Směšný pán

„Musíte se usmívat, budete v novinách.“ - „Už jsem byl.“ Navzdory názvu nejde o nic směšného. Pominu-li úsměvné odhalování „klukovin“ pacienta, je to velmi smutný a dojemný film. Zlomený, osamělý a nešťastný muž se začne upínat k tomu poslednímu, co ho ještě zaujme; dívce, která na střeše vypouští holuby. Unavený životem, léčbou a prostředím nemocnice, napne všechny své myšlenky a síly k neznámé, která náhle zmizí. Okolím považovaný za blázna, vytrvává v hledání příčiny. Kde mu nestačí chatrné tělo, zaskočí bystrá mysl. A zatímco v úvodu ho spíš soucitně litujete, později mu (i díky excelentnímu výkonu jeho představitele) maximálně fandíte až do samotného konce...s bohužel naprosto zbytečným vysvětlovacím dovětkem, který výsledný dojem dost kazí. Za mě to každopádně budou silné 4*, moc hezký film. „Ještě jste neposlal ani jednu čumkartu, nemám vám jich pár koupit? No aby se přijeli mrknout, že jste neumřel.“ - „Kdo má přijet?“ - „Kdo…já nevim kdo, to vy musíte vědět kdo.“ - „Kvůli mně by mohli poštu zrušit.“ (05.04.2017)

Mám rád tvorbu Karla Kachyni a totéž můžu říct o scénářích Jana Procházky. Spojení obou tvůrců přineslo české kinematografii mimo jiné výborný Kočár do Vídně. V tomhle případě ale jsem z jejich filmu rozpačitý, protože Směšný pán mi při nejlepší vůli nesedl a mohou za to oba pánové současně. Je to snímek o stáří, deziluzi, umírání a především o jednom nikoliv vlastní vinou zmařeném životě. Jenže scénář mi přijde příliš rozmělněný, protože tohle by stačilo na středněmetrážní, řekněme, 35-45minutový film v ideálním případě spojený s dalšími tématicky zpřízněnými filmovými povídkami do jednoho povídkového filmu. Typická Kachyňova poetika tentokrát film zpomalovala neustálými kamerovými výlety na průčelí domů, pražské věže a městské ulice. Celý snímek vlastně táhne brilantní hudba Zdeňka Lišky a herectví filmového veterána Vladimíra Šmerala. Tématicky příběh odpovídá ústřednímu motivu Procházkovy tvorby, tedy vyrovnávání se s politickými excesy našich poválečných dějin, v tomto případě politických procesů 50. let. Celkový dojem: 45 %. (07.11.2010)

Možná je trochu škoda, že se v tomhle filmu prakticky všechno podstatné dozvíte až úplně na konci (i když pokud si přečtete oficiální text distributora, dozvíte se to hned). Je samozřejmě účinné nechat diváka hledat, dumat, pochybovat, přemýšlet a domýšlet si, ale ve Směšném pánovi se podle mě divák nemá o co opřít, takže spíš jen tápe a čeká, zda se dočká nějakého rozuzlení. (22.04.2008)

Spojenie Karel Kachyňa a psychologická dráma nie je žiaden materiál pre sobotný prime time. Nemusí to ale byť aj nutne bohatý materiál pre podrobný kritický rozbor. Dráma starého človeka na smrteľnej posteli, ktorý hľadá na poslednú chvíľu ešte aký taký zmysel života pôsobí mierne televíznym dojmom a stojí na výkone hlavného predstaviteľa Vladimíra Šměrala. Príbehy z nemocničného prostredia bývajú zo svojej podstaty depresívne, Směšný pán je ale skôr také nostalgické, melancholické nahliadnutie do života starého človeka. Že tí majú svoje muchy typu "nebudem brať lieky a nebudem" je bez diskusie. (21.03.2014)

Hledám dům holubí a dívku tančící v roztřesené harmonii na vyvýšeném podlaží. Kudy do dveří, do vchodu domu se zelenou kopulí? Jen pro ty, kteří oči nezavírají, rozhlížet se dál, nejen po své špičce nosu, chtějí. Životně důležité skutečnosti naslouchají, zdánlivě nepatrné maličkosti nemíjejí. Vzdálený most blízkostí mysli překračují. (04.11.2015)