Styxos

fíha. Vím srovnávat se nemá. Ani adaptace s předlouhou. Ani první i druhý díl (ačkoliv tohle není vlastně druhý díl. ale zakončení příběhu). Ale nedá mi to. Bohužel pro tenhle film si pamatuju ten úžasnej začátek z knihy, kde King popisuje jednotlivý démony všech členů Klubu smolařů v dospělosti. A tady to není a chybělo mi to. Film se s tím vlastně vůbec nemaže a místo jednotlivých drobnokreseb jde rovnou na věc. Jeden telefon. Nějaký ty žaludeční nevolnosti nebo něco jinýho a jde se na něco, co připomíná školní sraz starejch kámošů po 27 letech. Ty koláčky štěstí byly opravdu hororový. A pak nám začne kulhat tempo a přistihnete se, že koukáte na mobil a říkáte si: to je to tak dlouhý. A přitom za sebou máte jenom 40 minut. Naštěstí po zdlouhavým intru, kdy se parta vyrovnává s pravdou, film dostane správný tempo. A jde s k jádru. A před vám se najednou objevuje něco, co vlastně není horor (což byl první díl a díky dětem, to skvěle fungovalo), ale film o dospívání. Jasně, je to pořád strašidelný a ten klaun nahání strach. Ale vlastně to není film, co má primárně vyděsit. Celý je to o partě dospěláků, který si sebou nesou démony z dětství kvůli kterým nikdy nevyrostli. A teď je na čase se jim postavit a vyrůst. A taky je to o tom, že na přátelé z dětství by se nemělo nikdy zapomínat, zvlášť, když vás určitým způsobem utvářeli a jsou velkou součástí vaší minulosti. JInak, střídání časových rovin je parádní a nemůžu si pomoct, ale ačkoliv jsou dospěláci sebelepší, tak na ty děti prostě nemají. Potěšilo i cameo SK a ty narážky na spisovatelství byly super třešničkou na dortu.

celou dobu jsem se snažil přijít, jestli je tohle ještě vůbec film pro děti. Jasně, jsou tu děti (hlavně teda to jedno ústřední) a (její) hračky, ale... na mě to celou dobu působilo jako silný existencionální drama, který přesahovalo místy až do hororu (řekl bych, že tvůrci mají dost rádi sérii o jedný zlý panence (v tom starým krámku to bylo dost cítit). TS 4 se zamýšlí nad smyslem existence hraček - ukazuje důvod, proč existují a taky ukazují, co se s nimi stane, když dítě omrzí anebo dítě vyroste. A dovolená v Karibiku to není... Postava kovboje Woodyho na mě ve čtyřce působila jako starej Clint Eastwood (náhoda? nemyslím si), který celý život plni svůj úkol - byl hračkou věrná až za hrob svýmu dítěti. A teď předává zkušenosti nový gardě (tady vůbec byl zajímavej kontrast mezi vnikem Woodyho a V(W)idlíka) a nechci si moc připustit, že už je vlastně v "důchodu" a jeho úkol možná pomalu končí... ale v možný inspiraci westernem mu do cesty přichází osudová žena pro zbytek života... a zase tu musí být jeho nejlepší kámoš, aby mu řekl, že má tentokrát udělat krok vpřed, protože minule to neudělal... že nemá znovu přijít o šanci na novej život. Toy Story 4 jsou pro mě asi nejlepší pixarovkou od V hlavě a zároveň taková odlehčená verze Vzhůru do oblak, jen s tím rozdílem, že Woody není tak protivnej jako Carl Fredricksen.

tohle vlastně není superhrdinskej film. Ryan Coogler po Creedovi natočil další film o ofackovaným outsiderovi, co hledá svoje místo pod sluncem. Tentokrát s hodně hořkou příchutí. Michael B. Jordan tu svoji postavu zahrál skvěle a střihl si možná nejlepšího záporáka tohohle bublinovýho světa. A samotnej Black Panther (tedy v to, co se princ T’Challa mění díky tomu náhrdelníku) je vlastně nudnej a věci kolem tohohle bojovníka mě nebavily. Mnohem lepší je samotnej T’Challa, královská rodina a celej její příběh. Nemluvě o tý volbě, která se točí kolem toho, zda bohatství Wakandy poskytnout celýmu světu. Jinak se mi líbí, jak to propojuje prvky pohádky, antický tragédie fantasy, sci-fi a to nemluvím o tý totálně vymazlený bondovský odbočce, která vyvolá nejspíš vzpomínky na Skyfall. A když na to přijde, tak T’Challova ségra je vlastně takovej Q v holčičí verzi. Takže jo, Black Panther je parádní.

