obdobím nekompromisní dámy, než jímavým pohledem na její postupující ubývání sil a stárnutí. Kdyby bylo dosud natočeno několik filmů o této osobnosti, tak bych brala, že je třeba ještě dalšího pohledu na věc, ale jelikož tomu tak není, větší záběr do zákulisi jejího železného vládnutí mi tady chyběl. Viděno v rámci projektu 52 Films by Women

Viděla jsem hodně dávno, ale na strhující výkon Jany Štěpánkové v roli Marie Stuartovny nemůžu zapomenout. Jak přesvědčivě ztvárnila hrdost, noblesu, statečnost a odvahu skotské královny v hlavní roli Schillerova dramatu. Mrzí mě, že už si ale nepamatuji, a nikde se mi nepodařilo najít, která její kolegyně hrála v tehdejším televizním přenosu z divadla S.K.Neumanna její soupeřku Alžbětu.

Svižný bigbít zlatých šedesátých. Nakažlivý výkřik nadšení a radosti.

Mám trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně jsem obdivovala přesvědčivý výkon Josefa Abrháma během jeho celodenního putování od televizoru k televizoru a od telefonu k telefonu, na druhé straně straně mě otravovalo infantilní kuňkání hlavní hrdinky v retrospektivních sénách.A proč zrovna tady bylo nastoleno téma rasizmu? Nepochopila jsem.

Film teče spíše pomalu a líně na rozdíl od té divoké řeky v Montaně. Docela příjemně strávené dvě hodinky, ovšem za pár dní si z toho všeho budu pamatovat jen krásné záběry té divoké přírody. Na rozdíl od podobně poeticky laděných počinů Kachyňových, jakými jsou třeba Zlatí úhoři nebo Smrt krásných srnců, už nemám potřebu se někdy znovu k tomuto filmu vracet.

Karel Kachyňa nejenže viděl lidi takové, jací opravdu jsou, ale taky ten svůj pohled dovedl ve své filmařině mistrně zprostředkovat ostatním. Herci pod jeho vedením nehrají, ale jsou těmi, které mají představovat. U filmu z prostředí pracovní party a z počátku šedesátých let bych očekávala ještě nějaké ty dozvuky budovatelského nadšení, tady jde ale především o citlivě podaný románek nerománek mezi zkušeným mužem a dospívajícím děvčetem. Když ke zmíněným kladům připočtu ještě kouzla s kamerou, nemůžu hodnotit jinak než nejvýš.

Sympatický výkon Alfreda Moliny mě dostal ještě trochu víc než samotná Salma Hayek, i když jí ta role odbojné malířky pozoruhodně sedla. Taky byla ovšem mnohem krásnější než Alfred, takže rozhodně bylo na co koukat.Její obraz bych si sice doma nepověsila, ale osobnost to byla rozhodně nevšední a pozoruhodná. Viděno v rámci projektu 52 films by Women.

Dojemný příběh o konci života na mě silně zapůsobil především díky fantastickému výkonu Vladimíra Šmerala, charizmatu Jiřího Adamíry a taky atmosféře Starého města 60. let, viditelné zvláště v závěru filmu. Užila jsem si ty záběry fasád a ozdob historických domů, podbarvené nádhernou Liškovou hudbou. Všechny tyto součásti Kachyňova a Procházkova dramatu postupně utvořily dokonalý celek, který mě opravdu vzal za srdce.

Strašidelná pohádka o zlém autíčku. Ten humor a nadsázka, které jsem při sledování vnímala, se mi líbil. Možná to tak nebylo myšleno, ale bavila jsem se dobře.