Recenze (236)
Pražské orgie (2019)
Irena P. točila vždycky tak trochu nudné filmy. Je to způsobeno ambivalentním vedením herců, malým důrazem na napětí a neoriginalita režijního (filmového) vidění. Režisérka se s neúspěchem filmu již z prvních kritik schovává za knihu, ale kniha je dobrá, resp. bohužel pouze kniha. Scénář potřebuje dramaturgii, byť je přepisem knihy - to se zde neuskutečnilo, vtipu pomálu, jen slušná kamera, velmi zajímaví herci a klavitní scénografie. Na mastnosti a slanosti by tomu pomohla větší míra erotiky a zákulisí orgií - sklandálnost - protože v tomto případě to byla jen taková jízda po povrchu. Slabší, než Fotograf, a možná i slabší než Zemský ráj. Rozhodně lepší, než Bestiář. Chyběla tomu atmosféra, a to dělá hodně. Ireno, soustřeď se víc na drama, než na jednotlivé herecké výstupy a dialogy - zapomeň, že jsou to herci a že musí něco říkat, zajímej se o detaily příběhu, nikoliv popisnost. Prosím! Příště... :)
13. komnata - 13. komnata Ondřeje Kepky (2019) (epizoda)
Slušné. Velmi slušné. Tentokrát i psycholog (odborník) vkusně vybraný, resp. použitý... Lepší po obrazové stránce, protože téma kamarádů ani protekce mě tak nezasáhlo.
LOVEní (2019)
Nedistribuovatelné zoufalství s nejhoršími herci současné castingové nabídky, vyjímaje J. Plesla. Předností filmu jsou snad jen kostýmy M. Hořejší a lokace města Pardubic, které působí pohledně. Film nezachrání ani dobří herci v malých rolích jako Malý v malé roli a Žilkové ve stejmě malé roli. Karel Janák končí a my to smutně pozorujeme. I mí přátelé, kteří mají IQ mezi 95 - 99 se nudili, styděli a otáčeli v kině na stejně zmatené diváky. Geislerová E. fungovala dobře kdysi v projektu M. Cieslara, v tomto filmu se nenašla a proto doufám, že ji dá ještě někdo šanci ukázat, že má talent.
Důvěrný nepřítel (2018)
Dobří herci ve špatném filmu s dobrým nápadem a námětem. Na scénáři je vidět, že vzniknul příliš rychle a režie neprošla etapou nápadů. Krásná a vynikající Gabriela M. ovšem přidává na kvalitě a to velmi významně.
Gauneři (1992)
Tento film jsem nepochopil, nevstřebal a proto raději nekomentuji. Zkusím to příště.
Colette: Příběh vášně (2018)
Velmi velmi nudný film s několika málo přednostmi, kterými jsou: osobnost K. Keiry K., hudba Thomase A. a výprava včetně kostýmů a architektury. Režie i scénář pod bodem průměrného filmu, byť s kamerou a střihem na laťce elegantnosti a dobrého řemesla. Film o spisovatelce bez špetky základních literárních atributů, jako jsou expozice, zápletka a rozuzlení. Alespoň jedna hvězda za souboj mezi inspirací a tendencí!
13. komnata - 13. komnata Ilony Svobodové (2019) (epizoda)
Skvěle vybrané osobnosti, Ilona, Filip a především čest Petru Skoumalovi. Na ČT lepší dokumentaristický průměr.
13. komnata - 13. komnata Svatopluka Schullera (2019) (epizoda)
nezajímavý člověk v nezajímavém zpracování
13. komnata - 13. komnata Kateřiny Kněžíkové (2019) (epizoda)
Kateřina K. patří bezesporu mezi největší osobnosti české hudby 21. století. Je krásná, talentovaná, inteligentní. O to horší je, když ji vidíme v portrétu, který už ze zásadního dokumentaristického hlediska nenaplňuje ani penzum studentského filmu. Začíná to už od nastavení kamery, přes kompozice, volbu prostředí vůči kostýmům apod. Šimůnkovy komnaty bývaly průměrné, i nadprůměrné. Tato poslední už je na hranici vysílatelnosti. Podexponované záběry, historický XD cam, nevhodné nastavení kamery, podhledy při rozhovoru před Stavovským divadlem, kamera z ruky jako od opilce bez špetky kompozice, neatraktivní snímání operního představení, přiliš mnoho lékařů, kteří z podhledu opravdu nevypadají dobře. Tento dokument nevystihuje kvality K. Kněžíkové ani ve scénáři. Pokud má osobnost květované šaty, nemůžeme ji snímat v květovaném křesle, s květy na stole a před členitou a všebarevnou knihovnou - zvlášťě, když se jedná o stěžejní rozhovor. Dialog v chůzi by dnes bez steadicamu apod. už mladý profesionální tvůrce netočil. V operním domě bych využil raději dvě kamery a nejen před vranovským zámkem bychom měli protipohledy a úhly volit alespoň se špetkou vkusu. ČT by si měla začít kvality portrétů hlídat - především po řemeslné stránce, protože obsahově tam vždycky nějaké kecy natlučete. Takhle odfláknutou komnatu jsem viděl naposledy s Maděričem. Je mi líto především Kateřiny a Adama.
Tenkrát v Hollywoodu (2019)
Je to nejen odkaz milovanému Hollywoodu, ale i milované Itálii a westernům s. Leoneho. V závěru zní pěkná hudba. I když to není dějově nabité tak, jak známe treba z Djanga nebo Panchartů, vůbec se nudit nebudete. Mistr odbočky s vámi proletí takřka 48hodinovým příběhem jako král... a opět si tam Tarantino pomluvil své "oblíbené" mexikány :D