Sabrewulf

Když jsem byl ještě hloupý usmrkanec, koukající na filmy naprosto povrchním způsobem, Robu Royovi jsem se vysmíval. Šel totiž do éteru ve stejný rok jako Statečné srdce a mé tupé, nevyzrálé já pohrdalo absencí velkých davových scén, či stříkání krve na všechny strany. Nutno podotknout, že bych si za to dnes pořádně vylískal. Rob Roy je skvělý historický kousek, který neoslní mega bitvami či velkolepými stavbami, soustředí se spíše na jeden konflikt mezi horalem a šlechtou, ale o co komornější je, o to víc přirozeněji působí. Už jen z té hradní stavby, ve které se odehrávají šermířské souboje, přímo dýchá chlad skotských vysočin. Příjemně se poslouchají archaické dialogy ("Láska je kopka hnoje a já jsem kohout, který si na ni vylezl, aby si zakokrhal"), což je po např. moderně mluvících (a chovajících se) Indiánech v Prey přímo balzám. Casting je výborný, všichni do svých rolí padnou jako ulití, zejména Liam při své výšce jako hora, navlečen ve skotském kiltu, ohánějící se těžkým mečem, už být víc horalštější ani nemůže a Tim Roth je kapitola sama o sobě, tak neuvěřitelně slizského záporáka aby člověk pohledal, kdo navíc holduje dabingu, tak doporučuji verzi, ve které ho dabuje Lukáš Vaculík. Ten i když téměř nedabuje, přesto (nebo právě proto?) se k němu hodí famózně a ještě násobí jeho slizskost. Najdou se i fajn režijní nápady jako třeba parafráze na kradení tisíc Liber prostřihem na vesnickou tancovačku, kdy během divoké honičky na koních hrají vesničani svižnou hopsačku, zatímco vražda už je doprovázena pomalou baladou. Finální šermířský souboj herci předvedli přímo skvěle. No a hudba tenhle příběh o cti a hrdosti krásně podtrhuje. Další z kousků, které docenuji až zpětně. P.S: A nyní mne omluvte, jdu si vylískat.

Paráda. Pro mě jednoznačně lepší než první série. Mám k tomu tři důvody: 1) Zatímco jednička se rozjížděla pomalu (ano, v rámci nové série musí být pomalý rozjezd, jenže tam i tematicky to byla vata navíc), dvojka se s tím nepáře a rovnou od prvího dílu do toho naskakuje naplno. 2) Scénář je pestřejší, čím víc jsem se blížil ke konci, tím víc jsem si uvědomoval, jak byla jednička oproti tomuhle přímočará. Spousta věcí je zde nejednoznačných, nečernobílých včetně charakterů. Líbilo se mi, jak se kladným postavám všechno hroutí pod rukama, jak se vlivem událostí nechtěně zaplétají do větších průserů, ale ze všeho nejvíc bylo fajnové to neustálé oscilování mezi tím, jak na jednu stranu se snaží klaďasové držet zákonů, pravidel, odmítání zabíjení a na druhou si všichni tak nějak v duchu přejí, aby Frank toho Billyho prostě zabil a oni měli konečně pokoj. Poslední díl druhou sérii scénáristicky neskutečně vystřelil nahoru. 3) A to nejdůležitější na konec - druhá série je mnohem víc Punisherovštější. Rozuměj, zaprvé už většina akce není v nepoměru, kdy Frank zaujímal spíše defensivní pozice, ale často jde i cíleně likvidovat/útočit a za druhé: Záporáci, kteří se pletou Frankovi do cesty, už jsou kriminálníci všeho druhu a mají mnohem blíž k mafiánům, než příliš militantní záporáci z jedničky. Negativa se samozřejmě najdou, např. Barnes občas přehrával a Lima pro změnu nehrála skoro vůbec. V některých epizodách jsou příliš rušivé "adobe after effects" stříkance krve či odfláklejší záblesky ze střelných zbraní. Pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty :-) Líbila se mi jedna scéna (epizoda 11), která v asi 10ti sekundách dokázala úplně geniálně zmapovat celou Frankovu povahu. Bernthal je celkově neskutečný a nevím, jestli kdy najdou lepšího představitele pro tuto roli. Chtělo by se povzdechnout, jaká je škoda, že není víc sérií. Na druhou stranu všichni víme, jak většinou dopadají seriály se stále přibývajícími sériemi, kdy už se vaří z vody, koketuje se stereotypem nebo bourají původní charakterové rysy postav. Kochejme se tedy fajnovým serošem, který skončil v nejlepším a ne jako spráskaný pes, můžeme na něj alespoň vzpomínat jen v dobrém. Díky Bohu za něj.

Nějakou dobu jsem se seriálem počkal, protože jsem čekal, až trochu opadne to hype, nicméně už od prvního nástřelu o čem kostra děje přibližně pojednává, jsem se nesmírně těšil, protože to je ten typ látky, která je chytlavá už na papíře. Dá se říct, že v některých směrech seroš předčil má očekávání. Miluju tyhle originální náměty. Scénář je neuvěřitelně vynalézavý, překvapilo mě, jak i na malé ploše obyčejnosti daných her, tvůrci vykouzlili nejedno překvapení, chytrý zvrat a gradaci, v jedné epizodě dokonce silnou podpásovku. No napínavé jak malé gatě to bylo, čím víc jsem se blížil ke konci, tím přicházelo víc a víc emocí, došlo i na slzy. Zhltnul jsem to "jedním dechem". Herci sympatičtí. Jediné dvě vady na kráse to má a tím je poslední epizoda, která možná mohla jít trošičku jiným směrem (ten zbytečný twist mi ale nevadil) a druhá věc - scény s VIP, které byly strašně umělé a nepřirozeně jako v nějaké scénce na školní besídce. Jinak majstrštyk.