Slabý. Dokonce tak, že jsem chtěl asi po třiceti minutách zdrhnout. Akce mi přišla taková mdlá, pár vtipů zaujalo. A příběh jako kdyby vypadl z horšího béčka. Na druhou stranu ty úvodní bondovský titulky byly skvělý a závěrečný titulky ještě lepší (hlavně ta jedna). DP je fakt větší. Bohužel tu jiskru z jedničky si sebou nevzal.

film, kterej si Jude Law ukradl totálně pro sebe. Brumbál v jeho podání není ten moudrej dědeček, kterýho pak znal Harry, ale chlápek, kterej si upijí svůj kalich hořkosti mládí... jinak rozdíl mezi prvním a druhým dílem je jako rozdíl mezi dnem a nocí. První díl byl pěknou pohádkou, kterej hrál hlavně na roztomilý zvířátka. Ve druhým se Rowlingová řádně utrhla ze řetězu. Vraždí se tu jak na běžícím pásu, zvířat je pomálu, narážek na budoucí události je tu o dost víc (a bude zajímavý sledovat, kam se některý postavy vrtnou), každá postava má svůj příběh. Akorát tohle už není samostatnej film, ale jedna epizoda seriálu (á la Marvel), kterej má navíc konec po kterým člověk lituje, že si nemůže hned pustit další díl.

je to drsný, temný a šíleně moc dravý. Takže se nechce věřit, že je to český. A že to točil Hřebejk. A přitom stačilo, aby se ke slovu dostala nová scénáristická krev. Miro Šifra na scénu přivádí vyšetřovatele, kterej chtěl na začátku jenom pomoct starýmu chlápkovi, co pohřešoval vnuka. A ten obrat, kterej během těch 4 dílů nastane je hodně drsnej a temnej. Nemluvě o místech, do kterejch ho to zavede. Rédl možná není dokonalej, ale je určitě fajn. Má to skvělý záporáky, ať už to jsou sadistický bouchači Marek Hoffman a David Novotný nebo naopak psychopatickej chlápek z bývalý STB Roman Polák a hlavně to má šíleně silnýho hlavního hrdinu v podání Ondřeje Sokola. Rédl je noir hustej jak dehet a konec s ostnatým drátem je šíleně mrazivej. Na tenhle seriál se hodí věta: dobrými skutky si vydláždil cestu do pekla.

drsný, syrový, surový a tak dojemný, že to rozbrečí i toho největšího drsňáka. Ještě silnější, než jsem čekal. Wolverinovo Gran Torino.

totálně ujetý od první do poslední chvíle. Po Strážcích asi nejšílenější a nejpřepálenější marvelovka. Démonická a naštvaná Cate Blanchett, naštvanej Hulk, naštvanej vlk, armáda zombíků. Karl Urban střílející ze samopalů, gladiátorský zápasy, kosmický lodě. Poslední scéna skoro jak z můstku Star Treku. Naprostá zábava.

Dobře obsazený. Spousta dobrých fórů a nápadů. Jenže na rozdíl od Čtvrté hvězdy rozmělněné a jako celek ne zcela dobře fungující.

Branagha jako režiséra můžu. Jeho Thor je fajn, Popelka to samý. Líbil se mi i Slídil. No a pak přišel Jack Ryan. Už ten mi nesedl. No a teď je tu jeho Poirot. A ten mi místy přišel celkem bezkrevnej a ospalej - byť se tenhle film celou dobu snažil ukázat pravej opak. Jasně má to skvělý momenty - začátek, a zvrat s Deppovým pomocníkem. A samozřejmě rozzuzlení je naprostá pecka, kde to emočně podpoří ještě hudba Patricka Doyla. Líbilo se mi i zasazení a práce s historickou dobou. A Branagh se sem tam snažil bejt za Sherlocka (víme za kterýho). Nemůžu si pomoct, ale prostě mě to moc nebralo. Ale možná je to tím, že jsem vyrůstal na HP s tváři Sucheta.