Máte plné zuby filmových (thrillerových) klišé, obehraných postupů jedoucích podle Hollywoodských šablon? Tenhle majstrštyk totálně nakopává zadek stereotypům. Zapomeňte na divoce fidlající smyčce, nebo stupidní lekačky. The Invitation pracuje s napětím úplně jinak, než jsem doposud poznal. Už od prvních momentů se nad těmi lidmi v domě vznáší něco zlověstného a i když se v podstatě každý negativní faktor dá nějak ospravedlnit, přesto pořád -stejně jako hlavní hrdina- cítíte, že něco sakra není v pořádku. Atmosféra tu geniálně houstne a já absolutně nechápu, jak se režisérce podařilo docílit toho, že i sebemenší detaily a drobnosti mi dokázaly sevřít srdce víc, než u kdejakého masakru. Ta práce s pouhými (zlověstnými) náznaky je neuvěřitelná . Graduje to neskutečně a já se normálně BÁL!!! To, co v dětství nedokázaly ani horory, se teď podařilo thrilleru. Velkou zásluhu na tom má uvěřitelnost a tady vzniká menší "problém" - najednou si člověk uvědomí, jak je například v Mlčení jehňátek ukřižovaný policajt s otevřeným hrudním košem vlastně strašně teatrální a tak jako jsem se po filmu Zachraňte vojína Ryana začal dívat na všechny další válečné filmy už jinak a přísněji, to samé nastane s thrillery. Při závěrečných titulcích jsem začal tleskat. Abnormálně zůstává zdravý rozum stát nad tím, že tohle nejen, že není v první třístovce nej filmů (ve srovnání s kdejakým blábolem, který tam je), ale ještě to nemá ani červenou barvu. Seven je z mojí top thrillerů sesazen. Král je mrtev, ať žije král.

Brutálně ale naprosto brutálně nedoceněný film. Nevím, jestli si vzpomenu, kde jinde jsem viděl tak geniální pocit bezmoci jako v tomhle filmu (scéna v bance + na záchodcích to vystihuje asi nejvíc). Velkou zásluhu má na tom povedená režie i dramaturgie a taky Kurt Russell, který, troufám si tvrdit, odvedl nejlepší herecký výkon své kariéry. Nechápu, jaktože nebyl alespoň nominovaný na Oscara. Casting se povedl na jedničku a akční závěr je třešničkou na dortu. SPOILER ---- Poslední záběr totálně přirozený, žádné vtípky a nesmyslně usměvavé tváře (tímto zdravíme např. Cliffhangera), ale oba jen sedí a koukají do prázdna. Majstrštyk!

Nechápu, jak jsem Odplatu mohl mít tak dlouho jen na čtyřech hvězdách. Tohle je prostě film, který jsem viděl snad 100x, většinu replik znám nazpaměť a přesto mě baví na to koukat znovu a znovu. Gibson v roli antihrdiny se smyslem pro fair play obklopen panoptikem různých postaviček od těch nejmenších krys, až po ty největší mafiánská prasata, za doprovodu hlášek a stylového saxíku. Paráda. Velkou zásluhu má na tom i dabing. Normálně dávám přednost původnímu znění, ale ten Dlouhý, Carda a Pavlata tam sednou dokonale. Nejoblíbenější scéna: Peníze, ano nebo ne? Ne! Prásk (póza)! :-D

Jako děcko jsem ten film přehlížel, ale až zpětně ho doceňuju, jak dobře se na něj dívá (každá rekvizita jako pergamen či sklenice s vínem tam má své místo) a skvělá je nejednoznačnost a nečernobílost postav (kterou jsem v dětství taktéž přehlédnul) kdy obě strany jednají správně i zbytečně agresivně, nejde tak fandit vyloženě jedné z nich. Hudba, byť minimalistická, sem dobře pasuje. Hopkins samozřejmě výborný.

Opět jedna z těch originálních jednohubek, která funguje jen a pouze sama za sebe (jako např. Čarodějky z Easwicku) bez mrvících prequelů, sequelů, remaků. Triky pořád super, Willis v netypické roli ňoumy (to byly doby, kdy ještě hrál), velikonoční vajíčka legrační. P.S: Scéna u doktora (Sydney Pollack) naprosto geniální, můžu ji vidět stokrát a pokaždé řvu smíchy.

Výborná sonda do života smolaře a otloukánka, ve kterém vlivem zkaženosti světa "bouchnou saze" a jeden z nejlepších hereckých výkonů, co jsem viděl (zcela zasloužený Oscar - tímto zdravíme toho ze soucitu pro Revenanta :-D). Phoenix střídá nálady velmi uvěřitelně a třeba takové posezení ve studiu naprosto bravurně mísí až dětskou umíněnost a trucovitost s přemáháním maximálně v sobě dusit stupňující vztek. Scéna na podkladu Cream/White room ÚPLNÁ PARÁDA (husina)!!! Určitě tento film neberu jako komiks, spíš drama se známými komiksovými postavami. Každopádně postava Jokera získala sympatie a fandění, Waynovic rodinka protivná - tak by to ale být nemělo, ne? :-)

Po letech už to není taková pecka jako v dětství, ale pořád jde o příjemný film, který má svou originalitu a nedotknutelnost (rozuměj, nemá žádné pokračování, ani obdobný film). Vždycky jsem se tetelil blahem, když někdo schytal šipku. Zajímavé je, že tam nehrají žádné profláklé tváře z osmdesátek, což přidává na sympatiích.